Kalendárium z Moravskoslezska: Květen

 

Začíná doba výletů, v květnu představím rozhledny Moravskoslezského kraje:

 

Kalendárium významných historických událostí

1. května 1916

V Rakousku byl 1. května 1916 poprvé zaveden letní čas, jež trval do 30. září. Tato úprava byla provedena i v sousedních Uhrách a také v Německu, Rusku a některých balkánských zemích. Zavedení letního času mj. usnadnilo zorganizování polodenního vyučování na školách v Moravské Ostravě. Dopolední vyučování trvalo od 8 do 12 hod a odpolední od 13 do 17 hod. Po skončení války byl letní čas v tehdejším Československu zrušen, stejně jako v dalších zemích kromě Ruska. S druhou světovou válkou byl znovu zaveden, ale v roce 1950 opět zrušen. Od 1. prosince 1946 do 23. února 1947 byl v Československu aplikován tzv. zimní čas, kdy byly hodiny posunuty o hodinu dozadu. Jednalo se o světový unikát.

5. května 1914

V tento den vydalo ministerstvo železnic koncesi pro stavbu parní dráhy z Mariánských Hor do Brušperku. Koncesi udělilo na 90 let s podmínkou, že provoz na dráze se uskuteční do dvou let. První část trati z Vítkovic do Hrabové však byla uvedena do provozu až v roce 1930.

6. května 1998

Za pomoci ocelových lan a těžké techniky byla 6. května 1998 stržena k zemi jedna z dominant kdysi hornické Ostravy, těžní věž dolu Zárubek ve Slezské Ostravě. První kutací práce zde probíhaly od roku 1843. Do roku 1914 důl nesl název Hermenegild. Po ukončení těžby byly k dolu přičleněny nedaleké jámy Vilém a Jakub. V roce měl název 1926 důl Alexander a v roce 1954 důl Jan Maria. Slučování dolů pokračovalo v roce 1967 sloučením dolů Zárubek a Petr Bezruč v jeden podnik s názvem Důl Ostrava (důl Zárubek se stal Závodem 2). V roce 1987 byl sloučením dolů Ostrava a Hlubina završen slučovací proces v důlním poli jámy Zárubek. Těžba v dole Zárubek probíhala v letech 1862–1990, největší hloubka jeho důlních děl činila 970 m. V důsledku požáru byla v dubnu 1990 těžba uhlí zcela ukončena a následně začala postupná likvidace dolu.

10. května 2002

Po několikaměsíční rekonstrukci byl 10. 5. 2002 oficiálně otevřen Husův sad. Rekonstrukce probíhala po etapách od června 2001, zahrnovala odstranění nezdravých stromů a keřů, jejich nahrazení novou výsadbou, úpravu a osev travnatých ploch, vybudování chodníků v upravených trasách. Uprostřed parku vznikla fontána obklopená posedovými zídkami. V rámci rekonstrukce byly demolovány nefunkční veřejné záchodky, instalováno nové osvětlení a oplocení parku. U ulice Českobratrské došlo k odstranění mobilních stánků, zachovány byly pouze zděné v soukromém vlastnictví. První etapa skončila v prosinci 2001, na jaře pokračovala vybudováním dětského hřiště dokončeného počátkem května 2002. Krátce před oficiálním otevřením zde byla slavnostně odhalena socha Mariuse Kotrby s názvem „Socha pro Ostravu k novému tisíciletí“. Celkové náklady proměny Husova sadu činily téměř 17 milionů korun.

12. květen 1895

Dne 12. 5. 1895 proběhlo slavnostní odhalení pomníku dvanácti horníkům na polskoostravském hřbitově, obětem nešťastného krveprolití, ke kterému došlo 9. 5. 1894 na jámě Trojice v tehdejší Polské (od roku 1920 Slezské) Ostravě. Samotnému odhalení pomníku předcházel smuteční průvod, který vyšel ve 2 hodiny odpoledne od hostince pana Slunečky v Moravské Ostravě (hostinec zvaný U Slunce byl znám jako středisko dělnického hnutí na konci 19. a počátkem 20. století a stával na Cingrově ulici 26, č. p. 255). Hlavní ceremoniál slavnosti s připomenutím tragické události probíhal před Glesingerovým hostincem ve Slezské Ostravě (stával na ulici Těšínské 90, č. p. 49) v místech, kde se odehrál krvavý zákrok. Kolem 4. hodiny odpolední byl odhalen žulový obelisk nad společným hrobem se jmény zastřelených horníků a položeny věnce.

