Některé naše kdysi slavné značky došly k takové "slávě", že mám z toho hořký pocit. Snad budete se mnou souhlasit, že uhelný, železářský a ocelový kartel patřil kdysi ke špici českého průmyslu. Tím, že celý život prožívám v průmyslové oblasti (bejvávalo), dovolím si tvrdit, že o tom něco vím, proto jsou mi osudy Poldi blízké.
Málokdo by věřil, že průmyslové impérium vybuduje černá ovce rodiny.
Tak se říkalo, že za úspěchem nejslavnější ocelárny své doby stojí fištrón vzpurného lenocha
Vyrůstal ve Vídni, ale životní peripetie ho zavedly do ocelárny v Ternitzu, kde se setkal s Paulem Kupelwieserem. Ten mu nabídl, aby začal pracovat v železárnách v severočeských Teplicích, které právě zakládal.
Hozená rukavice přijata
Netrvalo dlouho a Karl Wittgenstein ovládl značnou část hutnického průmyslu v habsburské monarchii. Stal se akcionářem Kupelwieserovy Teplické válcovny a získal podíl v tehdejších největších konkurenčních společnostech u nás: v České montánní společnosti a v Pražské ocelářské společnosti.
Pamětní deska na bráně Hutí v Průmyslové ulici z roku 2013
První provozovala kladenské doly i hutě. Druhá jmenovaná vlastnila Vojtěšskou huť na Kladně, základ budoucí Poldi. Česká montánní zase disponovala tamními uhelnými doly.
Moderní dobyvatel
Postupně se vypracoval na nejbohatšího evropského průmyslníka své doby. A získal astronomické bohatství. Výrazně mu k tomu pomohl patent na Thomasovu metodu výroby oceli, který koupil. Obratně tak vyšachoval své konkurenty.
Nakonec se mu podařilo dobýt Českou montánní, vzápětí mu Pražská železářská společnost nabídla, aby se stal jejím centrálním ředitelem. Wittgenstein souhlasil za podmínek, že společnost koupí jeho Teplickou válcovnu a místo ve správní radě zaujmou jeho obchodní přátelé.
Sázka na Kladno
A pak dostal další nápad: vyrábět v Čechách doposud chybějící sortiment, kvalitní nástrojovou ocel, která se musí draze dovážet ze Štýrska, Německa a Anglie. Aby mezeru na trhu zaplnil, vybudoval novou ocelárnu. Vybral si Kladno a udělal dobře.
Na Kladně totiž byla už v dubnu 1854 zahájena stavba první vysoké pece. V lednu 1855 byla pec zapálena jako vůbec první vysoká pec na koks v Čechách. Huť podle svého zakladatele Vojtěcha Lanny nesla jméno Vojtěšská.
Kladno jakožto město uhlí získalo nově přídomek město železa. O devět let později vznikla spojením Kamenouhelného těžařstva s dalšími subjekty už zmíněná Pražská železářská společnost.
Kladno mělo spoustu výhod. Strategickou polohu na železniční trati, doly, válcovny, administrativní zázemí i dostatek kvalifikovaných pracovníků. „Právě tam postavím novou huť a nadělím ji sobě a své ženě ke dvacátému výročí sňatku. A pojmenuji ji po ní – Poldi Hütte, Poldina huť, to jí jistě udělá radost.“
Jak řekl, tak 18. května 1889 udělal. Čtyři roky nato byla registrována ochranná známka s profilem Leopoldiny Wittgensteinové, který doplňovala pěticípá hvězda coby symbol vývozu do zemí pěti kontinentů. V témže roce si výrobky Poldiny hutě odnesly nejvyšší ocenění na světové výstavě v Chicagu. Již 20. června 1889 v Kladně proběhla stávka horníků, kdy rozbouřený dav poničil radnici, Bacherovu vilu, po střelbě četníků zemřely tři děti a bylo odsouzeno několik lidí.
Vila Bachrovna, ve které sídlilo ředitelství hutí
Vedení huti se od začátku intenzivně věnovalo exportu, který nutil Poldinu huť svádět tvrdší konkurenční boj než jaký byl nutný na tuzemském trhu. V prvních letech své existence vyvážela do zahraničí vždy alespoň pětinu výroby a v roce 1897 měla huť filiálky v osmnácti městech Evropy od Sheffieldu, Madridu, Curychu či Milána po Rigu, Moskvu nebo například Baku. Téhož roku dodávala huť výkovky pro první oceánské rakousko-uherské bitevní lodě třídy Habsburg. Wittgenstein byl tvrdý podnikatel a jeho racionalizační kroky – zejména v Rakousku – vyvolaly značný odpor. Roku 1898 proto své podíly ve společnosti prodal a žil jako bohatý soukromník a známý mecenáš.
Roku 1900 zaměstnávala Huť Poldi asi 1200 dělníků a vyráběla 36 tisíc tun oceli a 16 tisíc tun hotových výrobků, zejména děl, hlavní, dále ocelová péra, ocel na nástroje a ocelové dráty. Většina výrobků se vyvážela. Před první světovou válkou zásobovala Poldina huť ne jen rakousko-uherskou armádu, ale též například italskou.
Horká novinka – nerezavějící ocel
Huť vyrábějící ušlechtilou ocel brzy získala stabilní postavení na domácím trhu a záhy se zařadila mezi přední světové výrobce a průkopníky v oboru. Už od počátku měl významné místo ve výrobě zbrojní průmysl a také ocel pro řezné nástroje a břity.
