Nejčastější příjmení v ČR

 

Lidé se nějak pojmenovávali od nepaměti, i když v dávných dobách šlo z našeho pohledu o jména, která se podobala spíše přezdívkám. Vidíme to už v knize E. Štorcha - Lovci mamutů. Tam své hrdiny pojmenoval např. Kopčem, Veverčák, Vlčí dráp, Žabka ... Tyto přezdívky nějak vystihovaly individualitu člověka či oslavovaly svého nositele, mnohdy ale šlo i o nadávky. V době, kdy u nás zvítězilo křesťanství, k nim přibyla zejména jména biblická, jako například Petr, Jan a mnoho dalších, hlavně jména apoštolská.

Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku, např. Jan Milíč z Kroměříže, či Křišťan z Prachatic, Vilém z Pernštejna, Mikuláš Zajiec z Valdeka. V Evropě se příjmení nejprve objevila v Benátkách  v 9. století, poté se tento zvyk rozšířil do severní Itálie a jižní Francie, dále do Katalánska a severní Francie (11. století), např.

přídomek šlechtický francouzský

→

de,

přídomek šlechtický německý → von

a poté do Švýcarska a Anglie (12. století), např. Vasco da Gama. 

Nejvíce verzí v příjmeních má jméno Jan. A to jak ve své české podobě, kdy z Jana vznikla příjmení jako Janíček, Janek, Janeček, Janovský, Janoušek a mnoho dalších, tak z německé podoby Johann pak Hans, ze které vzešel Honza, Honzík, Hanzelka, Hanzlík a další odvozeniny.

Vlastní původ mnohých jmen často směřuje do staré češtiny. Řada jmen vznikla i ze slov, která se do dnešních dnů nedochovala, případně nejsou používána.

Například takové jméno Klomínek. Člověku by nejvíce ze všeho připomínalo zkomoleninu slova komín nebo jeho zdrobněliny komínek, pravda je však jinde. Toto příjmení bylo patrně odvozeno od dříve často užívaného slova chlum – tedy kopec, zalesněný vrch a podobně. Dá se tedy předpokládat, že jeho původní majitel žil na nějakém zalesněném vrchu.

Až do roku 1918 jsme byli součástí Rakouska‐Uherska a  právě za Rakouska‐Uherska došlo k velké migraci obyvatel. Původ aktuálního příjmení, tedy nemusí mít vůbec český základ. Je hodně příjmení, která nejsou českého původu. Tato skupina je nejkomplikovanější, může totiž obsahovat příjmení, které:

• není české a nemá ani český ekvivalent, a tudíž nemá v češtině žádný význam. Příkladem takového příjmení může být třeba Kopp.
• nemá český původ, ale bylo počeštěno a nepřišlo o svůj fonetický přepis. Příkladem může být příjmení Štengl.
• nemá český původ, má však svůj český protějšek, ale významy jsou však v každém jazyce jiné. Vhodným příkladem je příjmení Gala.

  K počeštění (neboli degermanizaci) docházelo hlavně kolem roku 1840 a poté po druhé světové válce. Docházelo tak ke změně německého příjmení za český ekvivalent. Hezkým příkladem je Vojtěch Náprstek rozený Adalbert Fingerhut.

  Změna příjmení z nejčastěji německého tvaru na český byla běžná během Národního obrození (vrchol 1830–1848). Příkladem nám může být jistě známý Josef Kajetán Tyl, jeho otcem byl František Till. Josef si své příjmení změnil nejprve v roce 1825 na Týl a poté roku 1838 na Tyl.

  

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se vzala naše příjmení? V dřívějších dobách měli lidé pouze křestní jméno nebo přezdívku. Ovšem postupem času bylo v jedné vesnici například deset Pavlů a pět Janů. Bylo třeba od sebe jednotlivé lidi lépe odlišit, takže se ke jménům začaly přidávat charakteristické přídavky. Například když se do vesnice nastěhoval další Pavel, začalo se mu říkat Pavel Nový. Tedy “příjmení“ měla určitý význam, buď podle vzhledu nebo původu majitele.

Přepisy

Příjmení spadající do skupiny přepisů se charakterizuje fonetickou podobou s příjmením jiným. Za vznikem je právě fonetická či grafická podoba. Ve svých rodokmenech jsem zaznamenal dva druhy tohoto přepisu. První byl u příjmení Stávek, kdy nejstarší formou tohoto příjmení byl právě Stávek, který měl pokračovatele, ale společně s ním vznikl přepis na Staněk. V tomto konkrétním případě může velkou roli sehrát grafická podobnost písmene V a N v kurentu.

Dalším příjmením, které bylo na daném místě „běžné“ a prošlo transformací, je Duchek. Po přistěhování Dufka do stejné obce došlo v další generaci ke změně příjmení z Duchek na Dufek, tudíž pokračovalo příjmení Dufek a původní zaniklo.

Příjmení po chalupě

Příjmení po chalupě nebo stavení získal nový majitel domu podle bývalého majitele. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že pro vrchnostenské úředníky byla důležitější jednoznačná evidence usedlosti než těch, kteří ji doopravdy vlastnili, protože daně, poplatky, povinnosti a společenské postavení se vázaly k usedlosti a na nového majitele přecházely. Při zpracování rodokmenu jsem například narazil na Josefa Pudila, který však umřel jako Josef Čáp.

  

Záznam z knihy narození Budislavi. Narozen byl Josef Pudil z Katova čp. 5, syn sedláka Tomáše Pudila a Barbary.

  

Záznam z knihy sňatků v Budislavi. Ženichem byl sedlák Josef Čáp z Katova čp. 5, syn Tomáše Čápa a Barbary.

V českých zemích se příjmení objevují od 14. století a jejich rozmach přišel o sto let později. Přelomový rok pro příjmení byla pak rok 1786, kdy císař Josef II. vydal Patent o dědické posloupnosti. Od té doby se už nemohla příjmení měnit, ale dědila se po otci. To mělo za následek zlepšení evidence obyvatel kvůli vybírání daní atp. V dnešním videu si projdeme žebříček 10 nejčastějších příjmení v České republice.

 

zdroj: YouTube, requiro.cz