Planeta Země je pro všechny

 

22. duben je významný den, i když dost lidí o tom ani neví. Dnes má totiž naše planeta svátek, je Den Země.  Někdo možná mávne rukou, že svátky neslaví, ale je rozdíl mezi jmeninami a planetou, která poskytuje život všem lidem na světě. Kolik lidí žije na Zemi? Lze to těžko spočítat. Jsou země velmi lidnaté, v posledních letech hodně naskočila Indie, ale populační růst na naší planetě ovlivňují klimatické změny, sucho, hladomor, škůdci a samozřejmě války. Podle prognóz OSN se Indie v blízké budoucnosti stane lídrem v populačním růstu, jehož počet za 50 let dosáhne na Zemi 1,5 miliardy lidí. Planeta ale není bezrozměrná, stejně jako její trpělivost a vytrvalost. Německou nadací světové populace bylo odhadnuto, že každou minutu se jeho počet zvyšuje o 155 lidí. 

 

V chudých zemích, které mají vysokou dětskou úmrtnost a krátkou délku života, je porodnost velmi vysoká, takže téměř všechny rodiny jsou velké. Podpora, která se každoročně přiděluje chudému obyvatelstvu ke zlepšení životní úrovně, ačkoli paradoxní může znít, jen zhoršuje. To znamená, že dopad není na příčiny, ale na důsledky. Kromě toho chudé země, které jsou podporovány bohatšími zeměmi, si na ně zvyknou a zastaví veškeré pokusy o nápravu situace snižování porodnosti. 

 

S vysokým stupněm hmotného blahobytu se potřeba plodnosti snižuje, míra úmrtnosti klesá, průměrná délka života se zvyšuje. Jako příklad můžeme uvažovat o Thajsku, v němž se životní úroveň zvýšila téměř dvakrát více asi za 25 let (od roku 1965 do roku 1990). Tato dynamika se projevuje ve většině zemí, které vstoupily na cestu industrializace. S rostoucí životní úrovní a dobře rozvinutým důchodovým systémem již děti nejsou pro rodiče hospodářskou prioritou, jak tomu je tradiční společnosti. Počet rodin s dvěma nebo více dětmi klesá; mnoho rodičů má jedno dítě. Rozhodnutí o narození dítěte je navíc učiněno záměrně, přičemž se berou v úvahu všechny klady a zápory, jelikož v moderní společnosti převládají individualistické nároky na vlastní štěstí. Proto mnoho párů zůstává bezdětné a to přímo ovlivňuje to, kolik lidí žije na Zemi. Podle obezřetných prognóz bude v roce 2075 populace planety přibližně 9 miliard lidí, po níž bude tento počet klesat. 

 

Den Země je zaměřen na propagaci a podporu ochrany životního prostředí. Poprvé byl Den Země slaven v roce 1970, v současnosti probíhá každoročně ve více než 193 zemích světa a je koordinován organizací Earth Day Network.

Od roku 1971 začala Den Země organizovat OSN. V roce 1990 se k Americe připojil i zbytek světa a 22. duben se stal Mezinárodním dnem Země. Od roku 1990 se Den Země slaví také v České republice.

 

Důležité je třídění odpadu. Jako příklad jsem vybrala jedno město z našeho kraje: Město Karviná uvádí, že 38,2 kg papíru, plastu, skla, kovu a nápojových kartonů v průměru za loňský rok vytřídil každý obyvatel Karviné. Takové množství by naplnilo 182 301 nákupních vozíků. Byl by to nákladní vlak o délce 7,7 km.

Město zajišťuje pravidelný odvoz odpadu na pravidelných místech uvedených v kalendáři, který vydává město - zdarma.

 

V posledních letech se velkým problémem v naší přírodě staly invazivní druhy. Invazní druh (nebo též invazivní) se na dané území dostal teprve s přispěním člověka (a je zde tedy nepůvodní), podařilo se mu zdomácnět a nyní se již samovolně a nekontrolovaně šíří, což může být spojeno s úbytkem druhů původních, leckdy těch, které mají podobnou funkci v přírodě jako on, a dalšími škodami. Jako příklad jsem vybrala druh, který může škodit i majitelům zahrad. Je to plzák španělský.  

Plzák španělský

Zdroj: Wikimedia Commons

Původně žil jen v severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francii a jižní Anglii. V polovině 20. století se ale v rámci Evropy začalo intenzivně obchodovat se zemědělským zbožím – plody i sazenicemi. Na nich se šířil plzák. První zemí, kde se nepůvodní bezobratlý živočich objevil, se stalo hornaté Švýcarsko, z něj pronikl do sousedních zemí – do Německa, Itálie a Rakouska. V 80. letech byl už pozorován prakticky v celé Západní Evropě – naše území před jeho invazí chránila „železná opona“. Na naše území se žádná zelenina ze západu nedostala, takže jsme byli před plzákem v bezpečí.

Dostal se k nám až po Sametové revoluci, konkrétně roku 1991, ale pak postupovalo jeho šíření stejně rychle jako v západní Evropě. Neměl a nemá u nás žádné přirozené nepřátele, především je imunní vůči parazitům, kteří napadají na našem území bezobratlé. Vyhovuje mu také naše klima, s jeho oteplováním má stále výhodnější podmínky pro rozmnožování. Problém je i v tom, že se nedaří plzáka španělského dostatečně dobře likvidovat; umí přečkat pro něj nepříznivá období, miluje sucho, které u nás v souvislosti s klimatickou změnou přibývá.

 

Stačí se podívat na to v jakém stavu už dnes Země je. Pro nás pro lidi je jediným prostředím, kde dokážeme žít, pokud podmínky prostředí změníme natolik, že nám zabrání v životě, tak se nemáme kam odstěhovat. Mohla bych tady uvádět černé skládky nebo různé ekologické projekty. Naše Země si zaslouží, abychom se o ni starali, abychom o ní přemýšleli nejen 22.dubna.

Zdroj: Wikipedie, internet