Karosa a. s. byla česká firma, největší výrobce autobusů v zemi. Její závod se nacházel ve Vysokém Mýtě ve východních Čechách. V roce 2007 byla firma přejmenována na Iveco Czech Republic.
Zpočátku nebyly zvlášť spolehlivé. Vývoj šel ale kupředu a po pár desetiletích už je poháněly motory na různá paliva. Po druhé světové válce se staly masovou záležitostí.
Pokud chceme pátrat po počátcích firmy Karosa, musíme se vrátit v čase o více než sto dvacet let zpátky a pomyslně odcestovat do Vysokého Mýta. Všechno to začalo v roce 1895, kdy se tam přistěhoval Josef Sodomka.
.
Historie firmy Sodomka
1896 - 1925
Počátek živnosti
Josefu Sodomkovi povolilo kolářskou živnost okresní hejtmanství ve
Vysokém Mýtě 22. května 1896. Zpočátku se Sodomka zaměřoval pouze na
opravy vozů a kočárů, ale v roce 1897, po zakoupení domu čp. 101, měl
již dostatek prostoru k vlastní tvorbě. Kolářská dílna se nacházela v
obytné budově v místnosti o rozloze 92 m², kde pracoval společně se
dvěma až třemi dělníky. Vyráběli kočáry, bryčky, landaury, kárky, saně
či různé části k vozům. Prováděli také různé opravy a úpravy. Výroba
probíhala většinou podle individuálních přání zákazníků a měla stále
vzrůstající tendenci. Správně bychom měli říkat
Josef Sodomka starší. Byl vyučeným kolářem a měl za sebou, jak bylo
tenkrát zvykem, i cestu na zkušenou. V zahraničí získal praxi ve výrobě
kočárů a saní, kterou se chtěl živit. Začínal jako dělník, po roce
dostal povolení k tomu, aby si založil vlastní živnost.
Technologie výroby
Všechny výrobky byly ze dřeva, měly jen kovové výztuhy a zdobení. Povrchová úprava kočárů spočívala v tom, že se dřevěná kostra ještě dotvarovala lipovým dřevem, potáhla se lněným a pružným plátnem, které se namočilo do teplého rozvařeného klihu. Toto předem předstřižené plátno vzali dva až tři lidé, přidržovali a vytahovali ho do potřebného tvaru. Veškeré nátěry se prováděly štětcem, podklad se natmelil, nalakoval brusným emailem, vybrousil a znovu naemailoval. Po lehkém přebroušení se naposledy lakovalo průhledným vrchním lakem. Důležitá byla rychlá práce a slabé nanesení poslední vrstvy tak, aby kryla, a přitom aby na oblém tvaru nestékala.
Přeměna dílny na továrnu
Zásadní změnu ve výrobě přineslo v roce 1905 zakoupení parního stroje, který obsluhoval sám pan továrník. Řemeslná dílna se tak změnila v továrnu. S hrdostí ji pojmenoval „První východočeská parostrojní výroba kočárů, Josef Sodomka, Vysoké Mýto“. Její produkční prostor se zvětšil vybudování, přístavku u domu čp. 101. Během roku 1908 se továrna rozrostla o nově postavený dům čp. 275 na Choceňském předměstí.
Rozkvět firmy
Původně se všechny výrobky zhotovovaly ručně, ale v roce 1910 majitel zakoupil dřevěný kombinovaný stroj, který velice usnadnil dělníkům práci. Největší rozkvět Sodomkovy firmy představovalo období mezi lety 1906 až 1913, kdy pracovalo v závodě až 14 zaměstnanců, z nichž bylo 6-8 kolářů, 4 kováři, 1 lakýrník a 1 sedlář. Výrobní plocha se mezitím rozšířila na téměř 200 m2. Dokonce se prý začalo pokusně pracovat i na automobilech, ale výrobní program zůstal prakticky nezměněný až do roku 1914, kdy přinesly výraznou změnu válečné události a s nimi související odchod většiny zaměstnanců na frontu. Za války tvořily velkou část produkce zejména potahové vozy pro vojenské účely.
