O dvanácti měsíčkách. Pusťte si krásnou pohádku od Boženy Němcové (audio)

 

Doba vánoční je v našich zeměpisných šířkách spojena s pohádkami. Myslím, že v žádném období roku naše televizní stanice nevysílají tolik pohádek, jako o Vánocích. Mnohé se opakují pořád dokola. Všichni jsme je viděli, některé pasáže umíme citovat - a stejně si to zase pustíme. Ty naše české pohádky... Ale jsou opravdu české? Proto dnes přináším i rozbor jedné známé pohádky, kterou mi kdysi zpříjemňovala dětství už moje babička. 

Autorská práva vypršela, pohádku si můžete poslechnout v podání herečky paní Růženy Naskové z r. 1958. 

Poslech možný do 29. 12. 2021

Na motivy pohádky Boženy Němcové pro rozhlas napsal František Pavlíček

Hrají: Sylva Sequensová, David Schneider, Miroslava Hozová, Ladislav Županič, Otakar Brousek ml. a další

Režie: Karel Weinlich

O dvanácti měsíčkách je pohádka pocházející ze sbírek Boženy Němcové. Samostatně vyšla v roce 1855 v almanachu Lada Nióla. Nejstarší známou verzi ze 14. století uvádí mistr Klaret, kdy sloužila jako kazatelské exemplum. Ale po pořádku:

Přání ubohé dívky získat v zimě jahody naštěstí nevyjde na prázdno. V lese potkává dvanáct měsíčků, kteří jí pomohou s jejím trápením. Zima na chvilku zmizí a Maruška nasbírá jahod celý košíček .S tím macecha rozhodně nepočítá.

Dívka se musí vydat do nehostinné zimy. Macecha ji tam vyžene.

Motivy se kradou

I pohádky mají svou historii a někdy je překvapivá. Sotva se lidé naučí mezi sebou dorozumívat, už si vyprávějí příběhy s různými motivy, předchůdce dnešních pohádek. Podle etnologa Petra Janečka někteří badatelé tvrdí, že počátky pohádek spadají už do doby železné nebo bronzové! Jiní počátek pohádek kladou do neolitické revoluce, tedy do počátků zemědělstí. Původní pohádky připomínají spíše horory a nejsou určeny pro děti. Teprve později v nich začne vítězit dobro nad zlem. Jejich motivy od sebe přebírají jednotlivé národy. Existuje pohádka, kterou můžeme považovat za ryze českou a její první záznam ze 14. století zabere prý sotva pár řádek a připomíná spíše telegrafickou zprávu…

Číst si pohádky patří k rodinným idylkám.

Příběh "Jahody v zimě"

Jeden z prvních absolventů pražské univerzity a autor textů pro výuku latiny Bartoloměj z Chlumce, řečený Klaret (1320–1370) zapisuje v roce 1366 do svého spisu Exemplarius auctorum (Vzorník autorů) krátké příběhy. Jde o tzv. exempla, kazatelské překlady, kterými hlavně františkáni a dominikáni rádi zpestřují svoje naučná lidová kázání. „Jakási žena poslala dceru sbírat jahody v měsíci únoru. Ta, když přišla do lesa, spatřila dvanáct plešatých starců, sedících okolo ohně.

Dala jim dobré jitro a jeden z nich: »Co hledáš?« Ona odpověděla: »Sbírám jahody.« Únor jí řekl: »Trhej.« A ona vzala a donesla matce — a tak se divily, “ vypráví český překlad Klaretova latinského příběhu s názvem Jahody v zimě.

Pochází z roku 1924 od literárního historika Václava Flajšhanse (1866–1950).

Božena Němcová pohádky s českými kořeny zpopularizovala.

Tři nesplnitelné úkoly

Etnolog Janeček si myslí, že jde o předlohu pro pohádku s opravdu českým původem, Bartoloměj pocházel z východních Čech, z Chlumce nad Cidlinou. Z krátkého naučného textu se vyvine příběh O dvanácti měsíčkách.

