Co prozradí kalendář o kraji, lidech i rosolce

Dnešní téma navodil starý kalendář. Kalendáře měly tradici a jejich obsah byl tvořen promyšleně. V rodinách měli většinou bibli a modlitební knížky, ale většina lidí žila chudě a žádné knihy neměla. Kalendář měl vzdělávat a lidem rozšířit obzor. Kromě přehledu jednotlivých měsíců v něm čtenáři našli informace o vědě a technice, časté byly historické články, přinášel i zábavu - povídky, anekdoty a ilustrace. Hodně oblíbené byly povídky, protože lidé často knihy ani nečetli a zajímavě napsaná povídka musela pro ně být osvěžením jejich těžkého života. Bylo zvykem mezi sousedy kalendáře si navzájem půjčovat. Některé články a dobové fotografie i po sto letech jsou velmi zdařilé.

Těm, co tvořili rodokmen vlastní rodiny, informace z kalendářů pomohou vytvořit obraz doby za života předků.

O kraji nebo oblasti, ve které žijeme, bychom měli vědět více, i to, co se běžně neučí ve škole. "Více" je také to, co nevěděli ani vaši rodiče a prarodiče už teprve ne, nikdo jim to neřekl a mnozí neměli čas ani možnost pátrat. 

Kde zjistit potřebné údaje? Řešením by v mém případě bylo bádání v muzeu nebo v městském archivu, což je časově náročné. Mnozí by do toho nešli. Výhodou je internet, v klidu domova! 👍

 

V Těšínském kalendáři na r. 1926 jsem četla článek o životě tkalců v 18. století na Těšínsku. Článek je mnohem bohatší a přesvědčte se, kolik přesných údajů obsahuje text v kalendáři, který byl vydáván pro široké lidové vrstvy. Kdo dnes ví, že tehdejší vláda přísně zakazovala tkalcům stěhovat se do ciziny, zvláště do Moskvy, kam se mnozí vydali hledat lepší živobytí.

 

 

Závěr článku připomíná příchod Italů do Těšína a židovské osídlení, které tvořilo výjimečnou část městského obyvatelstva. Na Těšínsku bylo okolo r. 1780 (nástup Josefa II.) usazeno 88 židovských rodin, které tvořily židovskou obec. "Od dávných dob" byli Židé usazeni v Těšíně i na Slezské Ostravě a nesměli se tehdy volně stěhovat nebo obchodovat. Tak tomu pravděpodobně bylo i jinde. Vrchnosti, které je na svém panství trpěly, dávaly jim do pronájmu harendy. 

Harenda je hospoda např. v hornickém kraji, protože i otec Maryčky Magdonové skončil ve škarpě s rozbitou hlavou, když se vracel z bartovské harendy domů. Tak to v básni popisuje Petr Bezruč. Židé se také do doby Josefa II. museli odlišovat svým oděvem od křesťanů a právo k pobytu měl vždy jen nejstarší syn. 

Zajímavé je také zavedení výroby rosolky, o to se v Těšíně přičinil František Warlinger, zámožný měšťan a kupec, podle vzoru Gdaňska a Vratislavi. Proč ji dovážet, když ji můžeme vyrábět sami, že? 🙇 V harendách byla v kursu rosolka a těšínské rosolky byly vyváženy až do Itálie!

 

Původní a pravé rosolky byly připravovány z masožravé rostliny rosnatky, podle níž likér dostal své jméno. Foto z netu.

Žádost úřední: “…hosti, kteří hostinec navštěvují, jsou takřka samá lepší třída obecenstva – totiž úřednictvo a měšťani, žádající velmi často též nějakou skleničku rosolky neb koňáku, čemuž pisatel vyhověti nemůže, neb povolení k tomu nemá, a tím živnost trpí. Proto prosí okr. hejtmanství, by ráčilo nálev následujících likérů a jemnější kořalky na skleničky neboli štamprdle povoliti, totiž koňaky, rosolku, kmínku, slivovici, borovičku a rum, co k nahodilé potřebě obecenstvu skutečně při živnosti této nutno jest. Dále cizí [ubytovaní hosté] žádají před spaním štamprdli jmenovaných likérů, jiní zase rum do čaje požadují, aby si nápoj dle libosti upravili. Každý turista, když se v hostinci zastaví jsa uhřátý, žádá nejdřív [před pivem] nějakou štamprdli rosolky.”….

První Rosoglio bylo vyrobeno v Itálii v roce 1332, za hranice se pak dováželo v lahvích opletených rákosem. Tento likér byl považován za lék na mnoho nemocí. Dokonce i dnes je doporučován jako homeopatický lék na černý kašel. 

První, kdo začal rosoglio vyrábět u nás, byl fabrikant Franz Heinz z Horního Benešova roku 1783. Cena jedné láhve rosolky se pohybovala mezi 36 krejcary až 1 zlatým a 36 krejcary. Výrobci pro nedostatek rosnatky importovali surovinu z Madagaskaru. Rosolky se již v roce 1790 vyráběly s různými příchutěmi (anýzová, kmínka, fenyklová, co příroda dala…). Jejich základem byl líh. Až do konce 18. století existoval alkoholický nápoj pro ženy, rosolka s obsahem kolem 8% alkoholu. Zdroj: F. Kundrát – Rukověť výroby rosolek a různých lihovin

Pro autenticitu jsem článek zachovala v původní podobě, text starý sto let je dobře čitelný.