V roce 1908 byla v Poldině huti instalována první elektrická pec a proběhla v ní vůbec první elektrická tavba v českých zemích. O dva roky později si huť dala patentovat jednu z prvních nerezavějících ocelí na světě.
Roku 1912 provedl Karl Wittgenstein svůj poslední velký finanční manévr. Veškeré akcie kladenských oceláren prodal a peníze převedl na americký Carnegieho ocelářský koncern. Jako by tušil katastrofu první světové války a rozpad monarchie. Své potomky tak pohádkově zabezpečil pro poválečné období. Zemřel 20. ledna 1913 ve Vídni.
V roce 1922 byla patentována žáruvzdorná ocel POLDI AKS, jejíž složení celosvětově ovlivnilo vývoj těchto materiálů.
Roku 1929 zaměstnávala Huť Poldi 4000 dělníků a vyráběla 40 tisíc tun výrobků, zejména dělových a kulometných hlavní, nástrojů a klikových hřídelí. Dvě třetiny produkce se vyvážely.
Generálním ředitelem Poldiny hutě byl v období 1932–1945 Dipl. Ing. Dr. Franz Hummelberger a během nacistické okupace byla Huť Poldi součástí Herrmann-Göring Werke. Roku 1938 byly dodány konstrukční oceli pro automobil Thunderbolt, s nímž britský závodník George Eyston v letech 1938–1939 ustavil tři světové rychlostní rekordy, všechny nad 500 km/h. V téže době vrcholily dodávky ocelí POLDI pro československou armádu. Již dříve dodala Poldina huť pancéřování pro největší československou válečnou loď, dunajský monitor President Masaryk. Těsně před druhou světovou válkou měla Poldina huť pobočky se sklady a obchodní zastoupení ve 39 zemích světa.
V roce 1945 na základě Košického vládního programu došlo k znárodnění klíčového průmyslu a Poldina huť se stává součástí nově vytvořeného národního podniku „Spojené ocelárny“.
Žáruvzdorné oceli POLDI se uplatnily na československých cvičných proudových letounech Aero L-29 Delfín a jejich pokračovatelích Aero L-39 Albatros.
Roku 1969 byla zahájena výroba chirurgických souprav z korozivzdorných ocelí Poldi. Roku 1980 byly použity titanové slitiny POLDI na čs. akrobatické letouny Zlín Z-50, na nichž letci Ivan Tuček a Petr Jirmus získali tituly mistrů světa v letecké akrobacii. Roku 1990 obdržela POLDI zlatou medaili na výstavě Brussels Euréka za ocel POLDI ATABOR, sloužící k ukládání jaderných odpadů.
Ve druhé polovině 20. století do ní byla včleněna prakticky veškerá ocelářská výroba v Kladně. Po roce 1989 nastal úpadek a podnik se rozpadl na několik nástupnických firem. Část patří od roku 1999 německé firmě Scholz.
Poldi Kladno: dříve firma s 20 tisíci zaměstnanci, dnes chátrající objekt zarůstající křovím
Poldovka přestála obě světové války a jak revoluční rok 1989? Sakryš, proč mi ty fotografie jsou tak povědomé (jsem z Ostravy) a přitom jsem v Kladně nikdy nebyla? Co mi to asi připomíná? 😕 Tak se račte podívat:
Projížďka starou Poldi Kladno. Jednou z největších sléváren u nás. Nyní už v rozkladu a mnoho budov zbouráno.
Hani, to je smutný osud špičkové firmy. Stejně to dopadlo se zdejšími textilkami, které vyráběly a vyvážely látky, deky, koberce i punčochy do celého světa. Privatizací byla výroba postupně utlumena a později zrušena. Továrny chátrají, některé jsou už zbourané. Plno lidí tu přišlo o práci a tak se sem sestehivavaji lidé, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou a pro ty, kteří pracují tu zbylo jen pár pracovních příležitostí. Tím je pro ty nepracující splněna podmínka, že tu o práci nezavadí a v klidu můžou brát dávky v nezaměstnanosti..
OdpovědětVymazatDěkuji, Jaruš, za výstižný komentář. Je to jak píšeš, je to smutné a takových podniků je u nás spousta, ve vašem regionu textilky, které znal každý, u nás těžký průmysl a doly, většina nefunguje, budovy chátrají a pak se to zbourá. S těmi lidmi to je také pravdivě napsáno. Co k tomu dodat víc... ☻
VymazatOpravdu neradostný konec rodinného stříbra.
OdpovědětVymazatSmutné!
Moc děkuji za skvěle zpracovanou historii.
Haničko, měj hezký večer. Helena
Opět, Helenko, výstižně vyjádřeno. Kdo by si dříve pomyslel, že takový podnik dopadne tak neslavně.
VymazatDěkuji moc za pochvalu článku, ona ta historie mnohdy radostná příliš není.
Měj také pěkný večer. ☺
Hanko, při pohledu na fotografie mě napadla slova podobná tvým.Vše co bylo pýchou pro náš stát se zcela zrušilo,nebo zaprodalo.Velmi zdařile zpracované,ale moc smutné konce.
OdpovědětVymazatPřesně jak píšeš, Marti, bohužel ... Tato rubrika pro mne má cenu hlavně v tom, že si člověk mnohé uvědomí, kolik "značek" = podniků, průmyslu apod. jsme měli.
Vymazat