Zvyky a tradice: Letnice a smažení vaječiny

Slyšeli jste někdy o letnicích? Pokud řeknete "ne", nedivím se, v běžném kalendáři nejsou. Nebo se k vašim uším dostaly svatodušní svátky? Kdo je z nábožensky založeného prostředí, ten to znát bude. Poprvé jsem o letnicích slyšela od kamarádky, která pracovala na Nové huti a tam pravidelně v tomto období organizovali letnice na Pustevnách. Je to v Beskydech a jestli znáte Radegasta, teď nemyslím 🍺, ale sochu...  nebo Libušín, tak víte. Tam je k tomu velmi vhodné místo, vždyť Radegast je pohanský bůh Slovanů.

Mnozí fotografujete v kostelích a víte, proč v některých je "na stropě" bílá holubice? Je to symbol Ducha svatého. 

 

Letnice už podle názvu navazují na pohanské obřady spojené se slunovratem. Patří mezi ty svátky, které se církvi podařilo stáhnout na podobu liturgickou. To je patrně také důvod, proč tyto svátky moc lidí nezná. Tyto "svátky" se dnes u nás slaví velice málo, spíše ve skanzenech, i když se prakticky neslaví, protože se z nich vytratila lidová rozverná zábava. Co se líbilo lidem, zase se nelíbilo církvi. A význam toho církevního s růstem ateismu klesá. 

Letnice navazují na svátky svatodušní. Jen tady je asi slovo "svátky" poněkud silné. Moje babička nezapomínala každoročně připomínat: "Na svatý Duch, do vody buch! " Je to jedna z pranostik, mně se vždy líbilo "Svatý Duch přinese plný pytel much". 😎 Jako dítě jsem si představovala, jak se vláčí s pytlem much. No, legrace...

Svatodušní svátky jsou pohyblivé svátky, takže pokud k tomu nemáte kalendář, musíte počítat 50 dní od Velikonoc. Pohyblivé proto, že se odvozují od Velikonoc a ty, jak známo, jsou také svátky pohyblivé. Zkrátka Svatodušní svátky se slaví padesát dní po Velikonocích a tak aspoň máme časovou představu, že už uplynulo sedm týdnů od doby velikonoční. 

Podle bible to jsou svátky Seslání Ducha svatého. Nemusíme být věřícími, ale můžeme to vědět. 

Podle starého zákona šlo o den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj získal od Boha soubor pravidel známý jako Desatero přikázání. A tohle je známá věc, to by šlo si pamatovat. 🙇 Proto se také Božímu hodu svatodušnímu často říkalo svátek Seslání Ducha svatého (Pentacostes). Protože sv. Duch sestoupil v ohnivých jazycích, byla na jejich památku stanovena červená jako liturgická barva svátku. Tento zvyk zřejmě pochází ze slavnostního římského oděvu, který byl barven purpurem. Podle křesťanského výkladu jsou Letnice vlastně vyvrcholením Velikonoc. 

 

Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení z egyptského otroctví.  Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Ježíše,  letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého, svátkem "skutečné plnosti života".  

V západní církvi se Letnice staly druhým svátkem, v němž dříve bylo možno světit křestní vodu a udělovat svátost křtu. Na tyto svatodušní svátky se podařilo církvi nakonec přilepit i letnice. Boží hod svatodušní letos připadl na neděli 8. června.

Svatodušní pondělí je volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Lichtenštejnsku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, Velké Británii, Francii, Argentině i Uruguayi, na Islandu, Kypru a v Řecku. 

 

 

Letnice se v krajích odlišovaly, pro pestrost  jsem vybrala Chodsko, kde se oslavovaly „ taháním káry“. Tento starý zvyk na staré fotografii se už v dnešní době na chodských vesnicích nedodržuje a upadá v zapomnění. To jsem vyčetla, tak to tak asi bude. Vlastně si ani neumím představit dnešní generaci dětí, jak s mobilem v ruce táhnou káru, obcházejí sousedy a pronášejí:

 "Antyky, žvantyky, paní mámo krásná

dejte nám kousek másla, aby se našim koníkům hubička pěkně pásla. 

Dejte nám vejce, pro našeho strejce 

dejte nám koláče, aby sme se u vás nedali do pláče

 Je to pravda pane králi, nebo ne?"

A pan král, jenž má na hlavně zvláštní čapku a v ruce opentlenou jedličku, odpovídá:

Mohutný „ocas“, nebo také „ocásek“ i mnohde, kde nic nedostali volali „lakomci“, které se ozývalo do cinkání rolniček (zvonků), které měli mládenci omotány kolem hrudi.

V lidové kultuře byly s letnicemi spojeny královské slavnosti, do toho se zapojili především svobodní muži - vodění, honění či stínání krále. Jistě znáte Jízdu králů. 

