Před vynálezem šicího stroje musely všechny oděvy ušít švadlenky ručně. Jen za pomoci jehly, nitě a rozpíchaných prstů. Práce šiček byla velmi úmorná a namáhavá. Otázka zmechanizování šití proto nenechala spát celou řadu vynálezců.
Na začátku byla noční můra
Prvním, kdo pochopil, že strojní šití může napodobit ruční práci, byl Američan Walter Hunt. Jeho stroj byl výjimečný tím, že šil tzv. vázaným stehem. Při něm jedna nit pomocí jehly (samozřejmě té s ouškem na špičce) proniká do látky seshora, druhá je provlékána smyčkou první nitě, která se vytvoří pod látkou.
Na jehlu s ouškem v hrotu přišel údajně ve snu. Historka je uveřejněna ZDE. Zdálo se mu, že je veden na popraviště za to, že nedokáže zlepšit šicí stroj. Při tom si všiml, že jeho strážci mají kopí s otvorem ve špičce. K další Huntově inovaci patřil člunek. Vynálezce do roku 1833 postavil celkem tři stroje.
Pravý, ale neznámý vynálezce
Jeho manželce Elizabeth prý jednoho dne došla trpělivost. Bouchla pěstí do stolu a pravila, že s takovou půjde celá rodina brzy na pastvu. A vzala to do vlastních rukou. Údajně jí stačily dvě hodiny a šicí stroj byl na světě. Patent Howe v polovině 19. století samozřejmě podal pod svým jménem.
Dravec Singer na scéně
Zjistil, že šicí stroje se mezitím dostaly do širokého povědomí a dobře se jim daří na trhu. Ovšem ne díky jeho zásluze. Všechno podstatné z jeho vynálezu mu totiž zatím zcizil Isaac Merrit Singer.
Vítěz, který prohrál bitvu
Singer si šicí stroj nechal patentovat v roce 1851. Howe ho za to hnal před soud, a ten mu dal za pravdu. Singer musel Howeovi vyplatit odškodné z každého stroje, který doposud vyrobil.
Přesto se v obecné paměti stal právě on otcem šicího stroje. Howe zřídil továrnu na šicí stroje teprve těsně před svou smrtí v roce 1867. V polovině 80. let minulého století společnost zanikla.
Patentový model z roku 1851, kvůli kterému se I. Singer dostal do sporu (foto Wikimedia Commons)
Dobová reklama z r. 1893 - Všechny národy používají Singer (foto Trialsanderrors)
Dobová reklama z r. 1893 - Všechny národy používají Singer (foto Boston Public Library)
Dobová reklama na domácí šicí stroje. Šití na nich je tak jednoduché, že to zvládnou i děti (foto Boston Public Library)
Slavný model Singer 27 se šlapacím pedálem, který šičkám uvolnil ruce. Byl krásným kusem nábytku. (foto Wikimedia Commons)
Elektrický šicí stroj Singer se začal prodávat kolem roku 1900 (foto Daderot, Wikimedia Commons)
Od prvních „singrovek“, které zvládaly 200 otáček za minutu, jsme se dost posunuli. Dnešní šicí stroje umějí až 10 000 otáček za minutu. Na výběr je také velké množství různých druhů strojů. Nicméně ten základní princip vznikl už v 19. století a využívá se dodnes.
zdroj: ceskyrozhlas
Zajímavý článek. Šicí stroj Singer - klasický šlapací (ne na elektriku), měl už můj otec coby krejčí a já mám ten moderní s vyšívacím programem. Ten starý šlapací po smrti táty můj bratr někomu prodal, což mě docela mrzelo, protože byl funkční. Je to velká škoda a možná, že skončil někde ve sběrně což je asi škoda, protože byl nádherně zdobený a dole ta šlapací plocha byla nádherně zdobená. Článek ve mně vzbudil zajímavé vzpomínky na chod stroje, na odstřižky látek a zajímavou vůni, která se nesla krejčovskou dílnou.
OdpovědětVymazatDíky Jaro za komentář ... Je fakt, že v mnoha domácnostech byly tyto staré stroje, i jiných značek a v rámci řešení pozůstalostí se toho lidé zbavovali. Moje prateta měla také starý šicí stroj, pěkný historický kousek, protože bylo třeba byt rychle vyklidit, skončilo to podobně.