Foto: Náhrobek společného hrobu horníků zastřelených při stávce na jámě Trojici (1894) stojí na ústředním hřbitově na Těšínské ulici ve Slezské Ostravě.

12. května 1932 

Dne 12. května 1932 přinesl deník Polední ostravský deník informaci o tom, že Moravská Ostrava začala po vzoru mnohých velkoměst označovat přechody pro chodce na rušných křižovatkách a důležitých dopravních tepnách města, neboť docházelo stále častěji ke střetům automobilů s chodci. Dopravní oddělení Policejního ředitelství v Moravské Ostravě rozhodlo o prozatímním značení přechodů na Smetanově, Denisově (dnešní nám. Dr. E. Beneše) a Masarykově náměstí, na ulicích Nádražní a 28. října. Přechody byly malovány prozatímně vápnem v podobě bílých čar na vozovce, chodci byli na ně upozorněni postavenými šipkami udávajícími směr k přechodu. Noviny otiskly také naléhavou výzvu „pro pěší obecenstvo“, aby  nové přechody používali s upozorněním, že „až budou přechody definitivně zřízeny, pak bude policejní ředitelství chodce, kteří nebudou dbáti nařízení, právě tak stíhati, jako nepořádné jezdce.“

15. květen 1668

Dne 15. 5. 1668 upomenula správa olomouckých biskupských statků v Kroměříži velmi ostrým přípisem moravskoostravskou městskou radu, aby splácela své dluhy. Šlo o půjčku na zmírnění následků třicetileté války a půjčku na tzv. výpalné, které požadovala švédská posádka na Polské Ostravě, která od roku 1642 po osm let kontrolovala také Moravskou Ostravu. Švédové žádali ihned a v hotovosti částku 7 tisíc zlatých. Takovou sumu městská rada dávala jen velmi těžko dohromady, vždyť výnos celého rozlehlého hukvaldského panství tehdy činil kolem 8 tisíc zlatých. K věřitelům patřily bohaté moravskoostravské rodiny, ke šlechtickým věřitelům pak např. majitelka Polské Ostravy Anna Sedlnická. Půjčky byly s šestiprocentním úrokem a k jejich splacení došlo až v roce 1741, tedy téměř po stu letech.

19. květen 1940

Deště trvající od 18. do 20. května způsobily 19. 5. 1940 ve Slezské Ostravě povodeň, která byla současníky považována za největší vůbec. Večer stoupla hladina řeky Lučiny o 4,8 metrů nad normál, Ostravice byla 4 metry nad běžným stavem, rozvodněná byla také Odra v Nové Vsi, Přívoze a Hrušově. Nejhorší situace byla ve Slezské Ostravě, Zárubek, kolonie Centrálka a Podzámčí byly zatopeny, 127 rodin se muselo před živlem uprchnout a byli nouzově ubytováni. Trať ostravsko-karvinské dráhy a báňské dráhy byla v prostoru dolu Zárubek podemleta tak, že kolejnice visely volně ve vzduchu. 20. května navštívil nejpostiženější místa zemský prezident JUDr. Jaroslav Caha, aby se osobně přesvědčil o rozsahu škod způsobených povodní. Ty byly ve Slezské Ostravě vyčísleny na 1,3 milionů korun.

20. květen 1879

Dne 20. 5. 1879 byl položen základní kámen ke stavbě židovské synagogy v Moravské Ostravě. Pozemek, zakoupený od podnikatelské rodiny Zwierzinů, na kterém měl být postaven důstojný židovský templ pro náboženské obřady stále se rozrůstající židovské komunity, se nacházel na tehdejší Pittlerově ulici (dnes Zeyerova). Již v září téhož roku byly stavební práce dokončeny a židovská náboženská obec v čele s předsedou Markusem Strassmannem mohla představit svým souvěrcům a ostravské veřejnosti první ostravskou synagogu postavenou v maurském stylu. Ta, jednak díky své poloze v centru města, ale také i rozloze a svému významu byla později označována jako hlavní nebo centrální. V červnu 1939 byla nacisty vypálena a v průběhu roku 1940 odstraněna.

