Když se v rodině dědí řemeslo a kumšt

Dnešní příspěvek je hlavně o osobnostech - a všechny jsou z jedné rodiny! Seznamuje s žádaným řemeslem našich předků, které se předávalo z otce na syny. Také je to moje osobní vzpomínka na rodinu Lamrů, kteří provozovali hrnčířské řemeslo v Litovli. Stali se posledními představiteli litovelské hrnčiny a to vše jsem zpracovala na základě návštěvy  muzejní expozice v Litovli. Poznali jste osobně člověka, jehož práce se dostala do muzea? Jsou totiž setkání, která se neopakují. 

Expozice tradičních řemesel mě přenesla do dávných vzpomínek. Fotografie rozklikněte.

Expozice má název Litovelská řemesla 1. poloviny 20. století, ale mnohá řemesla sahají do dávných staletí. Jsou představeny nástroje, řemeslné postupy a hotové výrobky nejrůznějších litovelských profesí, dnes vybírám hrnčířské řemeslo. Jen toho místa by bylo zapotřebí více... Expozice má hlavně poučit mladou generaci a také vyvolá nostalgické vzpomínky pro ty druhé. A zrovna tohle se tam stalo mně! 

Prohlížím si formy na pečení, kachle a hrníčky, pak vidím vývěsní štít s vyobrazením JL a když čtu na tabulce "kachlová kamna od Lamra", paměť připomíná - tohle přece znám! Tuto značku najdu na dně bábovek a různých misek. Je tam tabule, kde je "kachlové" řemeslo připomenuto litovelským rodem Lamrů. 

 

 

Na světě je plno náhod a toto je zároveň vzpomínkou na mého strýce a tetu. Jednou se vrátili ze zahraničního zájezdu bohatší o pár přátel, se kterými udržovali kontakty do konce života, i když později už písemné. Jedním z přátel byl pan Josef Lamr. Spolu s manželkou p. Bohunkou navštívili tetu a strýce v jejich ostravském bytě a pak je pozvali do Litovle. Byla jsem jejich průvodkyní a přes Červenku jsme dojeli do Litovle. U Lamrů jsme přenocovali a tak jsem měla možnost vidět celé to jejich "království": výrobu keramických váziček, talířků, forem atd. a také pořádnou pec na vypalování těchto výrobků.

 

 

Tehdy jsem si neuvědomovala, že jsem navštívila mistra kamnářského, ani to, že p. Josef Lamr byl se svým synem posledním nositelem tradice hrnčířského rodu, kdy se řemeslo předávalo z otce na syna. 

Vrátíme se do minulosti, kdy stál dům na Rybníčku, který koupil kamnářský mistr Alois Lamr. Rybníček je ulice poblíž řeky Moravy. Tou koupí to začalo. Alois byl z daleka, přišel do Litovle z Kdanic u Sobotky. Nevím, co ho vedlo k takovému "přesunu", ale nepřišel sám, vzal s sebou synovce Václava. Ten byl v jeho dílně nejdříve tovaryšem, ale pak ho to přestalo bavit a na čas se stal městským strážníkem. Uvědomme si, že ty začátky probíhaly ještě za starého Rakouska a když pak v r. 1912 Alois Lamr zemřel, zůstali po něm čtyři sirotci. Aby se o ně mohl postarat, synovec Václav Lamr dům odkoupil a celé to vybavení využil k výrobě a stavbě kachlových kamen. Tehdy to frčelo a bylo zárukou obživy. Václavův syn Josef se u svého otce vyučil a přejal rodinnou živnost. Vedle stavby kamen pracoval jako hrnčíř, ale v r. 1950 mu byla živnost odebrána a on pracoval jako požární technik. V r. 1958 získal povolení k otevření komunální provozovny, ovšem i tehdy se už jeho syn Josef Lamr mladší u otce vyučil hrnčířskému a kamnářskému řemeslu. 

 

Dům Na Rybníčku byl starý, říkalo se, že po 400 let je spjatý s hrnčířským a kamnářským řemeslem. Z muzejní expozice vím, že když na konci 19. století přišel první Lamr do Litovle, bylo na Rybníčku a v okolních ulicích čtrnáct hrnčířských mistrů! Dnes si to nelze ani představit, ale uživili se všichni. Bylo to jedno z řemesel, která pracovala s ohněm a to bylo nebezpečné kvůli riziku požáru, proto byli "vytlačeni" na okraj města. Hrnčíři se usadadili právě tady, cechmistr sídlil ve velké dílně v dnešní Hrnčířské ulici. 

Pro Litovel byla tehdy typická keramika z červené hlíny - červenice, zdobená bílou hlínou nebo glazovaná. Hlína se těžila na Července blízko trati, dříví na topení v keramických pecích získávali z Nových Zámků u Litovle. 

 

  

Pan Josef Lamr v místech, kde dříve stála tzv. kasselská pec. Byla obestavěna vepřovicemi, jenže v r. 1997 přišla povodeň a voda tam stála tři dny, takže nakonec se to muselo zbourat. 

