Proč Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá?

 

13. prosince slaví svůj svátek všechny ženy a dívky s krásným jménem Lucie. Toto jméno má ve světě také různé alternativy jako třeba Lucia či Luciana. Ženské křestní jméno Lucie patří k těm nejoblíbenějším křestním jménům u nás. Jméno Lucie má původ v latinském slově "lux" (světlo). Jméno Lucie se tak tlumočí jako „světlá“ nebo „zářící“. S tímto jménem je rovněž spojená známá pranostika – Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

Kdo byla Svatá Lucie?

Svatá Lucie je jedna z katolických a pravoslavných svatých. Svatá Lucie je podle zvyklosti zmiňovaná od 5. století jako panna a mučednice. Narodila se v Syrakusách na Sicílii zřejmě kolem roku 290 do dobře situované rodiny. Již od dětství žila jako křesťanská dívka, z lásky ke Kristu učinila slib zachování panenské čistoty, kterému za všech situací zůstala věrná. V době velkého pronásledování křesťanů neměla strach odmítnout ruku pohanského aristokrata. Místo něho si chtěla ponechat mravní čistotu. Po svém rozhodnutí pro Ducha svatého byla proto povolána před místní úřady v Syrakusách na Sicílii. Pocházela z dobře situované rodiny, ale rozdala svůj majetek i plánované věno chudým. Byla udána jako křesťanka, za což musela podstoupit mučednickou smrt. Její poselství shrnuje výrok „Ti, kdo žijí cudný život, jsou chrámem Ducha svatého.“

 

Tento den byl držen zákaz předení a ten kdo jej překročil byl luckami ztrestán – například mu bylo pocucáno přádlo nebo rozneseno nářadí po domě. Taktéž se věřilo že v tento den se scházejí čarodějnice a svatá Lucie před nimi chrání. Bylo schováváno jedno poleno,  jímž se poté zatápělo na Štědrý den, čímž mělo být obydlí na celý rok chráněno před čarodějnicemi. Na ochranu před zlými silami a nezvanými hosty hospodář také kreslil tři křížky svěcenou vodou nad vchod stavení. Na Moravě  byl krmen dobytek pečivem se zvláštním kořením, přičemž těsto bylo specifickým způsobem zaříkáváno, jež jej mělo ochránit před uřknutím. Některé zvyky naznačují motiv ženské dominance – v Pošumaví  je stále živý zvyk kdy lucky trápí muže různými žerty, ale i fyzickými útoky.

Mezi pranostiky spojené se svátkem patří:

• Svatá Lucie, královna zimy.
• Svatá Lucie noci upije (ale dne nepřidá).
• Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
• Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.
• Dotkne-li se Rozálie  květů, Lucie jimi vyzdobí okna napořád.

Proč tedy Lucie noci upije a dne nepřidá?

Kdo by pranostiku zmiňovanou už v samotném nadpisu neznal. V podstatě už ale méně lidí ví, že pranostika o nejdelší noci byla pravdivou v dobách, kdy se vše řídilo ještě juliánským kalendářem. Tehdy skutečně zimní slunovrat připadal na 13. prosince. Od roku 1582 se však řídíme kalendářem gregoriánským, kde zimní slunovrat spadá na 21. prosince, kdy je nejdelší noc v roce. V tento den také začíná astronomická zima. Zimním slunovratem rozumíme okamžik, kdy je nejdelší noc a nejkratší den na severní polokouli zeměkoule. Slunce se toho dne stále ještě krátí, kdežto noc se prodlužuje. Odtud tedy pramení rčení, že "Lucie noci upije a dne nepřidá".

Jak to tedy vypadá v praxi? Určitě všichni ze školy víme, že se Země otáčí kolem své osy, a proto se střídá den s nocí. Jedno otočení kolem své osy trvá Zemi zhruba okolo 23 hodin a 56 minut, ale den trvá 24 hodin. Ano, pokud tedy správně počítáme, je zde rozdíl okolo 4 minut, který je však způsobený tím, že Země musí zároveň obíhat i kolem Slunce. A v čase před zimním slunovratem je ještě důležitý jeden pohyb, a to Slunce, kdy klesá jeho denní pohyb po nebeské sféře. Před zimním slunovratem tudíž Slunce vychází o něco později, neboť od minulého dne pokleslo na obloze níže a také proto, že načerpalo ono už zmiňované čtyřminutové zpoždění kvůli ročnímu pohybu. Noc se tedy k ránu prodlužuje rychle a k večeru zase pomaleji. Až po zimním slunovratu začne zase Slunce po obloze stoupat a noci se začnou zkracovat.

 zdroj Wikipedie, internet