Příběhy slavných značek: Habánské sklepy

In vino veritas je latinské přísloví, které znamená „Ve víně je pravda“. To je všeobecně známá věc. Málokdo ví, že bylo nalezeno v Erasmově spisu  "Adagia". Je to pěkně dávno, vždyť Erasmus Rotterdamský byl ročník 1466!

Jiné jazyky to vyjadřují podobně, např. v  ruštině: «Что у трезвого на уме, то у пьяного на языке» („To, co má střízlivý muž na mysli, má opilý na jazyku.“).  

V perštině: مستی و راستی („S opilstvím přichází pravda.“).

V čínštině: 酒後吐真言 („Po víně vypluje pravdivá řeč.“).

Jak to máte s vínem vy 🍷? Značku Habánské sklepy asi znáte, ale ona ukrývá tragický osud novokřtěnců u nás. (Novokřtěnectví - Anabaptismus - je jedno z mnoha reformních křesťanských náboženských hnutí vzniklých v 16. století. Anabaptisté se považují za příslušníky tzv. radikální reformace. Novokřtěnci jsou náboženská sekta neuznávající platnost křtu v dětském věku a usilující o křest v dospělosti). 

 

Vinařství Habánské sklepy má možná delší tradici, než by se mohlo zdát. Sahá až do 16. století, kdy se začali objevovat tzv. novokřtěnci – představitelé reformačních hnutí, kteří dorazili i na Moravu.

Vinařství Habánské sklepy sídlí ve Velkých Bílovicích. Pro představu je to město u Břeclavi v blízkosti Lednicko-valtického areálu. Historické zápisy o této obci jsou vždy spojovány s vinařstvím. O dlouhé tradici vinařství svědčí i sepsání místních horenských práv (práv viniční hory, tedy vinice) z roku 1550.

Habánská komunita

Na přelomu 16. a 17. století, kdy se moravskému vinařství dařilo nejlíp, patřilo k Velkým Bílovicím přes 600 hektarů vinic. A to právě díky habánům, protože právě oni zde vinice zakládali a zaváděli na tehdejší dobu pokrokové způsoby ošetřování vinné révy.

O vysokém člověku se někdy říká, že je to „habán“. Habán je ale hlavně označení anabaptistických nebo taky novokřtěneckých skupin křesťanů žijících v komunitách.

Jaký je původ slova habán? Jedna verze praví, že jde o zkomoleninu staroněmeckého slova Habaner, což znamená hrnčíř. 

Jiná verze tvrdí, že dostali jméno podle svých dvorů, kterým říkali haushaben, což doslova znamená „míti domov“. Později přijali jméno jednoho ze svých vůdců Jakuba Huttera a jako hutterité jsou dnes známí ve světě.

Jakub Hutter († 25. února 1536 Innsbruck) byl tyrolský anabaptistický vůdce a zakladatel náboženské skupiny zvané hutterité.

V českých zemích se můžeme za habány vydat na Moravu, nejlépe do Mikulova. Tam jich kdysi bývalo nejvíc. Hnutí odmítající křest novorozenců, ke kterému se habáni hlásili, vzniklo v roce 1525 a vycházelo z reformačního učení Martina Luthera a Ulricha Zwingliho. Pocházeli z Bavorska, Tyrolska, Švýcar, Holandska i z Itálie.

Vyhnanství pro víru

Různorodé novokřtěnecké skupiny byly kolektivně spojovány s německou selskou válkou a po její porážce byly z Německa, Švýcarska i Rakouska hromadně vypovídány. Azyl našli právě na Moravě.

Na jižní Moravu se dostali díky pozvání Linharta z Lichtenštejna, nejprve na mikulovské panství a později dále. Sami se nazývali "Huterovi bratři" podle svého představeného Jakoba Huttera, ale na Moravě jsou nejčastěji nazýváni "Habány" (zkomolením německého Haus haben - mít dům).

