Zámek Holešov: hanácké Versailles - poprvé

 

Na úvod vysvětlím název příspěvku, ten jsem nevymyslela, takto zámek označila naše paní průvodkyně. Ve Versailles jsem byla třikrát a po pravdě, značný rozdíl tam je, co si budeme povídat, ale to přirovnání je hezké. 

Více napoví fotka - z netu, protože takto turista těžko zámek se zahradou zachytí:

 

Na fotografii jsou dobře vidět čtyři křídla barokního zámku, která jsou napojena na park. Francouzská zahrada s ne často vídanými vodními plochami vypadá tady jako "maličké hanácké Versailles".

Do Holešova jsem měla možnost letos o dovolené zavítat poprvé a hlavně poznat zámek.

 

Výhled ze zámecké brány na město

Město Holešov leží na úpatí nejzápadnějších výběžků Hostýnských vrchů, na rozhraní Hané a Valašska, na březích říčky Rusavy.

 

U zámeckého parkoviště

Tady se totiž někoho zeptáte, kam tato oblast národopisně patří a dotyčný se dlouze zamyslí. Pak řekne, že vlastně neví, někdo si tipne Hanou, jiný Valašsko. 

Jako u okolních měst a vesnic i v Holešově platí, že už ve 12. století bývala tehdy osada lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. To je nejstarší doložený údaj. Někdy v průběhu let 1300 – 1322 došlo k přeměně trhové vsi na město a listiny z této doby dokládají i existenci panského sídla. Na příkladu Šternberků chci ukázat, jak majetek rozdělí bratry (to platí, myslím, dodnes) a určitě to pociťovali i lidé na jejich panstvích. Hned na začátku o tom hovoří průvodkyně v prvním Velkém sále. Bohatý štukový dekor raně barokního původu pokrývá celou klenbu. Masivní rám velkého středního obrazu zvýrazňuje malbu připisovanou italskému malíři H. Cavallimu, který uměleckými variacemi barokních představ o antickém světě vyjádřil slávu a moc rottalského rodu, zejména jeho představitele Jana z Rottalu. Kolem velkého hlavního obrazu je několik oválných medailonů nesených postavičkami putti v celých figurách,  bohatě zdobených štukovým dekorem. (Putto (mn. č. putti, italsky děťátko), též amoret je nahé dítě podobné andílku, ale obvykle bez křídel. Jde o oblíbený dekorativní prvek v období baroka, rokoka i v historických slozích 19. století. Vzniklo jako renesanční obdoba antických Amorů a středověkých andílků. Symbolizuje dítě nosící roh hojnosti.)

Pohodlně jsme seděli na těchto krásných židlích, pozorovali tu krásu nad hlavou a poslouchali vyprávění průvodkyně... tak "poslouchejte" i vy:

Po polovině 14. století byl již Holešov městem na "manském zboží", které držel Matouš ze Šternberka ze starodávné moravské větve pánů ze Šternberka a na Lukově. Měli ve znaku osmirohou zlatou hvězdu v modrém štítě.

 

Od druhé poloviny 14. století byl Holešov v držení pánů Zdeňka a Ješka ze Šternberka, z nichž druhý byl zakladatelem holešovské větve Šternberků. 

Jenže majetek mezi bratry může způsobit problémy. Když totiž v roce 1371 zemřel pan Matouš ze Šternberka (zastával úřad brněnského komorníka), jeho synové převzali pěkné dědictví. Rozdělili se napolovic tak, že každý převzal polovinu hradu Lukova s určitými vesnicemi tohoto panství. 

  

Hrad Lukov na Zlínsku

A právě tehdy byl napolovic rozdělen i Holešov a ke každé jeho polovině bylo přiděleno několik okolních vesnic. Zápisy v zemských deskách uvádějí, že r. 1373 bylo rozdělení provedeno a každý z bratrů hospodařil na svém. Vynechám vesnice, ale každý z bratrů měl polovinu lenního Holešova a pokud zde docházelo k majetkovým změnám, nesměl k nim chybět souhlas biskupa a zapisovalo se to do biskupských lenních knih. Ostatní Zdeňkovy a Ješkovy vsi byly dědičné - alodní (pozemek, který nepodléhá feudálním povinnostem nebo břemenům, plně svobodný statek bez lenního závazku) a mohly se tedy volně prodávat a dědit. Tyto změny se zapisovaly do Moravských zemských desek. Podřízenost leníka biskupovi se vyjadřovala podle daných pravidel. Holešovská država obou bratrů se postupně rozšířila r. 1397, když po svém prasynovci Petrovi ze Šternberka zdědili rozlehlé količínské panství. Oba Šternberkové tak k uvedenému roku drželi kolem Holešova 23 vesnic. Vedle sebe tu však stála dvě seskupení - každé s vlastním majitelem a s vlastní správou. Bratři se odlišovali co do schopností spravovat majetek, takže celá ta država na Holešovsku neměla stabilitu a podléhala změnám. Při rozbrojích, které v 90. letech 14. století sužovaly Moravu, stáli šternberští bratři každý na jiné straně. Zdeněk patřil k přívržencům markraběte Jošta, Ješek, který ztratil vysoké úřady - komorníka brněnského (do r. 1384) a pak olomouckého (1386-87), podporoval markraběte Prokopa a proto byl r. 1399 i se synem Albrechtem vystaven hrozbám papežských trestů.

