Jarní výlet, koně a příběh sněženky

Letošní včasný nástup jara a hlavně slunečné dny potěšily milovníky výletů. Podle odborníků je letošní rok už čtvrtým v řadě, kdy habry obecné raší v první březnové dekádě, přestože průměrný termín za období let 1951 až 2025 této vývojové (fenologické) fáze je 4. dubna. 

Habr obecný (Carpinus betulus) poskytuje cenné tvrdé dřevo.

"Trend posunu fenologických fází habrů do dřívější doby pozorujeme již od 90. let minulého století a v současnosti je termín této fáze uspíšen až o 21 dní. Pro pěstitele ovoce je to opět neradostná zpráva, protože noční mrazy mohou přijít kdykoliv až do poloviny května a úrodu poškodit či úplně zničit, což se stává v posledních letech poměrně pravidelně." 

Na jarní výlet jsme se vydali vlakem a část naší trasy vidíte na fotografiích. Cíl cesty byl však jiný a brzy to zajímavé místo uvidíte na blogu. 😉

Procházeli jsme kolem ohrady, v níž se pásli koně a bylo zřejmé, že jsou zvyklí na lidi. Jen nás spatřili přicházet, ti aktivnější přišli k ohradě a možná čekali, že jsme tam přišli kvůli nim a donesli jim něco na zub.  

Letošní náš kalendář má název "Koně", na každý den jsou v něm uvedena jména koní, kteří mají svátek. V březnu:

1. Eskalace

2. Bolero

3. Dar

4. Korneta

5. Gero

6. Chvíle

7. Nabass

8. Melisa

9. Libreto

10. Pirát

11. Ratina

12. Železník

13. Sančo

14. Rozárka

15. Valuta

16. Briket

17. Fista

18. Artus

19. Elis

20. Dunka

21. Kris

22. Granada

23. Jaseň

24. Čest

25. Fela

26. Borgis

27. Petty

28. Magnet

29. Orland

30. Poly

31. Nero

 

Tento krasavec si vzal i "bílé ponožky" a náležitě se předváděl. 😎 Jiní na předvádění neměli náladu.

Sněženka podsněžník je 15–20 cm vysoká bylina. Podobně jako ostatní druhy sněženek má cibulku, 2–3 jednoduché úzké a přisedlé listy se souběžnou žilnatinou, oboupohlavné květy a pod nimi dva listeny, které jsou zcela srostlé a tvoří toulec.

 

Sněženku (Galanthus nivalis) zná každý, protože vykvétá jako jedna z prvních květin, často ještě pod sněhem. Ohlašuje, že jaro se blíží a pak jsem našla něco, co jste možná nevěděli: alkaloid galantamin v jejích cibulkách představuje pokrok v léčení Alzheimerovy nemoci. Právě galantamin je jedním z nejnovějších léčiv Alzheimerovy nemoci. 

Je to dusíkatá heterocyklická sloučenina ze skupiny alkaloidů, o níž je již delší dobu známo, že se nachází v cibulkách sněženek a některých dalších rostlin (bledulí, narcisů aj.). Galantamin působí – na rozdíl od jiných podobných látek – nejen jako reverzibilní inhibitor AChE, ale také jako alosterický modulátor acetylcholinových receptorů nikotinového typu. (Informace jsem převzala z časopisu Psychiatrie 5, 265, 2001). Díky svému dvojímu účinku může galantamin působit jako kognitivum, tj. léčivo zlepšující paměť. Dokud bylo nutno galantamin izolovat z rostlin, které jsou navíc chráněné, bylo jeho použití v medicíně problematické. Poté, co se podařilo zvládnout jeho syntetickou výrobu ve velkém, stal se galantamin nadějí pro miliony lidí trpících Alzheimerovou chorobou. 

 

Překvapilo mě, kolik lidových názvů pro sněženku podsněžík je uvedeno na Wikipedii: bibolenka, bibonka, bimbonka, binbonka, biserka, koukoříček, koukořička, koukořík, kozí drist, kozí dříst, lesní cibule, lesní cibulka, podsněžník, podsněžník bílý, sněhovka, sněženka jarní, sněženka lesní, sněženka podsněžní, sněženka předjarní a vyskočilka. 

Sněženka (Galanthus) je u nás tradiční jarní cibulovina a botanicky patří do čeledi amarylkovitých. Největší populace sněženek jsou v lužních lesích – čím víc na jihovýchod, tím je jejich výskyt bohatší. Naopak, čím dále od nás severozápadním směrem, tím je sněženek méně. Vybrala jsem příběh sněženky, který nás zavede do Velké Británie, i když se tam ve volné přírodě přirozeně nikdy nevyskytovaly. Místa rozšíření vidíte na mapě:

Příběh sněženky se zrodil na rozsáhlých panstvích anglické aristokracie v 19. století. Za vším stojí zřejmě souhra náhod a neobvykle silného vztahu Britů k rostlinám a zahradní kultuře. 

První sněženky dovezli do Británie možná už Římané, za oficiální termín „vstupu“ sněženek na území dnešní Velké Británie se považuje až 16. století. V 19. století vypukla nefalšovaná láska ke sněženkám. V záplavě nově dovezených vzácných a exotických rostlin z Jižní Ameriky nebo Číny si najednou bohatí Angličané všimli něžné sněženky, která dostala aristokracii zcela na kolena. A to nejen obrazně, ale i fakticky, protože krásu sněženky je možné objevit až při pohledu zblízka. 

Během posledních dvě stě let všímaví zahradníci zjistili, že není jedna sněženka stejná jako druhá. I jediný druh má schopnost vytvářet různé odchylky, které se projevují změnou velikosti květů, zejména však jejich barevností. Tyto sněženkové variace jsou ale k vidění jen při blízkém pozorování. Jde zvláště o poměr bílé barvy a zelených skvrnek, které se nacházejí na květech. Nejenže jejich zelená barva může mít různé odstíny, ale skvrny jsou i různého tvaru. A ačkoli se to může zdát těžko pochopitelné, tyto malé rozdíly způsobily, že se sněženky staly v Británii suverénně nejoblíbenější jarní květinou a překonaly už tak dost silnou lásku k tulipánům či narcisům. Tato vášeň dostala později i přiléhavé jméno – galantofilie. Odvozené je od latinského jména sněženky a řeckého slova filia, což je výraz pro náklonnost, přátelství či dokonce lásku.

Důkazů o sněženkománii existuje hodně. Před několika lety pořádala v Londýně Královská zahradnická společnost výstavu prvních jarních cibulovin. V době, kdy u nás ještě trvá nevlídná zima, v Anglii už začíná  předjaří. Hlavním magnetem výstavy byly sněženky, které bylo možné obdivovat na výstavních stolcích, ale i zakoupit.

Podle posledních údajů přesahuje současný sortiment sněženek 2000 kultivarů.  

zdroj: Wikipedie, homebydleni.cz

 

Na závěr kočičí jarní pozdrav. 🐱