VymazatŠicí stroj má zajímavou historii, stejně jako spousta dalších vynálezů :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak a je dobře si to připomenout. ☺
VymazatTakový šicí stroj měla moje teta. Ze starých šicích strojů se dělají krásné stolky, pár už jsem jich viděla a některé jsou opravdu nádherné 😐
OdpovědětVymazatJe fakt, že některé bazary už ty staré šlapací stroje ani nepřijímají, jen nějaké kousky jsou pro sběratele, ale ty krásné stolky jdou také udělat. ☺
VymazatHani, zajímavý a poučný článek. 👍
OdpovědětVymazatMám doma starou Singrovku z roku 1930 a nedám na ní dopustit. Vedle toho mám kufříkovou Veritasku a overlock. Jsem dítě švadleny, které vyrostlo vedle krejčovské panny a špendlíků. Většinu věcí šiju na Singrovce. Má už mnohokrát měněný řemen, je omšelá, ale šije stále perfektně. Nedám na ní dopustit. Moje dcera má také Singrovku, kterou má po mé mamince.
Měj prima dny 🍀
Tak, Ali, tady je vidět v praxi, jak byly staré výrobky spolehlivé a tím, že šijí dodnes, si nezaslouží, abychom se jich zbavili jen proto, že nemají moderní programy. Tím, že jsi měla maminku švadlenu, máš k šití kladný vztah - já také mám šití po mamince, ale byla mzdová účetní.
VymazatMěj i Ty pěkné dny. ☺
První šicí stroj jsem zdědila po babičce,která byla švadlenou.Samozřejmě to byla singrovka.Měla jsem ji dlouho a v té době jsem hodně šila a všechno entlovala po večerech v ruce.Trvalo dlouho než jsem si ušetřila na elektrický šicí stroj a mám ho pořád.Ale poslední roky už tolik nešiju.
OdpovědětVymazatHani,děkuji za historii a přeji ti hezké dny
Vidím, Jitko, že v mnoha rodinách má šicí stroj doslova příběh. Stroje po babičkách a maminkách možná ještě někde jsou, ale dnešní mladé zájemkyně o šití by asi neuměly šlapat a právě vyžadují ty modernější programy - entlování nebo vyšití knoflíkové dírky.
OdpovědětVymazatTaké Ti přeji hezké dny. ☺
Hani, děkuju za další příběh značek. U starých šicích strojů se mě také líbí, jak mají krásné kování. Mám doma tři - z jednoho mám v obýváku udělán televizní stolek, druhý slouží jako stůl v naší pergole a ve třetím mám zabudovaný novodobý šicí stroj. Jsem vetešnice...Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, staré výrobky bývají pěkné na pohled a s fortelem byly vyrobeny. Dala jsi jim možnost dalšího využití, pokud se našlo místo, je to jen dobře. ☺
VymazatMoc hezký příběh šicích strojů. Mám podobný příběh s Jaruškou, táta byl pánský krejčí a tak šicí stroj PFAFF mě provázel dětsvím. Táta se vyučil ve Vídni, po založení rodiny měl svou firmu a učedníky, pomáhala mu i maminka. Později přešel pod podnik, ale prácoval stále z domu. Abych pravdu řekla,bylo mě protivné stále sbírat nitě po celém domě, jako děti, které v době máminy nepřítomnosti "hlídal" táta při šití jsme je sami na bačkorách roznášely. Chuť něco ušít jsem dostala až coby vdaná a pořídila si Veritasku. Na šicí stroj od táty jsme sáhnout nesměly,to bylo tabu a učit se šít pod dohledem táty mě nelákalo.
OdpovědětVymazatU syna na zahradě skončil zahradní stolek ze šicího stroje po babičce. ♥
Marti, moc děkuji za velmi hezky napsaný příběh. Je vás tu víc, které mi napsaly, že jsou dcery krejčího nebo švadleny a tak některé věci v rodině probíhaly asi dost podobně. Šicí stroj Pfaff byl určitě kvalitní a ani se nedivím tatínkovi, že na stroj nedovolil sáhnout. Já jsem to měla podobné, i když maminka nebyla švadlenou, ale po svatbě si pořídila stroj - tehdy šlapací Minervu. Tím si na sebe ušila bič, protože začaly chodit tetičky a sousedky, aby jim spravila cíchy nebo upravila oblečení a nejlépe hned. Mě lákal šicí stroj, byl v ložnici a já přes zákaz se někdy osmělila a jen tak si šlapala. Samozřejmě to maminka pak poznala, dostala jsem vynadáno, ale tehdy se u mne vztah k šití utvářel. ... Ty stolky bývaly pěkné a aspoň takové využití pak mají dodnes. ♥
Vymazat