Byli výborní stavitelé. Roku 1545 staví v Bílovicích habánská komunita dvůr pro 300 - 450 členů. Do dnešní doby se zachovalo na Moravě mnoho staveb zejména vinných sklepů.

Vyznali se v zemědělství a ovládali spoustu řemesel, byli výborní lékaři a lazebníci; nevyráběli zbraně a nevěnovali se obchodu – to jim jejich morální zásady zapovídaly. Proslulost získali jako vinaři.

„VĚNUJ SVÉMU VÍNU VEŠKEROU PÉČI A LÁSKA K NĚMU PŘETRVÁ STALETÍ“.  - HABÁNSKÝ ZÁKON

Známá je habánská keramika, která je charakteristická rostlinnými a heraldickými motivy zobrazenými na bílém podkladě čtyřmi základními barvami: žlutou, zelenou, modrou a fialovou.

Například kardinál František Dietrichštejn si od habánů nechal zhotovit kachličky s dietrichštejnským znakem, kterými vyzdobil Sál předků na mikulovském zámku.

 

Pořádek, morálka a společné vlastnictví

Habáni byli pracovití, pořádní, ukáznění, vážní, skromní v jídle a pití. Žili odděleně od ostatních obyvatel města v uzavřených komunitách. Děti starší tří let dávali na vychování pověřeným členům obce, kteří je učili číst, psát a počítat a vštěpovali jim dobrý vztah k práci. 

Oslovovali se „bratře“ a „sestro“. Neuznávali soukromý majetek, všechno patřilo všem, včetně oblečení.

Vypovězení jinověrců

Po Bílé hoře (1620) éra habánů na Moravě skončila. Ediktem ze dne 28. září 1622 byli jakožto jinověrci ze země vypovězeni. Neobešlo se to bez krutosti, loupeží a rabování, protože se povídalo, že si svým šetrným způsobem hospodaření dokázali nashromáždit slušný majeteček. Jejich vinné sklepy zůstaly opuštěné.

Habánský sklep ve Vacenovicích

Napřed si to namířili na Slovensko.

Ale ani tam se před katolizací neschovali. A tak šli dál. Do Sedmihradska, do Rumunska a nakonec do Ruska, kde žili až do roku 1874. I Rusko ale museli opustit a odešli do USA a do Kanady. Tam zbytky jejich komunit žijí dodnes.

Habánské sklepy: Veltlínské zelené 2015|foto: Olgierd Rudak,Flickr

V éře socialismu vzniklo ve Velkých Bílovicích jedno z největších a nejznámějších družstev Československa. JZD Mír Velké Bílovice mělo před svým rozpadem 800 zaměstnanců. Na úsecích rostlinné a živočišné výroby pracovaly brigády socialistické práce.

Došlo i na rekonstrukci Habánských sklepů a v kulturním domě se začaly pořádat výstavy vín. Tehdy sloužilo představitelům státu jako ukázka družstevnictví v ČSSR. Z toho důvodu do Velkých Bílovic zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, ale Habánské sklepy žijí dál.
Ten největší sklep dnes patří k vinařství Habánské sklepy a najdete jej ve Velkých Bílovicích.

O něm pověst říká, že jednou do roka, v den před Svatojánskou nocí, přichází z nitra tajné chodby Mistr Jakob, strážce habánského pokladu, aby stejně tak, jak to činí po staletí, ochutnal ze všech sudů ve sklepích vinařství a ujistil se, že vína, která tam zrají, jsou stejně výborná jako vína za časů Habánů, zlaté éry moravského vinařství. Ať už se pravda i zlaté groše nacházejí kdekoliv, Habáni tu zanechali i něco mnohem cennějšího než zlato. Dodnes tu totiž zůstalo vinařské umění, houževnatost, úcta k půdě a révě i pečlivý dohled na každou fázi výroby vína.

zdroj: J. Škápíková , M. Šorelová, H. Petáková , D. Moravec, Wikipedie, internet