K poslechu i četbě

pátek 23. července 2021

Toulky českou minulostí: 29. schůzka: Staré pověsti české aneb Lucká válka

 

Stále jsme hosty na území českých pověstí. Je to území bez mapy, bez záchytných bodů v čase i prostoru, bez možnosti opřít se o reálnou osobu či událost. I když... V případě lucké války to tak docela neplatí. Existuje několik důvodů k domněnce, že na rozdíl od všech ostatních staročeských bájí skrývá v sobě tato poslední drobný výsek zapomenutých skutečných dějů. Zpráva, kterou k nám vysílá, je však velice zašifrovaná...

Nepokládáme za zbytečné do našeho díla na tomto místě vložit stručně vylíčení toho, čeho jsme z pověsti doslechli o bitvě, svedené za časů knížete Neklana na poli zvaném Tursko mezi Čechy a Lučany, jímž v dnešní době podle hradu Žatce říkáme Žatčané. Lučané skutečně kus Čech obývali. V 9. století jim patřil severozápad, hlavně Poohří, zatímco Čechům patřilo Podřipsko a horní Povltaví, centrum země. To se dozvídáme poprvé od našeho nejstaršího zpravodaje Kosmy.

"Od čeho je jen ten lid nazýván od starodávna Lučané, nechceme pominout mlčením. (To je ovšem dobře.) Ono území dělí se na pět krajin podle jejich polohy. První krajina leží při potoce řečeném Hutná, druhá na obou stranách řeky Uzky, třetí se rozkládá v obvodu bystřiny Březnice, čtvrtá, jež slove i Lesní, leží v podkrají řeky Mže a pátá, uprostřed, slove Lúka, překrásná na pohled a bohatá výnosem, velmi úrodná na osení a oplývající lukami, odkudž nabyla i svého jména. A poněvadž byla tato krajina nejdříve, dávno ještě před založením hradu Žatce, obydlena lidmi, právem se její obyvatelé nazývali po své krajině Lučané..."

Svou zemi hledali i Lučané

Kdepak bychom jejich zemi, tedy – Lucko, Lucké knížectví – měli hledat? Jeho páteří a středem byla Ohře. Hranice mezi Luckem a franskou říší vedla Krušnými horami. Od Chomutovska směrem k Mostu a pak až K Lovosicům. Tady hraničilo jejich území s Lemúzy. Pakliže je na pověsti o Přemyslovi a Libuši zblo pravdy a Lemúz Přemysl se dynasticky oženil s Češkou Libuší, vytvořili by pak Lemúzové s Čechy kmenový stát, což nevylučuje pořád ještě jejich značnou samostatnost.

Od Lovosic (blízko nich stálo lucké hradiště Vlastislav) pak hranice vedly zřejmě směrem k Budyni (ta už ležela na českém území), a pak se stáčely dál, směrem na jihozápad, sledovaly vlastně tok Ohře až k Žatci a odtud rovnou na jih k Podbořanům, tady všude hraničilo Lucko s Čechy, a když se na jihu dotkly ty hranice řeky Mže, pokračovaly na západ, ale kam až dál na západ, o tom se lze jen dohadovat. Sedličané na dnešním Karlovarsku, Loketsku a Sokolovsku se měli nacházet pod luckou nadvládou.

8 komentářů:

  1. Tyhle tvé historické i bájné exkurzy mě fakt baví, Haničko!
    Moc děkuji a přeji hezkou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, moc děkuji, velmi mě Tvůj komentář potěšil! ☺ Těchto historických okének tady bude přibývat a budou k dispozici zájemcům. Jsem moc ráda, že takoví lidé "jsou". ☺
      Přeji příjemné prožití letního víkendu.

      Vymazat
  2. Hani, díky za tak obsáhlý příspěvek plný historie. Čte je i můj táta. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, nejdříve chci poděkovat Tobě i tátovi, že ty příspěvky čte. Cením si lidí, kteří mají zájem o historii, byť jen o určité období. Bohužel, historické romány, učebnice nebo články bývají hodně obsáhlé a tato skutečnost může některé případné zájemce odradit. Historie tady bude k nahlédnutí.
      Vyřiď, prosím, pozdrav ode mne svému tatínkovi, že mu děkuji za zájem. ☺

      Vymazat
  3. Díky za další připomenutí naší historie

    OdpovědětVymazat
  4. Opět velmi zdařilé a poutavé nahlédnutí do historie. ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji, historii bychom si měli připomínat. ☺

    OdpovědětVymazat