Vzpomínka na Jaroslava Ježka a jeho nesmrtelné melodie

 

Je Nový rok - den, kdy si navzájem přejeme hlavně zdraví a s nadějí vstupujeme do nového roku, zároveň doufáme, že bude úspěšný. Že tomu tak vždy není, je příkladem nositel dnešního výročí. 

Nevím, jestli dnešní mladší generace znají hudbu nebo jméno Jaroslava Ježka. Dnes, na Nový rok, se naplnilo rovných osmdesát let, co  v emigraci v New Yorku v pouhých 35 letech  (!) zemřel výjimečný skladatel, kapelník a pianista Jaroslav Ježek, spolutvůrce Osvobozeného divadla a člen České akademie věd a umění. 

Česká veřejnost se s ním mohla rozloučit až o pár let později, kdy byly jeho ostatky uloženy na Olšanských hřbitovech. 

 

Ovšem hudba a písničky, na nichž se Jaroslav Ježek podílel, je živá i po  mnoha letech.

V náladě novoročního swingu, potažmo jazzu půjdeme na Ježka, řečeno s názvem společného, v Táboře živě natočeného alba zpěváka Ondřeje Rumla, Jihočeské filharmonie a kvintetu Mateje Benka. Nahrávka vznikla přesně před rokem.

Fenomenální klavírista a jazzman Jaroslav Ježek (25. 9. 1906 – 1. 1. 1942) patří s Jiřím Voskovcem (✝76) a Janem Werichem (✝75) k legendám českého humoru a písně, které pocházejí z jejich společné tvůrčí dílny, se staly základem naší moderní taneční a jazzové hudby. A s velkým úspěchem se hrají dodnes. Minimálně jednu z nich, ať už je to David a Goliáš, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Mary, babička Mary, Nebe na zemi, Stonožka, Svítá, Tmavomodrý svět, Tři strážníci nebo Život je jen náhoda, umí zazpívat mnohý Čech.

Téměř slepý a hluchý pohodář

Jako dítě trpěl šedým zákalem a po nezdařené operaci oslepl na jedno oko. Druhým viděl špatně, ale rodiče pak už další zákrok raději neriskovali. V důsledku prodělané spály utrpěl také hnisavý zánět uší a trpěl poté nedoslýchavostí. A aby toho nebylo málo, v pořádku neměl ani ledviny. Velkou oporou mu byla ale rodina, a především sestra Jarmila, která mu ze své první výplaty pořídila vlastní piano.

Jedinečný mistr improvizace

V roce 1928 po návratu z Paříže se Ježek setkal s V + W. Na další desítku let zakotvil na scéně Osvobozeného divadla, kde působil jako dvorní autor i hudební šéf, skládal, dirigoval a hrál na piano. V režii slavného tria Ježek-Voskovec-Werich vznikaly svižné divadelní hry a nesmrtelné songy. Ježek byl také výborný improvizátor. Trojlístek přátel se rozhodl emigrovat do USA, ale Ježek tam nebyl šťastný. V New Yorku přijal místo sbormistra amatérského Československého pěveckého sboru a vyučoval hudbu.

Sám založil ženský pěvecký sbor Zpěvokol a seznámil se zde s Frances (Františkou) Bečákovou, svou poslední láskou, která mu byla velkou oporou, a krátce před svou smrtí si ji ještě stihl vzít za ženu. Zemřel na Nový rok 1942 na selhání ledvin v newyorské Cornellově nemocnici. Jeho tělesné ostatky byly 5. ledna 1947 slavnostně uloženy na hřbitově na pražských Olšanech.

O jeho tmavomodrém světě

Zajímavost: Ježek v posledních letech života vnímal nejlépe modrou barvu. Jeho pokoj byl modře vymalován, psal na modrý papír a modře se oblékal. V + W pro něj napsali text, který je dodnes jímavou výpovědí o jeho životě. Zvláštní byl jeho mimořádný zájem o modrou barvu. Vzbuzovala v něm pocity, které u normálně vidoucích lidí asi neexistují; jejich působivost by se dala vysvětlit nejspíše skladbou jeho oka. Od narození geniálního Jaroslava Ježka v září uplynulo 115 let.

Seznam písňové tvorby (výběr)

Autoři všech textů Jiří Voskovec a Jan Werich.

• Civilizace (i pod názvem Civilisace)
• David a Goliáš
• Ezop a brabenec
• Klobouk ve křoví
• Mary, babička Mary
• Nebe na zemi
• Nikdy nic nikdo nemá
• O Španělsku si zpívám
• Potopa
• Prodám srdce
• Stonožka
• Svět patří nám
• Svítá
• Tmavomodrý svět
• Tři strážníci
• Zeměkoule
• Život je jen náhoda
  
  

 

Busta Jaroslava Ježka na domě v Kaprově ulici 10 v Praze 1. Pod bustou je pamětní deska s nápisem: "V tomto domě žil a tvořil Jaroslav Ježek".

Naši vzpomínku si i po dlouhých letech J. J. zaslouží. 🎼

zdroj: Wikipedie, YouTube, Český rozhlas