Postupná změna výrobního programu
Poválečná krize a postupný nástup automobilismu znamenal pro továrnu téměř bankrot. Kolem roku 1925 výroba kočárů definitivně upadla, počet zaměstnanců se snížil na pouhé čtyři a nutnost změny výrobního programu byla více než potřebná. V květnu téhož roku se vrátil z praxe u firmy Laurin & Klement Sodomkův syn Josef. Přinesl si s sebou také nadšení pro automobily a postupně se mu podařilo přesvědčit svého otce, aby ve své továrně začal vyrábět také karoserie pro osobní vozy.
1925 - 1939
Počátek karosování osobních automobilů
Na podzim roku 1925 byla u Sodomky zhotovena první karoserie na
osobní automobil, a to na podvozku Praga Mignon pro vysokomýtského
podnikatele Jana Šplíchala.
Zpočátku byla stavba karoserií pro automobily technologicky podobná
výrobě kočárů, ale po roce 1927 došlo ke změně výrobních postupů.
Základem kostry se stala výdřeva složená z prvků, které se spojovaly
kovovými úhelníky. Mezi jednotlivými prvky se používaly výplně z plsti,
což pomáhalo celkovému odhlučnění. Karoserie se potahovala umělou kůží,
která se před připevněním nahřála, aby poté lépe přilnula na kostru.
Luxusní a sportovní karoserie
Od roku 1926 probíhala výroba tzv. kombinaček. Jednalo se pouze o nástavek na otevřenou karoserii potahovaný koženkou, který se neoplechovával. Jeho tvar se přizpůsobil karoserii tak, že téměř nešlo rozeznat, zda jde o limuzínu nebo jen o nástavek. Firma začala vyrábět také nákladní a užitkové karoserie, vše podle individuálních zakázek a s velmi krátkou dodací lhůtou. V únoru 1927 firma obdržela první zakázku na limuzínu a od té doby se luxusní automobily staly důležitou součástí výrobního programu. První kabriolet zhotovila firma Josefa Sodomky v roce 1929. Počátkem 30. let 20. století se zásadně změnil tvar karoserií osobních automobilů. Převažoval aerodynamický charakter s oblými tvary, s protaženými předními blatníky a skloněnou maskou chladiče.
První autobus pro 14 pasažérů
Rok 1928 přinesl další mezník. Sodomka vyrobil první autobus na podvozku Škoda 125 s kapacitou 14 míst k sezení. Do konce roku bylo v továrně vyrobeno celkem šest autobusů. V dalších letech se vyráběly linkové autobusy pro městskou dopravu i autobusy určené pro zájezdy. Do roku 1933 bylo zhotoveno asi 35 autobusů na podvozcích domácích automobilek Škoda, Tatra a Walter, ale také na zahraničních podvozcích – např. firmy Graham. Zájem o výrobu autobusů výrazně stoupl až po roce 1937, zejména díky zakázkám z výběrových řízení Ministerstva železnic v Praze.
Sodomkovy automobily se stávají slavnými
Automobily vyrobené v továrně Josefa Sodomky se pravidelně účastnily soutěží elegance, kde dosáhly mnoha ocenění, a to jak v Československu, tak i za hranicemi. Úspěch firmy potvrdily trofeje z Budapešti, Nice či Monte Carla. Z tohoto pohledu byl nejúspěšnější rok 1935 s osmi velkými cenami získanými na českém území. O oblíbenosti vozidel z Vysokého Mýta svědčí i fakt, že mezi odběratele patřil například herec Jan Werich, podnikatel Jan Antonín Baťa, hrabě Adolf Schwarzenberg či manželka československého prezidenta Hana Benešová. Škála karosovaných podvozků byla obdivuhodná: Aero, Bugatti, Ford, Chevrolet, Jawa, La Salle, Lancia, Praga, Renault, Rolls-Royce, Studebaker, Škoda, Tatra, Walter a mnohé další.
