Blíží se doba cestování, chraňme se před žloutenkou

Léto je za dveřmi a zejména po dvou letech karantén a omezení styku s lidmi se dá předpokládat, že mnozí z nás se více než jindy už těší, že si někam zajedou. Co by ne, ale přicházíme do kontaktu s více lidmi nejen na dovolené a není tu "jen" covid.  Navíc v době, kdy k nám proudí spousta uprchlíků, je to také aktuální.

Pod náporem současného celosvětového infekčního virového onemocnění (covid) se často zapomíná na jiné zdravotní nebezpečí. Především v době prázdnin a cestování bychom měli myslet na to, jak se ochránit před hepatitidou – lidově žloutenku. Toto virové infekční nemocnění postihuje játra, a pokud se včas a správně neléčí, může zanechat trvalé následky. Hlavní zásadou prevence je dodržování hygieny.

Světová zdravotnická organizace (WHO) od roku 2010 vždy 28. července připomíná toto závažné onemocnění. A proč právě 28. 7.? Je to den, kdy se narodil člověk, který sehrál velmi důležitou roli v boji proti této zákeřné nemoci.

Baruch Samuel Blumberg objevil virus hepatitidy typu B, poté se podílel na vývoji vakcíny proti hepatitidě a stal se držitelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za rok 1976.

Žloutence se odjakživa říkalo „nemoc špinavých rukou“. Jakmile přijdete zvenčí, a především před jídlem, vždy je nutné si umýt ruce. Žloutenka se přenáší hlavně kontaktem. A pokud špinavýma neumytýma rukama začnete jíst, velmi pravděpodobně se nakazíte. Jen bych chtěla podotknout, že nezáleží jen na čistotě rukou našich, také toho, kdo nám pokrm připravuje a servíruje. V tomto případě se jedná o častější infekční žloutenku – tzv. virovou hepatitidu A.

Virová hepatitida je známá i pod názvem žloutenka, ale toto označení není zcela správné. Žloutenka, odborně icterus, je výraz používaný pro žlutavě zbarvenou kůži, sliznice a oční skléry. Způsobuje ji vysoká koncentrace, látky zvané bilirubin, v krvi. Může se ovšem vyskytovat i u jiných onemocnění, jako jsou např.: neprůchodnost žlučových cest, rozpad krvinek, a jiná onemocnění jater.

Toto jsou hlavní funkce jater:

• hospodaření s energií – metabolizuje cukry, tuky i bílkoviny do formy, kterou dokáže náš organizmus využít
• zásobování těla živinami a vitamíny
• skladování energie a důležitých látek a následné uvolňování do organismu podle jeho potřeb
• tvorba žluči
• odstraňování toxických látek
• tvorba bílkovin a dalších důležitých látek – v játrech se tvoří enzymy, které se podílejí na produkci energie, hormony, bílkoviny, látky potřebné pro srážení krve

Mluvíme-li o virové hepatitidě, pak jednoznačně jde o infekční zánět jater a příznak v podobě žloutenky jej nemusí vždy doprovázet. Při tomto onemocnění jsou játra napadena virem hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G.

Jednotlivé viry způsobují různě vážná onemocnění jater. Typy D, E, G, se ale v naší oblasti prakticky nevyskytují. Mohou se zde objevit jen velmi vzácně a to zvláště u člověka, který se jimi nakazil v cizině.

Ovšem typy A, B, a C jsou i v České republice poměrně časté a proto budeme, v tomto textu, pozornost věnovat převážně jim. Různé typy virů mají i odlišný způsob přenosu a průběh, proto zde budou popsány jednotlivě.

Žloutenka typu A

 

Virová hepatitida A je nejčastěji se objevující a nejméně závažný typ. Je to nakažlivé a velice nepříjemné onemocnění. Jestliže je někomu tato nemoc diagnostikována, je povinen se léčit na uzavřeném infekčním oddělení až do doby, než přestane být nakažlivý.

Tento typ hepatitidy se vyskytuje pouze v akutní fázi a nikdy nepřechází do chronicity (viz níže). Hepatitidě A se také někdy říká nemoc špinavých rukou, což je pojmenování do jisté míry výstižné. Přenáší se totiž tzv.: fekálně-orální cestou. Tento termín, by se skoro doslovně dal přeložit, jako „výkaly-ústa“. Zdrojem infekce je tedy často stolice nakaženého člověka a následně vše, co jí bylo kontaminováno.

Jakkoliv to zní odpudivě, v běžném životě je velice snadné se takovýmto způsobem nakazit. Častý je i přenos kontaminovanou vodou. Doba, která uplyne od nakažení do projevu prvních příznaků (inkubační doba) se pohybuje kolem třiceti dnů.

Žloutenka typu B

 

Tento typ se přenáší krví a tělními tekutinami od infikovaného člověka. K nákaze nejčastěji dochází při nechráněném pohlavním styku, nebo injekční aplikaci drog. Možný je i přenos z matky na plod.

Hepatitida B může přejít z akutního zánětu do chronického stadia, což se děje asi v 10%. Inkubační doba je zde asi devadesát dnů.

Žloutenka typu C

Hepatitida Typu C se přenáší hlavně krví, ale je možný i tělními tekutinami. Proto se jí mnohdy říká nemoc narkomanů nebo homosexuálů.

Do chronického stadia přechází velmi často a to asi v 70%. Inkubační doba se zde pohybuje kolem šedesáti dnů.

Je to závažné onemocnění, o kterém se sice mluví méně než o chorobě HIV, přesto by si ale i ono, zasloužilo podobnou pozornost.

