Barbora Markéta Eliášová - první česká cestovatelka, která objela svět

 

Kdo byla Barbora Markéta Eliášová? Slyšeli jste někdy o ní? Pokud tipujete, že to byla "modelka", sportovkyně nebo politička, tak samá voda. O takových se v dnešní době píše snad nejčastěji a pokud jsou magnetem na skandály, jsou na stránkách téměř denně. Mezi tuto kategorii paní Eliášová určitě nepatřila. Byla to cestovatelka, překladatelka, učitelka a spisovatelka. Za svůj život toho stihla dost. Na svých cestách kolem světa zažila neuvěřitelná dobrodružství. Dostala se na Jávu, do Austrálie či Afriky. Zajímavé je, že vždy cestovala sama. Stejně tak i sama zůstala na konci svého života, který byl doceněn až po její smrti.

Cestování nemusí být jen výsadou lidí z dobře zajištěných rodin. Však to znáte, pokud chcete jet třeba "jen" na dovolenou, musíte na to mít. Své o tom věděla Barbora Markéta Eliášová. Jako první česká cestovatelka objela prakticky celý svět, vyrůstala však jako sirotek na obecní náklady.

  

Abychom byli v obraze, v jakém období paní Eliášová žila, tak rok 1923 začal v Československu atentátem na ministra financí Aloise Rašína a pokusem o státní převrat v brněnských Židenicích. V květnu pak začíná v pražských Kbelích vysílat Československý rozhlas společnosti Radiojournal a stát založil Československé aerolinie. To je důležité připomenout, protože cestovatelská vášeň provází i životní osud Barbory Markéty Eliášové. Zavedla ji několikrát až na "kraj světa" a zpět. 

V roce 1923, kdy se vydala potřetí do Japonska, postihlo oblast Tokia a Jokohamy silné zemětřesení, které připravilo o život 150 000 lidí. 1. září 1923 nastalo velké zemětřesení v oblasti Kantó, při němž málem přišla o život a ztratila veškerý svůj majetek. Při katastrofě zemřelo přes 100 000 obyvatel. Vydala se pěšky na třídenní cestu z Jokohamy do přístavu Kóbe, přičemž byla zcela odkázána na pomoc místních lidí. Československá ambasáda jí dala šaty a náhradní cestovní pas. 10. října 1923 vyplula na parníku Empress of Russia do Vancouveru a pak vlakem přes Chicago a New York, kdy přežila srážku rychlíku s nákladním vlakem. 

 

 

Parník Empress of Russia

Na lodi George Washington se vrátila do Evropy. Jen zázrakem při něm Barbora přišla pouze o všechny své věci, život si naštěstí zachránila. Po strastiplném návratu do vlasti napsala o svých posledních zážitcích knihu V Japonsku v dobách dobrých a zlých. Začala přednášet po celé republice a v rozhlase. V Roztokách u Prahy si v Jungmannově ulici koupila dům č. 213. Na zdejším Tyršově náměstí pak nechala vysadit růžové sakury. 

 

 

 

Dům na této adrese patří dnes manželům Markovým

Začátky cestovatelky:

Tato první česká cestovatelka se narodila roku 1874 v moravských Jiříkovicích jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání.a když ve čtyřech letech osiřela, vychovávali ji na náklady obce. Možná pouze místní učitel Jan Hudeček tušil, co v ní je, a půjčoval jí své knihy. Barbora později napsala několik cestopisů a dobrodružných příběhů pro děti a dospívající, v nichž vystupovaly především dívčí hrdinky. A takovou byla v pravém slova smyslu i ona sama.

Ujala se jí bezdětná rodina v Brně, u níž se Barbora naučila německy. Později jako služebná hltala knihy z jejich rozsáhlé domácí knihovny a následovala své paní i do Vídně, kde navštěvovala kurzy angličtiny a francouzštiny.

Po návratu učila na vyšší dívčí škole angličtinu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. 

Když v roce 1911 zemřel na otravu krve Barbořin snoubenec, vzala si roční neplacené volno a vydala se z ušetřených peněz na cestu do Japonska. Mezi léty 1912 a 1929 pak procestovala doslova celý svět.

Na první cestě nejprve přejela vlakem celé Rusko, poté parníkem z Vladivostoku na ostrov Honšú, a odtamtud jela vlakem do horského letoviska pod Mt. Asama nedaleko Tokia. Vyhledala zde přátele paní Mourkové, rodinu profesora Lawrence z Tokijské univerzity, kteří se stali jejími prvními průvodci po Japonsku. Eliášová tak začala rychle pronikat i do odlišného myšlení Japonců:

Traduje se, že byla první Evropankou vůbec, která se naučila barvení tkanin a aranžování květin po japonském způsobu, tzv. ikebanu. Na zpáteční cestě do Prahy se zastavila ve Spojených státech, kde čelila obvinění ze špionáže pro Japonsko.

Po návratu do Čech na vlastní náklady vydala v roce 1915 první z cestopisů s názvem Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule. Do Japonska se vrátila ještě několikrát a vedle práce na československém velvyslanectví i přednášela o nově vzniklém Československu a psala do japonských časopisů.

Není však bez zajímavosti, že na cestách do Japonska navštívila všechny kontinenty světa a ve svých cestopisech se zaměřila hlavně na postavení žen ve společnosti různých národů a kultur. Ve 30. letech pracovala jako překladatelka na ministerstvu zahraničních věcí v Praze a za války se podílela na protifašistickém domácím odboji. A po válce? Trápí ji kloubní revmatismus, těžce se pohybuje, většinou na invalidním vozíku. 

Zemřela v roce 1957 v Roztokách u Prahy.  

Přes velký přínos v šíření povědomí o Československu v cizích zemích i naopak nebyla práce Barbory Eliášové za jejího života nikdy oficiálně uznána. Její zásluhy byly doceněny až několik let po její smrti.

 Katalogové číslo 0613, Rozměr obrázku známky 40 x 23 mm Výtvarný návrh Vladimír Novák

Rytina Miloš Ondráček

Cestopisy

• 1915 – Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule
• 1924 – Dcery Nipponu
• 1925 – V Japonsku v dobách dobrých i zlých
• 1929 – Rok na jižní polokouli
• 1929 – Pod Karlem Perglerem: Rok života na československém vyslanectví v Japonsku

Beletrie

• 1922 – Namikosan (překlad knihy japonského autora Tokutomi Roky)
• 1922 – Z vlasti samurajů. Zkazky z Nipponu starého a nového
• 1924 – Japonské pohádky
• 1934 – Na stříbrných křídlech mládí
• 1937 – Letkyně Armila
• 1934 – Okénko do světa
• 1940 – Sunae a Kétai
• 1941 – Huria hledá cestu do nebe
• 1944 – Hanako
• Na vlnách osudu (autobiografický román)

zdroj: plus.rozhlas.cz, Wikipedie, www.infofila.cz