 

 

Nejznámější je Jízda králů ve Vlčnově. (foto z netu)

Čištění studánek a rituální první koupele v přírodě měly zajistit dostatek vláhy pro vegetaci. 

Řada ochranných a magických praktik měla přímo zabezpečit zemědělskou produkci. Pro úrodnost polí se mladé manželské páry válely v osení, prováděly se obchůzky polí, o svatodušní vigilii se v noci konalo první pasení dobytka i práskání biči, které zahánělo čarodějnice. Hlavní motivy svátku jsou otvírání studánek a obchůzka královniček. Prostě pohanské obyčeje naroubované na křesťanské náboženství.

 

Jak se studánky otvíraly?

Starý zvyk otvírání studánek probíhal tak, že se dívky vydávaly ke studánkám ve vsi a jejím okolí po svátku svatého Jiří. Průvod byl zbožný a dívky prozpěvovaly písně a pronášely říkadla. Do každé studánky pak vložila jedna z nich na chvíli dřevěný křížek a potom přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění vody od napadaného listí a bláta. 

Na vyčištěnou studnu pak byl na znamení čistoty položen zelený věnec. Čistou vodu dívky nabíraly do malovaného džbánku, rozlévaly ji do všech stran a zpívaly: 

„Teč vodičko čistá do všech čtyřech stran, od větru a bouře, studánko, nás chraň.“ 

A když již byly studny vyčištěny, v neděli se po vsi vydal průvod svátečně oblečených dívek, které za zpěvu vybíraly za vyčištění studní odměny.

___________________________

Stejně jako v ostatních, tak i ve svátcích svatého Ducha se mísí pohanské zvyky s křesťanskými. Obsahem křesťanských letnic je připomínka seslání Ducha svatého na apoštoly. To se podle knihy Skutků apoštolů odehrálo tak, že za mocného hukotu vichru z nebe vyšlehly ohnivé jazyky, které označily každého z nich. Na připomínku tohoto aktu byla svatodušní mše celebrována v rudém rouchu představujícím nebeský plamen, a za zvuků trub zastupujících bouření vichru pak byla z chrámové klenby spouštěna dřevěná nebo vypouštěna živá holubice – symbol Ducha svatého.

Smažili jste vaječinu?

V lidovém prostředí starého Valašska se o letnicích dodržovalo práskání biči nebo tatary. Jejich „róchání“ mělo připomínat, „jak Duch svatý přišel s velkým hlukem“. Příbytky a stáje se v této době zdobily zelenými ratolestmi, obvykle lipovými, aby Duch svatý v podobě holubice měl kde usednout a „aby byl dům chráněn před všelikou nehodou“. Jak hlučení, tak zeleň byly prastarými magickými ochrannými prostředky. O svatodušním pondělí dostávali pacholci a děvečky od hospodyně veliký vdolek nazývaný „svatý duch“. 

Tento den byl na Valašsku (i jinde) rovněž spojován s přípravou vaječiny, kterou dříve společně pojídali pasáčci při prvním vyhánění dobytka na pastvu. Na mnoha vesnicích organizují tyto akce:

Je docela možné, že někteří z vás každoročně v tomto období "smaží vaječinu", ale nemyslím někde doma na pánvi ze tří vajíček... tohle smažení je rituál, na který potřebujete vajec ne jedno plato, ale mooooc. 😃 Jsou takoví, co to rádi zorganizují a "partyja" se ráda zúčastní, ale - proč se to dělá,  ne každý umí vysvětlit. 

Tak vězte, že tradice svatodušní vaječiny se v lidovém povědomí udržovala po desetiletí, smaží se venku v kotlíku před kostelem a ateisté ji smaží třeba na zahradě, na neutrální půdě u hospůdky, místo se vždy najde. 

A tak se krájela cibule, špek i pažitka a množství použitých vajíček šlo do desítek. 🍳 Samozřejmě nějaký chleba k zakousnutí a něco na zapití. Při přípravě svatodušní smaženice není ani tak důležité samotné jídlo, ale hlavně setkání lidí.

 

 Znáte tuto holubičku? 

Naši předkové neměli v chalupách nic jen tak, všechno mělo svůj smysl. Možná jste viděli někde ve skanzenu nebo ve staré chalupě zavěšenou holubičku. Tato je štípaná ze dřeva a naše babičky si je pořizovaly. Holubice se dá vyrobit i z vyfouknutého vajíčka, křídla a ocas vytvoříte s naskládaného papíru - je to symbol Ducha svatého. V domácnostech se zavěšovaly na stropní trámy, kde plnily ochrannou funkci. Své místo měly i nad kolébkami či postýlkami dětí, kde sloužily jako hračka, která zabavila nemluvně. 

K dnešní osvětě s "holubičkou" přeji všem krásný den. 👍