Příběhy slavných značek: Hašlerka

 

Určitě znáte "Hašlerky", ale víte, že původně se měly jmenovat "Destinky"? Jenže ty nikdo nechtěl. Pomohla změna receptury i jména.

 

 

Tvrdý bonbon pro zmírnění chrapotu a kašle údajně vymyslel v roce 1877 hamburský lékárník. Nazval je Caruso podle zpěváka, kterému prý pomohly zachránit koncert.

Bonbony Caruso-Hustenbonbon začala před první světovou válkou vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein. Od ní o několik let později získal recepturu pražský podnikatel František Lhotský, jeden z českých selfmademanů (jedinec, který vlastním úsilím dosáhl v určitém oboru významného postavení - zpravidla bez finančních a vzdělanostních předpokladů).

 

František Lhotský se narodil 17. 10. 1884 v Břežanech nad Ohří. Poté, co jeho otec přišel nejen o statek, ale i o život, se šel mladý František učit prodavačem v koloniálu u svého strýce Daniela v Ledvicích u Duchcova.

 

Postupně se vypracoval a z našetřených peněz založil velkoobchod s potravinářským zbožím a cukrovinkami v Trojické ulici v Praze. Krátce na to vypukla první světová válka. Sotva válka skončila, zřídil si vlastní továrnu na cukrovinky, jejíž první sídlo bylo v dnešní Belgické ulici v Praze.

Měl na obchody čuch. Věděl, že zvučné jméno je základ popularity, proto si vyprosil písemný souhlas Emy Destinové, že smí své bonbony nazvat jejím jménem. Tak vznikly Destinky – nijak zvlášť velký komerční úspěch ale neměly. O rok a půl později dostal ale další nápad!

 Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn (1878  –  1930), byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost.

 

Od vídeňské firmy Erich Kirstein získal recepturu na bylinné léčivé bonbony, které nesly jméno Enrica Carusa. Jenže Čechy značka Caruso-Hustenbonbon vůbec netáhla. A tak se pan Lhotský v prosinci 1920 vydal za českým miláčkem publika Karlem Hašlerem.
Vypravil se do pražského kabaretu Lucerna, kde Hašler vystupoval. Tehdy byl velmi  populární, s krabicí plnou svých vynikajících bonbonů zaklepal pan Lhotský na dveře umělcovy šatny.

Karel Hašler se přesvědčil o kvalitě a účinku bonbonů a dal na místě písemný souhlas s tím, aby se "kouzelné bonbony" jmenovaly po něm|foto: autor neznámý 2, Public domain, Wikimedia Commons

Originál dohody je uložen v Národním muzeu.

 

Součástí kampaně se stává i věta: „Hašler kašle, nevadí, Hašlerky ho uzdraví.“

  

Lhotský je výborný marketingový stratég. Uvědomuje si, že počáteční úspěch bonbonů musí dále propagačně posilovat. Aby dostal Hašlerky do povědomí každé rodiny, investuje mohutně do další reklamy.

 

 

Speciální auta, jejichž válcová karoserie připomíná ruličky Hašlerek, rozvážejí bonbony po republice.

 

Pro malé děti vznikají omalovánky.

Kdo byl Karel Hašler?

Herec, scenárista, režisér a hlavně písničkář Karel Hašler byl hitmakerem, který nemá v naší historii konkurenci. Narodil se 31. října 1879 v Praze na Zlíchově. Vyučil se rukavičkářem, ale víc ho zajímalo divadlo. Proslavila ho "Ta naše písnička česká" (zde ve filmu Písničkář z r. 1932):

Bonbonům se dařilo, Hašlerovi ne

Od té doby bonbony nesoucí jméno pražského písničkáře čekaly zlaté časy. Výroba se utěšeně rozrostla, firma se přesunula do Michle, na „Krhounkovo pole“ – do dnešní ulice Magistrů.

Pana Hašlera ale potkal krutý osud. 2. září 1941 byl zatčen gestapem během natáčení filmu Městečko na dlani. Zemřel 22. prosince, umučen pod ledovou sprchou v koncentračním táboře Mauthausen.

Jak se vyrábějí hašlerky?
Cukr a sirup se zahřeje na teplotu 142 °C. Do chladnoucí hmoty se zapracují silice, extrakty z léčivek a aktivní uhlí rostlinného původu – pro barvu a snížení lepivosti. A pak se lisují bonbony.

 

Historická dóza od Hašlerek a balení Hašlerek (foto P. Kološ, Český rozhlas)

Zabalené Hašlerky (foto P. Kološ, Č. rozhlas)

Hašlerky po privatizaci vyrábí firma Nestlé v závodě Sfinx v Holešově. Závod Sfinx v Holešově a znak Sfinx (foto P. Kološ, Č. rozhlas) 

zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, H. Petáková, Wikipedie, Foto Nestlé Česko, video YouTube