K poslechu i četbě

pátek 18. června 2021

Toulky českou minulostí: 24. schůzka: Staré pověsti české aneb O Krokovi a jeho dcerách

 

Vstupujeme do řečiště času, abychom z něj vystoupili – kde vlastně? Na jakém místě? A kdy? Ve kterém okamžiku staneme opět na břehu našich dějin? Nevíme. Nevím, neboť se pohybujeme v zemi pověstí. Historikové se k pověstem a bájím obracejí jaksi neradi, teprve když pro chudobu ostatních pramenů nemohou sáhnout po něčem lepším. A jakmile se jim zkoumání pověstí zdá beznadějné, jakmile se nemohou dobrat jejich pravdivého jádra, tak se otáčejí k vrtkavému prameni zády.

Přesně to se stalo našim národním pověstem z původní kolekce kronikáře Kosmy. Romantiky to mrzí. Vědí, že Homér přivedl Schliemanna k zavátým troskám Tróje. Očekávají podobná senzační odhalení i na domácí půdě.

"Upadl by v hrubou nelibost, kdo by se pokusil našim nynějším lidem, libujícím si v pravém opaku, podrobně líčit, jakých byli mravů, jak poctivých, jak byli prostí a kupodivu ušlechtilí tehdejší lidé, jak byli mezi sebou věrni a jeden k druhému milosrdný, jak byli též mírní, střídmí a zdrženliví. Proto se o tom nezmiňujeme a chceme jen něco málo, ale pravdivého povědět o tom, jaký byl onen první věk..."

Mystifikace začíná

Jméno zpravodaje snad ani netřeba zdůrazňovat. "Něco málo, ale pravdivého..." Pan Kosmas příliš originální nebyl. Ani jeho kolegové kronikáři neměli tuto novodobou ctižádost. Kde co nalezli už dobře zformulované, tak to převzali bez rozpaků, bez jakéhokoli pocitu plagiátorství. On ten takzvaný první věk byl tedy i u Čechů (stejně jako to učili i antičtí autoři) přešťastný, a navíc "přirozený", a vůbec - "zlatý". 

 

10 komentářů:

  1. Hani to je zase velice zajímavá cesta do naší historie a opravdu ráda jsem si to přečetla. Děkuji ti za další zajímavý příspěvek a přeji Ti příjemný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jari, já děkuji Tobě, že Tě to zaujalo a snažím se, aby to bylo zajímavé.
      Přeji pěknou sobotu. ☺

      Vymazat
  2. Hani, krásně jsem si početla. 👍👍 Podél Berounky je těch původních hradů víc, v úvahu by také mohl přicházet Týřov. Ovšem, staří kronikáři vyprávěli své příběhy ze starých časů a pan Jirásek z nich pak vytvořil knihu pověstí. Co byla pravda? A co fabulace?
    Každopádně je tvůj článek velice zajímavý.
    Měj hezký den. 🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, máš pravdu, staří kronikáři psali to, co slyšeli z bájných vyprávění starců a pokud to byly báje, tak si je třeba přizpůsobili k obrazu svému. V každém případě buďme rádi za to, co máme, jinak by tam byla asi "0" = nula. Pak dál už těch opěrných bodů bude více.
      Pěknou sobotu Ti přeji. ☺

      Vymazat
  3. Zajímavý článek a jak píše Alenka,jak to tedy vlastně bylo.Pověst o Krokovi a jeho dcerách byla moje oblíbená,asi proto,že jsme tři sestry.Dokonce jsme se dohadovaly,která jsme která.
    Hani,měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, jak píšu výše, když jsou to pověsti, nemá to historický podklad. Krok a jeho dcery vystupují v pověstech, v tomto i minulém článku to je trochu rozebráno, vychází se z Kosmovy kroniky a vždy se uvádí, že Kosmas čerpal z bájného vyprávění starců a pak psal o tom, co sám zažil.
      Měj se pěkně o víkendu. ☺

      Vymazat
  4. Haničko, děkuji za další vhled do naší historie. I když kdo ví, jak to tenkrát bylo, že :o)
    Měj příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Ti, Helenko, děkuji za úvahu, těch vhledů tady bude ještě mnoho, ale doba Kroka a jeho dcer patří do nejvzdálenější historie, pravděpodobně to jsou postavy vybájené. Ale ty příběhy jsou pěkné a buďme rádi za ně.
      Přeji i Tobě příjemnou sobotu. ☺

      Vymazat
  5. Hani,připoměla jsi mě maminku, která nám občas o Krokovi a jeho dcerách vyprávěla. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě ale ta vzpomínka byla příjemná a milá ... a maminka jistě neřešila, jestli Krok byl nebo ne... ☺ ♥ ☺

      Vymazat