Příznaky a projevy žloutenky

 

Typický průběh hepatitidy má v počáteční fázi onemocnění, všech tří, výše zmiňovaných typů, velice podobné příznaky.

Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava, nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Později se někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak může vypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybně diagnostikována.

Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici a naopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění, následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidává i žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma (žloutenka neboli ikterus).

V některých případech, může být prvním příznakem choroby právě až ikterus. Další průběh nemoci je už ale u různých typů odlišný, proto je zde uveden zvlášť.

Virová hepatitida typu A: Tento typ po začáteční fázi a zaléčení odezní. Nakažený člověk přestává být infekční a již není nosičem viru. Někdy se ale i do roka poté, může občas vyskytovat únava, nechutenství i nevolnost.

Zvláštními druhy hepatitidy typu A jsou anikterická (bez projevení žloutenky) a tzv.: maligní forma. Maligní forma je velice vzácná a závažná, objevuje se asi v 0,1%. Má rychlý průběh, způsobuje selhání jater a často končí smrtí nemocného.

Virová hepatitida typu B a C: Po počáteční fázi se nemocný buď zcela uzdraví, nebo onemocnění přejde do chronické fáze a vir zůstává v těle nakaženého.

Chronická fáze se dále ještě dělí na dvě různé formy. Tou první je tzv.: chronická perzistující hepatitida. Je to lehčí forma, kdy pacient dlouhou dobu trpí příznaky, které byly popsány jako počáteční fáze. V játrech jsou dlouhodobě patrny známky zánětu. Tyto obtíže však do jednoho roku, bez následků, opět odezní a postižený člověk se plně uzdraví.

Druhou fází je chronická aktivní hepatitida, která je bohužel velmi závažná. Jaterní buňky odumírají, zanikají a jsou nahrazovány vazivovou tkání. V játrech stále přežívá virus hepatitidy B či C a pacient se stane jeho nosičem. K této fázi se mnohdy přidává i autoimunitní reakce, jejímž výsledkem je trvalé zhoršování choroby, které končí až jaterní cirhózou.

Rizikové faktory žloutenky

Vyšší riziko vzniku hepatitidy A hrozí v prostředí, kde je nízký hygienický standard. Častá je nákaza při cestě do zahraničí, zvláště v zemích jižní Afriky, Ameriky, Asie a východní Evropy.

Zvýšený výskyt je také v dětských kolektivech a u osob, které dostatečně nedodržují hygienické návyky.

V České republice je pravidelně zaznamenáván vysoký nárůst onemocnění v podzimním období.

Virová hepatitida typu B a C se objevuje nejvíce v kolektivech narkomanů a homosexuálů. Ohroženi jsou často i zdravotničtí pracovníci. Riziko nákazy může být i při tetování v salonech, kde se řádně nedodržují hygienické předpisy.

Za rizikové chování se považuje nechráněný sex, časté střídání sexuálních partnerů a aplikace drog jehlou, kterou před tím již někdo použil.

Léčba žloutenky

Lékař nejprve provede testy z krve a moče. Potvrdí-li se virová hepatitida typu A, je nemocný ihned přijat do nemocnice na infekční oddělení, kde jsou dodržována karanténní opatření, aby se předešlo dalšímu šíření nemoci.

Následná podpůrná léčba spočívá v dietní úpravě a klidovém režimu. Přísná jaterní dieta je charakterizována omezením tuků a naopak ve zvýšeném množství bílkovin a cukrů. Platí také přísný zákaz alkoholu.

Po odstranění viru z organismu a ustoupení obtíží je nemocný propuštěn domů, ale ještě půl roku poté dodržuje dietu a nevykonává namáhavé činnosti. Při terapii by se měla celkově posilovat obranyschopnost organismu.

Lidé, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženým, jsou pod zvýšeným zdravotním dozorem a jsou jim preventivně podávány protilátky.

Při virové hepatitidě B či C je léčba stejná, ale pacient není hospitalizován na infekčním oddělení.

Pokud ovšem typ B přejde do chronického stadia, je nutné podávat léky zvané interferony, které brání dalšímu množení viru v játrech.

Jestliže do chronického stadia přejde hepatitida typu C, volí se opět interferon nebo Lamivudin, který se kombinuje s lékem Ribavirin, jenž také brání množení viru. Bohužel interferon i ribavirin mají mnoho nežádoucívh účinků.

Odlišení akutního stadia od chronického se provádí pomocí bioptického vyšetření.

Léčba přísnou dietou

Pokud žloutenkou onemocníte, nevyhnete se přísné dietě, která je hlavní možnou léčbou. Žádné smažené pokrmy, žádné tuky, a především žádný alkohol…

Pomoci může zvýšený přísun vitaminu B, který pomáhá játrům při jejich regeneraci.

Nejlepší prevencí hepatitidy A i B je očkování. Očkovat lze samostatně proti typu B nebo A, ale lepší je vakcína chránící proti oběma typům zároveň. Vakcínu je nutno aplikovat ve třech dávkách. Po prvním podání se další aplikuje po měsíci poslední, třetí dávka následuje po půl roce. Očkování je vhodné zvláště u lidí, kteří cestují do zahraničí nebo pracují s biologickým materiálem. Bohužel, proti hepatitidě C není doposud známa žádná očkovací látka.

 

zdroj: region.rozhlas.cz, vitalion.cz, gorolweb.cz, MUDr. Ondřej Zahradníček, thefamouspeople.com, bioporadce.cz