K poslechu i četbě

pátek 9. července 2021

Toulky českou minulostí: 27. schůzka: Staré pověsti české aneb Dívčí válka

 

Stále se probíráme starými pověstmi českými, kterým podle vzorů v Kosmovi, Dalimilovi a také v Hájkovi, ve všech těchto hlavních kronikách české historie, dal definitivní podobu Alois Jirásek. Naše dnešní téma sice hrozí ozbrojeným konfliktem, ve skutečnosti však půjde o humoresku. O dívčí válku.

Moment: byla – nebo nebyla? Když si přečteme starého dobrého Kosmu, nabudeme přesvědčení, že kronikář vypravuje pouze českou verzi starých antických pověstí o Amazonkách. A to verzi poněkud parodickou.

„Toho času dívky naší země, dospívajíce beze jha, usilujíce jako Amazonky o vojenské zbraně a vůdkyně si volící, vojensky sloužily stejným způsobem jako mladí mužové a po mužsku si hleděly lovu v lesích. Nebrali si muži jich, nýbrž ony samy si braly muže, které a kdy chtěly, a v oděvu se nijak, muž a žena, nelišili.“


Ano, v nejstarším známém podání má dívčí válka vyloženě rozmarný ráz. Pozorný čtenář vycítí za Kosmovými větami mírný autorův úsměv – ano, tady chce autor pobavit, on vlastně píše jakousi etudu na staré mytologické téma. „Z toho přibylo ženám tolik smělosti, že si vystavěly na jedné skále polohou pevný hrad, jemuž od jména ‚děvy’ bylo dáno jméno Děvín. Když to viděli jinochové, rozhorlili se na ně velikou žárlivostí, mnohem četněji se shromáždili a o nic dále než na doslech polnice vystavěli na druhé skále mezi chrastím hrad, jejž nynější lidé nazývají Vyšehrad, tehdy však od chrastí dostal jméno Chrasten.“

Historické prameny mlčí, vypravěči vyprávějí

Dívčí válka – to je podle Kosmy jakási taškařice mladých lidí, spíš slavnost a obřad než bitevní pole s mrtvými: „A poněvadž často uměly dívky chytřeji obelstít jinochy, často zase jinoši bývali statečnější než dívky, brzo trvala válka mezi nimi, brzo mír." Válečný stav končí zvesela, jak zřejmě zvesela probíhaly boje. Končí scénou velmi připomínající únos antických Sabinek: "Když nastalo příměří, dohodly se obě strany, že se ke společnému jídlu a pití sejdou a že po tři dny budou konat slavné hry mezi sebou na stanoveném místě.“

Sešli se skutečně na hradě Děvíně, náramně čile hodovali a popíjeli "jako draví vlci, hledající žrádlo, aby vpadli do ovčína" (vskutku barvitý příměr). Ovšem nezůstalo jenom u jídla a pití. "Již jste si pohráli dost, již dosti jste jedli a pili. Vzhůru již, Venuše zlatá vás zvučnou polnicí budí!" Jeden každý mladík si vybral jednu sličnou dívku a odvedl si ji domů. Po třídenním mejdanu je hrad Děvín s chutí podpálen, "prázdné zdi dali na pospas Vulcanovi", o ozbrojeném odporu dívek ani slovo, ty nejspíš s ohňostrojem souhlasily.

 

4 komentáře:

  1. No, už dávno jsem si myslela, že naši slavní kronikáři zase nebyli takoví kronikáři. Vždyť i oni psali o časech dávno minulých. Co nevěděli, to si vymysleli. Ale za zlé jim to opravdu nemám.
    Haničko, děkuji za další skvělý článek a přeji příjemnou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, Helenko, možná jim připadalo, že je "díra" v dějinách, tak si některé věci dotvořili. No ale, nejsou ty naše pověsti pěkné? Odpovím si - jsou!
      Přeji Ti také příjemné víkendové dny. ☺

      Vymazat
  2. Anonymní11.07.21 1:06

    Hani, my sice nevíme jak to všem bylo zda je vše psáno pravdivě, ale jak sama píšeš máme krásné pověsti.fukcarinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Důležité je, že tyhle "příběhy" jsou prezentovány jako pověsti, nikde není psáno, že tyto postavy jsou doložené, protože nejsou, je to dávnověk naší historie a tak je to třeba brát. Bez těchto pověstí bychom byli ochuzeni a my můžeme navštívit Vyšehrad nebo jiné lokality a představit si, jak to bylo ... i nebylo. ☺

      Vymazat