1939 - 1945
Válečná výroba
Během druhé světové války tvořily velkou část produkce autobusy a
různé speciální karoserie například pro pojízdné dílny nebo sanitní a
chirurgické vozy. V roce 1939 bylo vyrobeno několik městských autobusů
Praga NDO, série autobusů na podvozku MAN či luxusní autokary na
podvozcích Škoda 606 a Tatra 24/58. Na počátku 40. let 20. století byla
zhotovena podle německé dokumentace čtrnáctikusová série trolejbusů MAN s
elektrickým vybavením od firmy Siemens pro Bratislavu. V letech 1942 -
1944 vyrobila firma mnoho autobusů na podvozcích Büssing, MAN, Praga RN
nebo Saurer. K autobusům se vyráběly i přívěsné vozy Sodomka RPA a PRK
6.
Zajímavá byla také produkce velitelských automobilů Škoda 903 a výroba
různých přívěsných obytných vozů, kanceláří nebo ordinací. Od srpna 1944
do května 1945 probíhala výroba sanitních vozů pro Chorvatsko,
Maďarsko, Rumunsko a Slovensko na podvozku Škoda 256 B. V prosinci 1944
se změnil název podniku. Až do znárodnění v roce 1948 se firma jmenovala
J. Sodomka, továrna karoserií ve Vysokém Mýtě.
1945 - 1948
Nerealizované plány
Brzy po skončení válečného konfliktu začal Sodomka získávat nejnovější informace z mnoha evropských automobilek a jeho velkým snem bylo vybudování moderní karosářské továrny po vzoru italské firmy Farini, již velmi obdivoval. Výroba se rozbíhala velice pomalu, dokončovaly se rozpracované sanitní vozy a užitkové karoserie na trofejních podvozcích různých značek. Vznikala také řada projektů pro osvobozenou Československou republiku. V září 1945 vznikl návrh na železniční drezíny Tatra 15/52, z jejich realizace však sešlo. Zajímavým návrhem byla dvousedadlová limuzína pro Tomáše Baťu, šestimístná vládní limuzína na podvozku Tatra 80, údajně určená pro prezidenta Edvarda Beneše, či malý automobil Start, který měl být zásadní pro motorizaci poválečného Československa. V roce 1946 se dokonce přemýšlelo o výstavbě nové automobilky, která by vyráběla osobní automobily různých typů v mnohatisícových sériích.
Poválečná výroba
Na pražském autosalonu v roce 1947 představil Sodomkův podnik Tatru
57 B, která byla samostatnou prací kolářského a karosářského mistra
Miloslava Říhy. Mezi dalšími vozidly zaujaly kabriolety Škoda 1101, Aero
Minor II či luxusní Škoda Superb. Asi nejslavnější osobní karoserií z
této doby se stal vůz Tatra 600 Tatraplán, který byl koncem roku 1949
věnován J. V. Stalinovi k jeho 70. narozeninám. Šlo o unikátní kabriolet
se zapouštěcí střechou a motorem vzadu, do té doby zřejmě nejmodernější
vozidlo vyrobené na našem území.
Nosným programem podniku se ovšem stala produkce autobusů, autobusových
vleků a užitkových karoserií. Kromě sériové výroby autobusů Praga NDO,
Škoda 256 B, Škoda 606 DN či Škoda 706 RO byl také v roce 1947 postaven
prototyp luxusního autokaru.
Znárodnění
Výměrem Okresního národního výboru ve Vysokém Mýtě z 28. února 1948 byla do Sodomkova podniku jmenována národní správa Oldřicha Kutala, bývalého administrativního vedoucího firmy. 4. března 1948 jmenoval Zemský národní výbor správcem Sodomkovy karosárny národní podnik Tatra, který jmenoval svým zmocněncem bývalého majitele Josefa Sodomku. Oldřich Kutal byl odvolán. Výměrem Zemského národního výboru ze dne 14. června 1948 byly národní správou pověřeny Československé závody kovodělné a strojírenské, které opět jmenovaly svým zmocněncem J. Sodomku. Vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 27. června 1948 byla továrna znárodněna a o den později začleněna do nově zřízeného podniku Karosa.
