Roku 1880 zasáhla Ostravu tisíciletá voda

Člověk nemůže poručit větru - dešti, to jsme v poslední době všichni pochopili. Živelná pohroma je něco, co člověka provází odjakživa, nedávné tornádo ukázalo, jak se během několika minut může změnit život mnoha lidí nebo vesnic. Člověk se pak přesvědčí, že dnes bychom měli mít aspoň svoje bydlení pojištěné a co se týká povodní, nestavět domy v zátopových oblastech. Jak projíždím občas republikou, všímám si řek a vidím, jak v posledních desetiletích jsou mnohé naše toky neudržované a zanesené naplaveninami. Pak stačí, když v Beskydech prší dva dny a koryta jsou plná. Nějak se to zanedbává... 

Letos v těchto srpnových dnech uplynulo 141 let  od doby, kdy Moravskou Ostravu a přilehlé obce postihly největší záplavy v dějinách. S odstupem času se mluví o tisícileté vodě. Jestliže někteří vědci spojují současné povodně, přívalové deště, krupobití a vichřice se změnami klimatických poměrů na Zemi, v roce 1880 to ještě neplatilo. A přitom záplav ve zdejším kraji nebylo méně. O nejstarší z nich máme zápis už z roku 1297. Od roku 1514 do r. 1831 jich bylo celkem jedenáct! 

Hlavní příčinou záplav v Moravské Ostravě a okolí je skutečnost, že k městu se sbíhají vodní toky Ostravice, Lučina a Opava, které se vlévají do Odry. Ta je jedinou odtokovou řekou. V případě přívalových dešťů v Jeseníkách, Beskydech a na Novojičínsku nestačí voda z přeplněných koryt odtékat a v době neregulovatelných toků bylo rozlití řek otázkou několika hodin. 

První příznaky blížící se katastrofy v roce 1880 se projevily už 2. srpna, kdy krásné a teplé počasí vystřídal hustý déšť doprovázený prudkou vichřicí. Hladiny řek začaly stoupat. Podle pamětníka J. Kubly (jeho zápis se zachoval), který stál u řetězového mostu (dnes na tom místě  je Sýkorův most), se shromažďovaly davy lidí a pozorovaly, co živel přináší. K večeru proud strhl nedalekou dřevěnou lávku. Moravská Ostrava dostávala z Frýdlantu a Frýdku znepokojivé telegrafické zprávy. Večer 4. srpna - za neustálého vichru - déšť houstl. Troubením byli svoláni do pohotovosti hasiči, starosta Antonín Lux, policejní komisař V. Johanny a další se shromáždili na radnici.

Anton Lux byl tehdy starostou v Moravské Ostravě.

Řeky se začaly vylévat z koryt a zaplavovat níže položené části města. Vše bylo komplikováno tím, že město tonulo ve tmě, plynové osvětlení nefungovalo. Z přízemních bytů na Zárubku, na Svinském trhu (dnešní Smetanovo náměstí), z hostince U zeleného stromu (dnes poblíž hotelu Palace) museli být evakuováni obyvatelé. Ve tmě byl slyšet nářek, volání o pomoc a pláč dětí. Vedle hasičů se záchranných prací zúčastnili i dobrovolníci. 

Voda začala stoupat hrůzným tempem a na radnici byl, jak bychom to dnes nazvali, krizový štáb. Přibíhali poslové a přinášeli zprávy a odnášeli příkazy. Největší škody způsobila městu průrva břehů před železničním náspem ostravsko-frýdlantské dráhy. Do města se vody dostaly splaškovým kanálem z Žofinské ulice, který byl sice chráněn dřevěným stavidlem, ale to proud strhl, zaplaveno bylo dnešní Smetanovo náměstí, proud postupoval Nádražní ulicí k Přívozu, náměstí u chrámu Božského spasitele bylo pod vodou. Kalný živel se u Jámy Jindřich spojil s jiným proudem, který se sem dostal z průrvy v břehu Ostravice zhruba v místech dnešního soudu. 

 

Nádražní ulice v Ostravě, jíž se valil proud vody k Přívozu

Po noci hrůzy sužované deštěm a větrnou smrští nastalo ráno 5. srpna. Redaktor německých novin František Wattolik vystoupal na jaklovecký kopec. Popsal, že kromě úzkého půlkruhu na horizontu byla všude vidět jen samá voda. Ta sice začala mírně klesat, ale pršelo dál. Teprve teď mohly být odpovědně prováděny záchranné práce. V 8 hodin ráno začala uprostřed vodního živlu hořet Dinglerova továrna na parafín. Na hladině vody se do kotelny dostaly tuky a oleje, které se vznítily. Oheň se dostal do skladu svíček. Voda zatopila celou Moravskou Ostravu, pod vodou byly ulice Pivovarská, Dlouhá i Zámecká. Na místě dnešního Husova parku byl hřbitov, kde hladina dosahovala do poloviny pomníků. Zasažena byla i kolonie Krausovec (restaurace Baník). Kromě malé plochy městského centra bylo zaplaveno celé území mezi řekou Ostravicí a ostravsko-frýdlantskou dráhou. Zatopena byla Jáma Karolina, ale ne už  Hlubina, Šalamoun a Jiří. 

Prostor mezi jámou Šalamoun a Karolinou v Moravské Ostravě

Záchranu osob ze zatopených území ztěžoval fakt, že ve městě nebyly lodě. Až večer 5. srpna dorazilo spolu s jednotkou ženistů olomoucké posádky šestnáct pontonů. Pak bylo téměř na poslední chvíli zachráněno přes sto obyvatel města. Teprve po týdnu bouří se ukázala modrá obloha a bylo možno spatřit dílo zkázy. Stovky domů byly strženy, nábřeží u Střelničního mostu proud odnesl s plynovými kandelábry a alejí stromů. Škody na průmyslových podnicích byly obrovské. Povodeň zasáhla také obce Hrabová, Hrabůvka, Kunčice, Kunčičky, Slezská Ostrava, Přívoz, Hrušov, Svinov, Zábřeh nad Odrou, Nová Ves a Lhotka (dnešní Mariánské Hory). Vzhledem k tomu, že šlo o velké zemědělské obce, byly škody obrovské. Nesklizená úroda na polích byla zničena, mnoho dobytka se tehdy utopilo. Celkově škodu odhadli na výši přes milion zlatých. V povodí Ostravice voda zaplavila přes 5 800 hektarů půdy. Ostravsko-frýdlantská železnice musela být opravena a rekonstruována. 

Na pomoc zaplaveným obcím byla vypsána sbírka, císař František Josef I. daroval 8 000 zlatých, Brněnská spořitelna 5 000 zlatých atd. Samozřejmě pak byly dost rušné spory o to, komu a jak mají být podpory přiděleny. Nepřipomíná vám to něco?

zdroj: Archiv města Ostravy