Dnes to bude o uhlí 😉. To tady ještě nebylo. Zatím...
Topíte uhlím? Ne? Že bydlíte v paneláku a pustíte si topení? To já taky, ale někde se musí topit, aby to teplo přišlo až k vám 😉. Ale teplo máme rádi v bytě všichni, že?
V poslední době slyšíme, že uhlí podraží. To není povzbuzující, ale aspoň si o uhlí něco přečtěte. A ještě něco: nezalekněte se, prosím, geologie. Je to zajímavý obor.
Představte si, že je karbon. Je to totiž doba, kdy u nás vznikalo černé uhlí. Divná představa, já vím, ale máme-li si skutečně představit dobu, kdy vznikalo ostravsko-karvinské uhlí, ale i to další, musíme se přenést do mladších prvohor, do období zvaného karbon. Začalo před 345 miliony let a skončilo před přibližně 280 miliony let. Já vím, tisíc let tady není žádná míra, je to prostě dlouhé a dávné období v geologické minulosti Země. Jde o éru, z níž pocházejí všechny světové zásoby nejkvalitnějšího černého uhlí.
Karbon se dělí na dvě základní období:
- starší část - spodní karbon
- mladší část - svrchní karbon
Geologické vrstvy, které se během karbonu vytvářely, odborníci poprvé rozpoznali a popsali roku 1822 ve Velké Británii. Protože obsahovaly velké množství uhlí, pojmenovali je podle tohoto nerostu.
Karbon nebyla právě nejklidnější éra. Na jejím počátku se srazil kontinent Euramerika (někdy nazývaný též Laurussia) s kontinentem Gondwana a vznikl nový celek:
O tom jste určitě ve škole slyšeli nebo jste to viděli v televizi, že?
Obrovské tlaky přetlačujících se pevninských ker zvrásnily povrch nového kontinentu do mnoha vysokých pohoří. Na již tehdy poměrně stabilizovaném českém masivu se tento proces označovaný jako hercynské (variské) vrásnění projevil výrazně i v moravskoslezské oblasti.
Musím vám to přiblížit: Český masiv zahrnuje území Čech a západní Moravy až po linii Znojmo-Přerov-Karviná (za touto hranicí se Český masiv noří pod západokarpatské jednotky). Celou Evropou od Pyrenejí a Francie až po Čechy se tehdy táhlo mohutné variské horstvo dosahující výšky dnešních Karpat.
Mezi horami vznikaly jezerní pánve s příznivými podmínkami pro mohutný rozvoj karbonského rostlinstva.
Ta část pravěké pevniny, která dnes tvoří Českou republiku, se tehdy nacházela v okolí rovníku.
Ta představa, že území naší republiky tehdy leželo u rovníku, je zvláštní, že? Ale jinak by tady uhlí nevzniklo! K bujnému růstu karbonské vegetace přispíval i vyšší obsah oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře.
V teplém a vlhkém klimatu tak u nás vznikalo obrovské množství biomasy pro sloje černého uhlí na Kladensku, Plzeňsku a především v ostravsko-karvinské oblasti. Zde navíc docházelo k občasnému pronikání mělkého moře, což dokládají hojné zkameněliny.
Dnešní Ostravsko tedy bylo asi 5° od rovníku. Nedávno jsem tu měla Galapágy, ty jsou blízko rovníku, tak si představte naši republiku zhruba v této zeměpisné poloze 😯.
Občas se moře zvedlo, vše zalilo a pak se zase stáhlo. Do toho občas vybuchla nějaká ta sopka a popel napadal do krajiny. To všechno umíme z jednotlivých vrstev vyčíst. Myslím, geologové to umí. U moře šlo o periodu zhruba dvaceti až padesáti tisíc let. Na některých místech vrchu Landek (Ostrava) jsou vidět i příbojové sedimenty. To je ojedinělé.
Landek je unikátní tím, že tady sloje vycházejí na povrch a takových míst moc v Evropě není. Na několika stovkách metrů je vidět sedimenty (usazeniny) staré 328 milionů let. Landek v Ostravě je takový otisk prvohor. Tady bylo přesně rozhraní mezi tou bažinou a mořem.
Otisk plavuně Lepidodendron
Za tu dobu, co vznikaly dnešní uhelné sloje, zde moře přišlo a ustoupilo asi devadesátkrát. Když ustoupilo, byly tady ty bažiny, rašeliniště, řeky, jezera a podobně.