Sodomka mladší
Naštěstí tu byl Josef Sodomka junior, který vystudoval odbornou karosářskou školu v Kašperských Horách. Po zkušenostech v automobilce Laurin & Klement se v roce 1925 vrátil domů a našel tam otcovu upadající firmu. Mladému muži byl důvod hned jasný – nová doba žádá nové věci. Je třeba podívat se pravdě do očí a připustit si nezvratný fakt: kočárům jednou pro vždy odzvonilo.
Tatíkovi se to možná neposlouchalo lehce, nakonec ale musel uznat, že syn mluví rozumně. Nechal se přemluvit a přistoupil na myšlenku, že „První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky“ bude odteď karosovat automobily. Sodomka junior od svého otce firmu odkoupil, stal se výhradním dodavatelem karoserií pro ministerstvo železnic a získal taky spoustu zakázek pro Československé státní dráhy. V roce 1925 vyrobil první automobilovou karoserii podle vlastního návrhu na podvozku Praga Mignon. Za pár let se Karoserie Sodomka stala úspěšnou firmou a vítězila na autosalonech v soutěžích elegance.
Josef Sodomka syn přeměnil upadající kolářskou firmu svého otce v jednu z nejúspěšnějších nejen českých, ale i světových karosáren první poloviny dvacátého století. Natrvalo se tak svým dílem zapsal do automobilové historie.
Koncem 50. let se v podniku začaly vyrábět první z velmi známých, a také populárních modelů městských autobusů, jako např. 706 RTO (karoserie na podvozku Škoda), které byly oceněny na mnohých mezinárodních výstavách (např. EXPO v Bruselu v roce 1958).
Následovaly pak jeho modifikace pro meziměstskou dopravu a dokonce i kloubová verze, která však zůstala jen u prototypu. Autobus se následně licenčně vyráběl v Polsku (výrobce Jelcz). Roku 1962 došlo k začlenění firmy THZ Polička a pod značkou Karosa tak byla, krom jiného, vyráběna do osamostatnění v 90. letech 20. století i hasičská technika. Erťák vystřídala ŠM 11 v roce 1966, u které se uvažovalo i o modifikaci na trolejbus, a B 731 v roce 1981. Od roku 1972 firma používala dnešní továrnu.
Po roce 1989 se společensko-ekonomickým změnám musela přizpůsobit i koncepčně zaostalá Karosa. Její produkce, která dosahovala 3 400 vozů ročně, se snížila na pouhou tisícovku. Přesto se jí však podařilo získat zpět své jméno, hlavně díky zahraničnímu investorovi – francouzskému Renaultu.
Musela být provedena modernizace výrobního podniku a zcela překonstruovány a zmodernizovány její vozy. Od roku 1999 je podnik součástí celoevropského holdingu Irisbus, který založil Renault s italskou firmou Iveco (Iveco převzalo celý Irisbus v roce 2003); Irisbus vlastnil 94 % akcií Karosy. Dne 1. ledna 2007 byla firma Karosa přejmenována na Iveco Czech Republic.
Budova podniku ve Vysokém Mýtě
Karosa B 732
Karosa C 954
Nejúspěšnějším modelem současnosti je Iveco Crossway
Další poutavý článek jsi sepsala Hani. Zaujaly mě ty historické fotografie. Takovým starým autobusem s vlekem jsem ještě jako učnice dojížděla do Varnsdorfu do Elite., kde jsem se nejdříve vyučila pletařkou punčoch nejdříve na kotonových, později na okrouhlých pletacích strojích. Až později jsem při zaměstnání studovala SEŠ v Děčíně. To už je tak dávno, ale zbyly mi vzpomínky. Měj se moc pěkně
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Jari, pro mne je to také poutavé. Proto i článek je dlouhý, někdo by z toho udělal 3 články, je mi jasné. Nechtěla jsem text dělit, chci to mít kompletní.
VymazatNapsala jsi hezké vzpomínky, mám to podobně, já dojížděla celý život a vystřídala spousty autobusů, některé jsou na těch fotkách.
Měj se také pěkně. ☺
Haničko, jméno Sodomka je skutečně pojem! Vysoké Mýto má nejen továrnu, ale i naprosto úžasné muzeum. Jak z venku, tak uvnitř.