Jeho asi nejznámější podobu na svém putování venkovem vyslechne a ve své knize pohádek lidem převypráví spisovatelka Božena Němcová (1820–1862). Hodná a skromná Maruška v jejím příběhu nemá lehký život.

Zlá macecha dává přednost svojí dceři Holeně. Obě nenávistné ženy se předhánějí v tom, jak Marušce co nejvíc uškodit. Vymyslí pro ni tři úkoly, které považují za nesplnitelné. Uprostřed kruté zimy má dívka přinést fialky, jahody a jablka.

Jahody v létě patří k samozřejmostem, ale Maruška je přinese i v zimě.

Motiv trápení s macechou

Nešťastná dívka neví, co má dělat. Potkává ale dvanáct měsíčků, pomocníky, kteří mají tajemnou moc nad přírodou. Předají si na chvilku vládu: „Vatra rudě zahořela, sníh se ztrácel, ale stromy neobalovaly se listem; jeden lísteček po druhém opadával, a chladný větřík je roznášel po zažloutlém pažitu, jeden sem, druhý tam… Maruška se dívala jen po červených jablkách, a tu vidí vskutku jabloň, a na ní vysoko mezi ratolestmi červená jablka.

Dívka s jejich pomocí všechny úkoly splní a po zlé maceše i její dceři se slehne zem. Dobro nad zlem vítězí. I když příběh s jahodami považujeme za naši pohádku, motiv zlé macechy, která trápí svoji nevlastní dceru, se jako červená nit vine i dětskou literaturou jiných evropských zemí.

Hodně se objevuje například ve slovinských pohádkách.

zdroj: Wikimedia Commons, antiknihy.cz, pixabay.com, epochaplus.cz,www.detskestranky.cz

 
VERŠOVANÁ POHÁDKA O DVANÁCTI MĚSÍČKÁCH
napsala Dagmar Vysoká, ilustrovala Milada Zemanová

 
S Holenou a macechou
v domku žije pod střechou
Maruška - ta dívka pilná,
hodná, milá, neomylná.

 
Matka ji však ráda nemá,
jenom chyby na ní hledá.
Nemožnosti na ní chce,
jen aby jí bylo zle.

 
Tak ji pošle pro fialku,
vždyť je zima nyní venku!
Kdopak si to vymyslel,
asi horkou nemoc měl.

 
Macecha a Holena
přivonět si chuť teď má
k fialové kytičce.
Tak poroučí Marušce:

 
"Neotálej a už běž !
A když brzy nepřijdeš ,
tak se hodně rozzlobíme
a domů tě nepustíme."

 
Tak Maruška vyrazí,
sníh a mráz ji nemrazí.
Kudy ale dát se má?
Dlouhou chvíli přemítá.

 
Pak vyrazí cestou k lesu.
Jejda! Už se zimou třesu.
V dálce oheň zasvítí,
jé - už běží pro kvítí.

 
Když dorazí k ohníčku,
je tam dvanáct měsíčků .
Tak jim svoji prosbu řekne
a měsíčkům srdce změkne.

 
Její prosbu vyplní,
rozloučí se potom s ní.
Fialky jí natrhají,
na rozlučku zamávají.

 
Macecha i Holena
srdce z ledu ale má.
Další úkol vymyslí si.
Musí znovu za měsíci.

 
Jahody prý nyní chtějí,
tak Marušku vyhánějí.
Maruška už ví, kam jít,
k měsíčkům se běží skrýt.

 
Ti jí zase pomohou
s touhle těžkou úlohou.
Už jahody domů nese,
sestro, matko, radujte se!

 
Zase nejsou spokojeny.
Dobrého jim zas nic není.
Teď vymyslí jablíčka,
znovu jde ven Maruška.

 
Měsíčkové už se mračí
na sestru a matku dračí.
Jablíčka jí ještě dají,
na matku už nadávají.

 
Když se Maruš domů vrátí,
matce, sestře plány zhatí.
Už se z domu nechce hnout,
máti se má rozhodnout.

 
Když si další jabka dát,
musí si je natrhat.
Sněhem, větrem ty dvě jdou...
v kruté zimě umrznou.