Možná jste už také využili přístupu do vybraných chrámů, které pod názvem "Otevřené chrámy" jsou přístupné veřejnosti (v určitých dnech a hodinách) někdy i s průvodcem. Logicky, někdo tam musí ty památky "hlídat". Už loni jsme toho využili a mnohdy při toulkách městy se to "nabízí samo". Člověk nemusí být nutně věřící, aby tato místa navštívil. Můžete mít na církev názor jakýkoliv, nikdo vás tam nebude přesvědčovat, vy si svoji prohlídku zvolíte sami. 👍
______________________________________
Jsou události nebo data, které si pamatujete, aniž byste chtěli. Pro mne je to 30. září 1975. Někteří ještě nebyli na světě, pro mne je to den, kdy jsme pochovali moji milovanou babičku - ženu, která mi do života opravdu hodně dala. To je moje minivzpomínka rázu osobního. Babička si přála pohřeb v kostele a pokud se někdo diví, tak i v těch 70. letech to normálně "šlo". Proč to vzpomínám? Zrovna toho dne, o kus dál v Čechách, se jeden kostel dal do pohybu. Lidé mu pomohli, aby ho bylo možné zachovat. Svého blogu využívám k připomenutí tohoto počinu - v rámci projektu Otevřené chrámy. Kdo by řekl, že v roce 1975 jde posunout kostel o "kus dál"? Ten "kus" totiž znamenal necelý kilometr. 😯
Od nás je Most hodně vzdálen, jen do Prahy to máme 400 km a kde je Most, že. Ale v roce 2019 jsme tam byli a tehdy vznikly moje fotografie. Vzdálenost je to geograficky vzdálená, ale tím hornictvím a hlavně znalostí následků těžby hodně blízká - pro rodilou Ostravačku. Využili jsme pobytu v Příbrami a rozhodli se navštívit ten známý kostel, který lidé označují jako "přesunutý". U nás známe "šikmý kostel v Karviné" a jeho osudy. Ani v našem regionu neměl každý kostel štěstí, příkladem toho je kostel sv. Barbory v Loukách nad Olší, který je ponechán svému osudu - až se to více propadne, zaleje ho voda. A není jediný. Tohle způsobuje poddolování. Na Mostecku se těžilo hnědé uhlí a tím, že je třetihorní, tak povrchově. Tam poddolování nemohlo být, ale prováděla se skrývka zeminy. I proto nás Most "lákal", a tak jsme se rozhodli zajet tam.
____________________________________________
Přesun Kostela Nanebevzetí Panny Marie
v severočeském Mostě byl jednou z nejsložitějších technických operací v
bývalém Československu. Kostel ze 16. století se musel ze starého města přestěhovat
kvůli ložiskům uhlí. Uhlí byla strategická surovina. Putoval po čtyřech kolejích, kdy ho
tlačily hydraulické válce. Tady dávám 👍 všem, kdo se na tomto projektu podíleli. Dnes je tomu přesně 48 let! 😲
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě je pozdněgotický kostel, který byl vystavěn podle plánu Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu na místě vyhořelé raněgotické baziliky. Heilmann byl učněm Benedikta Rejta, spolu s ním dovršil vývoj pozdně gotických kroužených kleneb, které zaváděl v Čechách a v Sasku. Stavba začala roku 1517 a trvala téměř sto let. Ještě před dostavbou věže v roce 1602 ho vysvětil arcibiskup Berka z Dubé.
Kostel nemá venkovní gotické podpěry a ozdoby, jako např. kutnohorský Chrám sv. Barbory. Architektura byla už na takové
úrovni, že systém opěrných pilířů byl pouze uvnitř stavby. Přeskočím několik staletí.
Při likvidaci starého města Mostu (stejný osud postihl starou Karvinou i Orlovou), z důvodu těžby uhlí, se v roce 1975 uskutečnil unikátní přesun kostela o neuvěřitelných 841,1 metrů.
Byla zvolena lokalita v těsném sousedství gotického kostela svatého Ducha a barokního špitálu. Namísto stěhování budovy po částech - což by ale výrazně snížilo historickou hodnotu chrámu - měl kostel "přejet" vcelku.
Realizací plánu, jehož náklady byly odhadnuty na 150 miliónů tehdejších korun, byla pověřena organizace ministerstva kultury Transfera. Se stěhováním tak velké stavby v Československu neměl nikdo zkušenosti, takže nalézt technické řešení trvalo několik let.
Celý proces trval od 30. září do 27. října. Kostel se po kolejích přesouval rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Přesunutí kostela bylo unikátní záležitostí, a proto bylo zapsáno do zlaté Guinessovy knihy rekordů jako přesunutí nejtěžšího břemene po kolejích.
Pro srovnání jak vypadal kostel na dobových fotografiích v r. 1975, kdy se připravoval k přesunu a dnes:
Řešení si technici nejprve ověřili na domku ve středočeském Klínci a na skladu chmele v Úštěku na Litoměřicku. Teprve pak přišel na řadu mostecký kostel. Po archeologickém průzkumu bylo z chrámu odstraněno vnitřní vybavení a pro jistotu snesena také kostelní věž. Aby se zdi při přesunu nerozvalily, byly zvenčí i zevnitř zpevněny ocelovou konstrukcí a betonovým prstencem.
U země vytvořili železobetonový pás. Při betonáži se na staré obnažené základy položil ve dvou vrstvách plech, čímž došlo k oddělení objektu od kamenných základů. Pás také umožnil vyšší zatížení a usnadnil vsunutí pomocných ocelových nosníků pod zdivo. Ty přenášely váhu kostela do ocelové konstrukce a umožnily naložit kostel na 53 podvozků z plzeňské Škodovky.
Vnitřek kostela tvoří velká hala, rozdělená do tří lodí sedmi dvojicemi osmibokých sloupů bez hlavic. Mezi opěrnými pilíři je 16 kaplí, dvě postranní předsíně, sakristie, východní dvojité šnekové schodiště a západní šnekové schodiště. Každá z kaplí má vlastní krouženou klenbu a je zasvěcena podle donátorů – patronům cechů, bohatým měšťanům a sv. Bartoloměji, patronovi oseckého opata.
Osobně mě v tomto kostele nejvíce zaujal strop - gotická žebrová klenba, která se jen tak nevidí. Fotila jsem z různých úhlů a vždy to byl zajímavý pohled. On ten Jakub Heilmann byl opravdu mistr. 👍 Byl si svou konstrukcí tak jistý, že některá nosná žebra nechával volně vznášet v otevřeném prostoru, jako by byla zcela bez tíhy.
V letech 1994–1995 byla v rámci parkových úprav vybudována vodní nádrž o rozloze 1,83 ha, která je napájena vodou z řeky Bíliny.