Pohlednice se posílají 180 let, přežijí?

Byly doby, kdy se sbíraly pohlednice. Několik let mě to bavilo, byl v tom i vztah k zeměpisu a snění o dálkách. V dětství rodiče můj zájem podporovali a tak jsem vždy dostala pár korun navíc, abych z výletu mohla poslat domů a tetám pohlednici. V paměti zůstala černobílá pohlednice s motivem úlů z rožnovského skanzenu, kterou jsem jako desetiletá poslala ze školy v přírodě domů. Ty úly z kmenů stromů s obličeji mě tehdy upoutaly. A věřte, vždy, když tam u těch úlů stojím, vrací se mi dávná vzpomínka na své blízké. 

 

Už tehdy jsem vnímala, že lidé měli z této "karty" radost. Dostali jste, nebo posílali, v poslední době nějakou pohlednici, případně přání k životnímu výročí?

Před měsícem jsem posílala pohlednice z dovolené z Valašska. Adresáti hned děkovali, pohlednice se stává raritou. Jenže bývá problém pěknou pohlednici výletního místa koupit. Na zámku ze čtyř druhů nebylo snadné si vybrat. Známky pro jistotu nosím v peněžence. 😉 

 

 

Realita dnešní doby: Kamarádka dostala můj pohled až jedenáctý den! Zeptala se na to doručovatelky. Pohlednice se prý doručují jednou týdně, tento druh zásilek není důležitý. Noo..., mají pravdu, že můj pohled důležitý nebyl, já jsem ho v podstatě nemusela posílat, ale k čemu pak ta pošta je? Navíc ta vzdálenost z bodu A do bodu B je asi 100 km. Ovšem, nechci, aby se tu rozvířila diskuse na téma pošta. Tento článek je o pohlednicích! Pokud k Vánocům budete posílat pohlednice, tak nejpozději kolem 10. prosince. Inu, doba je moderní a rychlá, že? 🙇 Ale co si stěžovat, nahlédla jsem do novin Ostravský kraj z r. 1909:

 

Pohlednice je v době mobilů vzácností, staré pohlednice se vystavují třeba v muzeu.

Představím nejstarší tištěné přání na světě. Vystavuje se jako rarita, fotky jsou z londýnského muzea Charlese Dickense (zdroj idnes) a je z roku 1843. Na obrázku tři generace s číší červeného v ruce připíjejí adresátovi. S nápisem „Přejeme veselé Vánoce a šťastný nový rok“ je to na tu dobu opravdu vydařené přání!

 

To je ta vzácnost. Stala se relikvií, se kterou zacházejí doslova v rukavičkách. 

 

Výrobu přání si objednal britský vládní úředník a vynálezce, designér sir Henry Cole, který se rozhodl využít tehdejší popularity ručně psaných a kreslených přání a moderních tiskařských metod. 👍

V květnu 1843 požádal svého přítele a malíře Johna Callcotta Horsleyho, aby mu namaloval obrázek s vánoční tématikou a nápisem, které by si mohli lidé posílat k svátkům klidu a míru. Po stranách jsou  výjevy rozdávání jídla a oblečení chudým. Vytištěno bylo tisíc kopií, dochovalo se jich však pouze 21.

 

První pohlednice až do roku 1905 měly podobu korespondenčního lístku. Rubová strana byla určena pro adresu. Na lícní stranu se psala krátká zpráva adresátovi. S rozvojem reprodukční techniky se vydávaly i kovové potažené mědí nebo jako válečky do hracích strojků.

Na přelomu 19. a 20. století pohlednice kromě zeměpisných byly i tzv. žánrové, např. vojáci dávali zprávu, že jsou naživu, nebo to byly zprávy z různých událostí nebo z výstav. Ve válečných letech se posílaly pohlednice s císařem:

 

Pohlednice lidé začínali také sbírat a tak vznikl obor filokartie. Po první světové válce se rozšířila amatérská fotografie.

 

  

Tady odesítel přeje (kratuluje) adresátovi, aby ho taky odvedli na vojnu.

 

K psaní dopisů sloužily intarzované psací stoly s praktickými šuplíky, např. na zámku Veltrusy:

 

Přenosné psací stolky měly tvar zavírací kazety. Měly přihrádky na psací potřeby, malá deska sloužila jako psací podložka. 

Na zámku ve Velkém Meziříčí mě zaujal dopis s podpisem „tvoje malá Anna" (1854). Sedmiletá Anna Lobkovicová psala dopis svému otci. Děkuje za kalamář a sděluje, že chodili na procházky a těší se, že budou vařit. Z „Malé Anny" se stala matka Františka Harracha, který doprovázel Františka Ferdinanda d´ Este v Sarajevu (atentát). Takový dopis se stal archiválií.

 

 

"Malá Anna" - Anna Marie z Lobkovic (1847-1934)

Pro potěšení oka jsem vybrala pohlednice, ve kterých je kus nostalgie. Kouzelné jsou ty chyby. 😊

 

 

 

 

 

 

 

  

   

Na závěr jsem nechala přání, které vyjadřuje pocity doby. Umíte si představit, že byste toto znění dnes někomu poslali? A k tomu tento obrázek? 😉

 

Když chléb a pekaři mají svátek

„Všude je chleba o dvou kůrkách“, „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, „Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi“ a také to biblické "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem". 