OdpovědětVymazatDěkuji za krásné historické fotky a přeji pohodový den. Helena
Helenko, to je fajn, že to píšeš. Já V. Mýto neznám osobně, ale mívala jsem dobré informace od souseda, jehož syn se tam oženil a v závodě pracoval. Jeho paní pak jako sestra v nemocnici. To muzeum by mě moc zajímalo, proto jsem se snažila "posbírat" dost těchto fotek.
VymazatDěkuji moc a přeji také pohodový střed týdne. ☺
Karosa je známá značka.Pár let jsem pracovala na ČSAD a jednou jsme byli na exkurzi ve Vysokém Mýtě.V pár autobusech jsem se vozila.Do školy,do práce,ale jsem ráda,že už jezdíme jenom v autě.Jednu dobu mně bylo v autobusech dost zle.
OdpovědětVymazatHani,hezký den
Jituš, ta exkurze musela být výborná, ale pokud jsi byla zaměstnancem ČSAD, není divu. Já jsem se také najezdila v různých typech autobusů, i těmi luxusnějšími autobusy do zahraničí. Bavilo mě to. Mně také bývalo ještě v dětském věku z autobusů (i z vlaků) zle, ale poznala jsem, že hlavně tehdy, když jsme jezdili k tetě a strýci - později jsem pochopila, že mi bylo "zle" z těch lidí, protože jiné trasy jsem zvládala. Pak jsem už byla ostřílený cestovatel ☺ ☺.
VymazatDěkuji a přeji tak slunečný den, jako máme dnes u nás.
Hanko, tak jsem si při čtení textu a prohlížení fotografií zavzpomínala. Je to tak, už něco pamatuji a tak mohu zde napsat, že jsem se také mnoha dnes historickými autobusy svezla. Také vlečku si pamatuji na cestě do Karviné na školení(Na Bělidle), kdo se nevešel do autobusu, musel do vlečky. Tenkrát ještě jezdila paní průvodčí.Velmi obsáhle zpracováno,což není na škodu, neboť se zde potvrdilo opět známé "šikovné české ručičky", dodám i hlavičky ☺
OdpovědětVymazatPřesně jak píšeš, Marti. Autobusy jsou to už dnes historické kousky, také si pamatuji nejen vlečku, ale i svéráznou paní průvodčí, která vždy avizovala "my sum rychlik" ☺, čímž chtěla dát najevo, že se zastavuje až v cílové stanici.
VymazatUvědomuji si, že je to dlouhý příspěvek, původně ani nebyl, ale pak jsem se ponořila do problematiky a vyhledala další fotografie, ty mě upoutaly a výsledek vidíš. Ono by to šlo rozdělit, ale mám to jako "slavné značky" a nechci to dělit.
Věřím, že ty "šikovné české ručičky a hlavičky" stále existují. ☺
Hani, Vysoké Mýto je blízko od nás a v Karose pracoval léta tatínek mé kamarádky, vzal nás tam na exkurzi. Takovým starým autobusem, co je na Tvé fotografií jsem jezdila v Hradci jako malá holčička do školky do Předměřic. Tenkrát naši nesehnali školku pro mně v HK a tak jsem necelý rok dojížděla, než se uvolnilo místo ve školce kousek od našeho domu, kde jsme bydleli. Mamka mně vždycky doprovodila na zastávku, počkala než přijede autobus a zamávala. Mně se to moc líbilo, byla jsem důležitá, že jedu autobusem sama... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, vím, že když je V. Mýto blízko od vás, je ten vztah k tomu místo a tím i značce asi silnější. To tak bývá. Hezky jsi popsala vzpomínky na své jízdy autobusem, já jsem do školky nechodila, ale vlastně celý život jsem dojížděla, do všech typů škol, do práce a všude, kam bylo potřeba. Ráda jsem jezdila i do ciziny busem, člověk toho více pozná, než letem.
VymazatDíky za bezva vzpomínku. ☺ Jo a v Hradci je, myslím, velký terminál u nádraží, už jsem ho využila.