O tom, jestli se tyto odlišné postoje obou bratrů dotkly nějak Holešova, se neví nic konkrétního. Dovídáme se však o jejich rozdílném hospodaření. Zdeněk byl úspěšný a když r. 1405 zemřel, zanechal synovi Albrechtovi polovinu lukovského hradu a panství, zlínskou tvrz s panstvím, polovinu Holešova s 16 okolními vesnicemi a další majetky jinde na Moravě. 

Naproti tomu Ješek byl jiné letory. Zaplétal se do konfliktů a ozbrojených potyček a hospodařil od deseti k pěti, takže každý rok ztrácel nějakou vesnici. Horší však bylo, že na Ješkovu polovinu Holešova sahali věřitelé - u lenního soudu se po šest let domáhala svých pohledávek židovka Sára, až jí byl r. 1409 přisouzen výnos Ješkovy poloviny městečka. 

Kromě toho, že se v dluzích přímo utápěl, pustil se Ješek do rozbrojů se synovcem - Zdeňkovým synem Albrechtem zvaným Zlínský. Jejich vláda na hradě Lukově skončila úplným rozvratem. Zřejmě se Ješek snažil synovce z hradu nějak vystrnadit a Albrecht Zlínský se musel svých práv tvrdě domáhat, až nakonec hrad vojensky dobyl. To se stalo kolem r. 1409. Tento mladý Šternberk zasáhl účinně také na Holešovsku. To, co zde Ješek promarnil, dokázal zámožný Albrecht vykoupit a udržet šternberskému rodu. V letech 1409-12 přebíral Ludslavice, Količín, Dražejovice a Míškovice, ale hlavně ztracenou polovinu  Holešova! Na nějakou dobu se tak obě poloviny městečka spojily v rukou Albrechta Zlínského a jeho synů.

Albrecht zemřel na přelomu 1412-13 a po něm dědili jeho nezletilí synové. Když starší z nich - Jiřík dosáhl plnoletosti, převzal r. 1419 dědictví i jménem mladšího bratra Lacka. 

Pak ale přišly husitské války a bylo třeba hledat porozumění s příbuznými.  A tak se Jiřík s Lackem, kteří dosud drželi Lukov i Holešov, dohodli se svým prastrýcem Albrechtem (Ješkův syn) na majetkovém porovnání. Stalo se tak na hradě Helfštýně, kde tamní pán, mocný velmož Petr z Kravař, pomohl 8. května 1425 zprostředkovat dohodu. 

Albert, syn Ješka holešovského, obdržel rodový majetek v Holešově, tj. alodní vesnice u Holešova a polovici léna Holešov, kdežto druhá polovice holešovského léna zůstala v držení lukovské větve Šternberků, tj. Jiřího a Lacka, synů Albrechta lukovského. Po Holešově se Albert už roku 1437 jmenuje "na Holešově" a sleduje se dále v Holešově až do roku 1447. Toho roku zemřel a dědictví převzali jeho synové Matouš (1447 - 1467) a Albrecht zvaný Aleš, který však zemřel r. 1452.

Matouš následoval svého otce i děda Ješka, byl rozeným válečníkem a násilníkem, podnikal válečné vpády až na území slezských knížat, stal se nejbouřlivější postavou rodu. V době husitských válek náležel Matouš ze Šternberka a na Holešově k militantním příslušníkům strany pod jednou (přijímání svátosti oltářní pod jednou způsobou, tj. pouze v podobě chleba). V těchto válkách byla jeho tvrz asi poničena a musela být obnovena, resp. znovu postavena, aby tak majitel měl sídlo, po němž se i psal.

Neshody mezi potomky obou šternberských větví rodu pokračovaly, až vedly v roce 1446 k rozdělení , původně nedílného společného majetku na dvě samostatná panství - lukovské a holešovské.

Zdroj: Zámek Holešov, internet

Pokračování