Pořídit si nová kachlová kamna je nákladná záležitost. Proto pan Lamr - náš hostitel, často opravoval stará kamna. Někdy měli lidé stará kamna na půdě rozebraná a schovaná. Kamnáři pracují hlavně v létě. V zimě, kdy je vlhko a pojivo neschne, se vyráběly kachle. Ty byly u Lamrů vystaveny všude. Některé vypadaly jako malé obrázky - Adam s Evou v ráji nebo sv. Jiří na koni. 

 

P. Josef Lamr stavěl i gotická kamna, první postavil v Mohelnici v 90. letech. Nikdo jiný to neuměl, ale rekonstruovali tam muzeum a při vykopávkách se našly střepy starých kachlí. Ty se poslepovaly, domodelovaly a podle nich pak vyrobil nové kachle. Klasicky stavěná kamna jsou tvořena podezdívkou z cihel, na niž se skládají jednotlivé řady kachlí. Spojují se dráty, takže se jednou zase budou moci poměrně snadno rozložit. Moderní lepená kamna se dají už jedině sekat. Spáry mezi sdrátovanými kachlemi se vymažou kamnářskou hlínou. 

 

Výroba samotných kachlí trvá kvůli schnutí asi měsíc, kamna se pak staví přibližně týden. Posledním litovelským kamnářem byl právě pan Josef Lamr starší, měl značku JL. Když jsem u vzpomínek, tak si vybavuji okamžik, kdy mi teta ukázala parte pana Lamra...

_______________________________

Jak to bylo dál?

Lamrovi měli syny Josefa a Václava. 

Josefem Lamr ml. byl posledním nositelem tradice hrnčířského rodu Lamrů v Litovli, kde se narodil r. 1944 do rodiny Josefa Lamra staršího. Hrnčířskému a kamnářskému řemeslu, kterému se vyučil u otce, se nejdříve věnoval jako koníčku při zaměstnání u Českých drah. Svému otci JL začal pomáhat v r. 1967 v malé řemeslné dílně s experimentální kramickou pecí na plyn. Vyráběl předměty denní potřeby - hrnky, misky, talíře, džbánky, svícny, i drobnou dekorativní keramiku. Věnoval se i stavbě a rekonstrukci historických kachlových kamen, replikám středověkých kachlí s autentickými vzory, kterých měl bohatou sbírku. Opravoval troje kamna na zámku v Plumlově, spolupracoval na gotických kamnech na tvrzi Orlice v Letohradu. Zemřel 21. března 2016. 

Druhý syn Václav Lamr:

 

Václav Lamr (1943 –  2020) byl český výtvarník, básník, aforista a osobnost evangelikálního hnutí.

Na uměleckou dráhu se vydaly i děti Oldřicha Lamra - bratra Josefa Lamra staršího.  Dokázali se prosadit a je možné, že tato jména znáte i vy. Podle Wikipedie:

 

Aleš Lamr (1943 – 2024) byl český malíř, grafik, autor nástěnných maleb a keramických reliéfů, sochař, keramik. Narodil se v rodině kamnářů a keramiků, usazené v několika generacích v Litovli. 

 Roku 1971 se přestěhoval na Malou Stranu a v následujícím roce se oženil s textilní výtvarnicí Blankou Grebeňovou. Jeho syn Řehoř (* 1973) je podnikatel, synové Hanuš (* 1976) a Jan (* 1983) jsou výtvarníci. Roku 1978 získal ateliér na Malé Straně a začal se věnovat litografii v litografické dílně Jana Tůmy.

 Roku 1975 cestoval do Francie a roku 1979, v souvislosti se svou první zahraniční výstavou do USA, kde se seznámil s paní Medou Mládkovou a navštívil galerie v New Yorku a Washingtonu. Známý je i díky nástěnným malbám v prezidentské kanceláři Václava Havla.

 

A syn umělecký designér Hanuš Lamr? Jeho brož s motivem květu růžového kaštanu a fialkové náušnice zdobily první dámu p. Evu Pavlovou ve chvíli, kdy se její manžel stal českým prezidentem.

 

Na vernisáži s p. Pithartem - Lamrová Blanka.

Blanka Lamrová (*1949) je rodačka z Litovle, patří k osobnostem české fotografické scény. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1968–1972) pracovala 43 let (1972–2015) jako fotografka v Národní galerii v Praze. Celý život se věnovala dokumentární a časosběrné fotografii, cenné jsou i její snímky z roku 1989, kdy se jí podařilo zachytit řadu zlomových okamžiků, jako byla emigrace občanů NDR či sametová revoluce. Je členkou Asociace profesionálních fotografů České republiky a členkou Svazu českých fotografů. Její fotografie se od roku 1983 do současnosti dočkaly třiceti samostatných výstav nejen doma, ale i v zahraničí (Vídeň, Berlín, Drážďany, Curych, Stockholm), od roku 1974 se podílela též na šedesáti kolektivních výstavách.