Bylo považováno za hřích vyhodit chléb nebo si ho nevážit. Dokonce i drobky, které spadly na stůl nebo na podlahu, se měly sebrat a jíst. A odmítnout nabízený chléb bylo nepřijatelné. Od dětství se děti učily vážit si chleba. Nesměly si s ním hrát a krmit zvířata chlebem připadalo v úvahu pouze v úrodných letech.

 

16. říjen je Světovým dnem chleba a pečiva. Svátek základní lidské potraviny vyhlásila k 16. říjnu 1945 Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) jako den boje proti hladu. Už celých 80 let se světový den chleba připomíná v řadě zemí, včetně ČR. 

Je to oslava práce pekařů i mlynářů, protože pracují s moukou a jsou tím užiteční pro lidstvo už od dávnověku. Vytvořila jsem článek, protože chléb je základní potravina už po tisíce let a také symbol života. Má totiž tak optimální složení, že pouze o chlebu a vodě vydrží lidský organismus poměrně dlouhou dobu.

 

 

V článku o chlebu nechci jen jmenovat druhy chleba, které můžeme v našem okolí koupit, např.: Kmínový, Havíř, Horal, Podmáslový, Kovář, Domaslavický, Žermanický, Lomná ... Nechci také rozvířit diskusi o kvalitě chleba. 

Moje babička vždy při cestě "do města" šla koupit chléb do Slezských mlýnů nedaleko obch. domu Horník a tehdy mi hodně chutnal tzv. "výražkový", který byl v Ostravě k dostání a byl velmi oblíben. Stačilo pomazat máslem a posypat pažitkou nebo cibulkou, hmm... No a pomazaný na podzim husím sádlem z chovu domácích hus, to byla pochoutka. Kdybych neochutnala, také neuvěřím, ale už by nejspíš i žlučník protestoval. ... Znáte výražkový chléb? V Čechách se mu říkalo "vejražkový", ale já jsem ho v obchodě léta neviděla. Hledala jsem na internetu a našla jsem recept na výražkový chléb - klikněte ZDE. 

 

Za mladých let babička dávala péct chleba do hornické pekárny, mimochodem ta pekárna se na Hranečníku dodnes zachovala! A tady začíná moje osobní vzpomínka, myslím, že je dost originální. Hranečník je dnes součástí městského obvodu Slezská Ostrava:

 

  

Dříve na Hranečníku stával Důl Jan Maria, říkalo se jáma. Informace mám, tady fáral můj dědeček. Cihlová budova vpravo kdysi sloužila jako ředitelství dolu, jak vidíte, je zachována a dnes je tam restaurace a vinárna, vzadu je Hotel Jan Maria. 

 

Dodnes se zachovala hornická pekárna na Hranečníku, kam kdysi dávno chodívaly hornické ženy z kolonie péct svůj chleba. Ve slaměnce donesly nakynuté těsto, tak to vyprávěla babička. 😘 Totiž, nezapomínejme, že každý havíř si na šichtu musel denně nosit svačinu a namazaný chléb byl asi nejčastější.

Dnes stojí osamoceně, ale kdysi byla ta pekárna mezi domy. Stávala tu kolonie, která později zmizela a jako památkový objekt zůstala jen pekárna.

 

Můžeme vstoupit dovnitř a trochu představit si to. Na bočních stěnách je pár fotografií a naučných tabulí. V úzkém prostoru se nefotí zrovna dobře. Možná se podaří načíst QR kód:

 

 

  

Rozklikněte a můžete přečíst. Důl byl pojmenován Jan Maria podle jména majitele Johanna Nepomuka Marii hraběte Wilczka. 

 

  

A teď malé překvapení: Víte, že malý Vašík Havel jezdil na prázdniny k dědovi na Hranečník? Je pravděpodobné, že moji prarodiče znali dědečka pana Vavrečku, v té kolonii se totiž znali všichni.

 

  

Na fotografii vpravo Václav Havel sedí uprostřed na lavičce s bratrem a svým dědou Hugo Vavrečkou. I tohle se dočtete v hornické pekárně chleba na Hranečníku. 😉

 

 

Babička také vzpomínala na pekaře p. Pruska, který byl ochoten ženám z Hranečníku upéci chléb, pokud to nešlo v hornické pekárně. Pekl poté, co dopekl svoji várku chlebů a měl rozpálenou pec.

Na závěr pohled do historie chleba:

 

První poznatky o chlebu se datují do období až 10 000 let př. Kr.

V současné době se v ČR vyrábí podle podílu mouky  chléb pšeničný (minimálně 90 % pšeničné mouky), chléb žitný (minimálně 90 % žitné mouky), chléb žitnopšeničný (více než 50 % žitné a více než 10 % pšeničné mouky), chléb pšeničnožitný (více než 50 % pšeničné a více než 10 % žitné mouky), chléb celozrnný (minimálně 80 % celozrnné mouky), grahamový (z celozrnné mouky zbavené klíčku), chléb vícezrnný (minimálně 5 % vícezrnných obilnin) a chléb speciální (minimálně 10 % speciálních plodin – olejnin, luštěnin, zeleniny, brambor apod.).  

zdroj:www.svetovydenchlebaapeciva.cz