Jsou zde i sedimenty mělkého moře, zálivů, příbřežních valů. Právě to
vše je k vidění na Landeku. Vedle pískovce a prachovce jsou i vrstvy černého uhlí. Nachází se zde i
jílovce s mořskou faunou. Je to jedinečná lokalita. A ptáte se, jak se landecký odkryv dostal na povrch? V podstatě jej otevřela řeka Odra, která obrousila část kopce. A že to tam fakt je, mohu potvrdit. Kdysi jsme tam, jako studenti, šli s geologickým kladívkem kopat vzorky uhlí. Nad soutokem Odry a Ostravice.
Geolog Jiří Horák na Landeku
Pod Ostravou je vlastně pohřbené karbonské pohoří a Landek je jeden z jeho vrcholů. Krátce po skončení karbonu skončilo usazování a celá pánev byla stlačena a vyzdvižena. Pak zdejší horstvo dlouho zvětrávalo. Až do třetihor. Dalo by se říct, že zde je takový ostravsko-karvinský hřbet. Z obou stran má hluboká údolí, do kterých sjížděla suť právě z těch kopců. Zdejší sloje byly dlouho otevřené, často hořely. Vše bylo zasypáno až v mladších třetihorách.
A na to vše se navíc ještě natlačily
beskydské příkrovy. Karbonské pohoří bylo asi 1200 m vysoké. Pak vše zase zaplavilo moře. V
údolích jsou suťové říční kužely, nad nimi jíly, které přineslo moře, ty
to zarovnaly a na to vše najely beskydské příkrovy. Sahají až po Novou Bělou a Brušperk. Na mapě vidíte, že N. Bělá je jih Ostravy:
Takže nad uhlím jsou vlastně dvě vrstvy.
A teď, návštěvníci Beskyd, zbystřete:
Má to souvislost i se vznikem Beskyd, protože beskydské vrstvy po starších horninách klouzaly. Některé bloky toho karbonského pohoří beskydské příkrovy po cestě vytrhly a tlačily před sebou. Beskydy tehdy ujely dobrých 40 km. Takže Beskydy nevznikaly tady jak jsou, ale minimálně 40 km na jihovýchod.
Jak dlouho ten přesun trval?
Došlo
k tomu zhruba před patnácti milióny lety. Ale jak dlouho vše trvalo, to
nevíme. Odhaduje se, že se Beskydy pohybovaly rychlostí zhruba 10
centimetrů za rok. A urazily dráhu čtyřiceti kilometrů.
Nejznámější místo kontaktu beskydských příkrovů jsou peřeje v Ostravici. To je kontaktní zóna dvou příkrovů. Ale není tam vidět karbonská vrstva (uhelná). Jde o kontakt podslezského a slezského příkrovu, karbonské sedimenty jsou až pod nimi. A právě tam je krásně vidět, jak jsou ty příkrovy zkroucené z toho, jak na sebe působily.
Peřeje na Ostravici, přesněji v řece Ostravici v obci Ostravice (F-M)
Hradišťské souvrství tvořící PP Ostravice – Peřeje.
Peřeje najdete u oblíbené cyklostezky. Řeka tady překonává skalní výchozy. Je to oblíbené místo příměstské rekreace, kde za parných dní nejeden návštěvník smočí palec. Nedaleko odsud stojí Bezručův srub.
Pokud jste došli až sem, tak 👍, tady vidíte otisk přesliček v uhlí: |
zdroj: iDnes, OKD, foto internet
Haničko, došla jsem sem a tvou článek je o dost zajímavější, než to, co si pamatuji ze školy.
OdpovědětVymazatMěj hezkou neděli, Helena
Helenko, děkuji, článek popisuje hlavně geologické dějiny naší Země a ve škole se to asi moc neprobírá. Záleží jak kde.
VymazatMěj také hezkou a slunečnou neděli, u nás tedy je krásně. ☺
Hani, to je moc zajímavé ! Plno věcí nevím... Tak děkuju za osvětu. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Děkuji, Lenko, jsem moc ráda, že Tě zaujal článek o geologii, to mě těší nejvíc. Není toho druhu určitě poslední.
VymazatHezký zbytek neděle přeji... ☺