21. května 1871

Provoz na Ostravsko-frýdlantské dráze, spojující po levém břehu Ostravice Moravskou Ostravu s Místkem, Frýdkem, hutěmi v Lískovci, Bašce a Frýdlantě, byl zahájen 21. května 1871. Spojení s Pobeskydím bylo nutné zejména v souvislosti s růstem spotřeby dříví pro doly, pro zvyšující se potřebu levných pracovních sil i se vzrůstajícími nároky na dopravu uhlí a surovin. Ostravští radní si uvědomovali význam dráhy, a proto se snažili, aby nádraží bylo postaveno co nejblíže městskému centru. Skutečně se tak stalo, neboť bylo vybráno místo blízko jámy Karoliny asi 200 m od císařské silnice na pozemcích zdarma věnovaných městem.

22. května 1953 

V Ostravském kraji byly 22. května 1953 zaznamenány největší tržby, zcela bylo vyprodáno kuřivo, stoupla poptávka po alkoholických nápojích, průmyslovému zboří apod. Byla to předzvěst měnové reformy, provedené k 1. červnu 1953. Rostla absence a horníci odmítali pracovat s tím, že už nemá dneska cenu robit, protože bude vše drahé, lístky padnou.

22. květen 1960

V ranních hodinách v neděli 22. 5. 1960 došlo v porubech 912 a 914 sloje Flora Dolu Hlubina k výbuchu metanu, při němž zahynuli 54 horníci a tři byli těžce zraněni. Z celé oblasti se podařilo zachránit pouze 19 horníků. Počtem obětí se jednalo o třetí nejtragičtější důlní neštěstí v poválečné době. Následné vyšetřování prokázalo, že k výbuchu došlo v důsledku zkratu při opravě elektrického osvětlení. Na záchranářských pracích se podílelo 260 záchranářů a vyprošťování obětí ve velmi těžkých podmínkách v nízkém porubu trvalo sedmnáct hodin. Smuteční rozloučení s 31 zemřelými horníky proběhlo 24. května ve hřbitovním háji v Mariánských Horách, odkud jejich ostatky směřovaly do ostravského krematoria. Pozůstatky zbývajících 23 horníků byly na přání příbuzných krátce po tragédii převezeny do míst jejich bydlišť.

25. květen 1929

Dne 25. 5. 1929 bylo zahájeno pokusné (od 1. 7. pravidelné) vysílání rozhlasové stanice Radiojournal v Moravské Ostravě. Díky tehdejšímu rozhlasovému vysílači ve Svinově byla slyšitelná v celé střední Evropě. Vysílalo se tři hodiny denně od 19 do 22 hodin, další program se přebíral z Brna a Prahy. Rozhlasové studio zřídili v prvním patře německé hasičské zbrojnice na rohu dnešního Smetanova náměstí a Vojanovy ulice. V provizorních podmínkách tam průkopníci rozhlasového vysílání pracovali až do roku 1937, kdy se přestěhovali do nově adaptovaného domu na dnešní ulici Dr. Šmerala, kde rozhlas sídlí dodnes.

Popisek foto: Antonínovo (dnes Smetanovo) náměstí na počátku 20. století. Vlevo je budova hasičské zbrojnice, kde sídlil ostravský rozhlas, vpravo od něj dnešní divadlo A. Dvořáka. 

26. květen 1229

Ke dni 26. 5. 1229 je datována první písemná zmínka o Slezské Ostravě, a to v listině papeže Řehoře IX., kterou potvrzoval opatu benediktýnského kláštera v Týnci u Krakova Luitfridovi právo vybírat desátek ze vsí Ostravy, Orlové, Doubravy, Chotěbuze, Těrlicka, Vrbice, Záblatí a Žukova. Díky této listině, která se bohužel dochovala jen v opisech, se v historických pramenech objevila vůbec první písemná zmínka o jedné ze 34 obcí, které v současnosti město Ostravu tvoří (druhá „nejstarší“ Moravská Ostrava je poprvé písemně zmíněna v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku v roce 1267).

27. květen 1560

Dne 27. května 1560 bylo vydáno v Polance nad Odrou Janem Sedlnickým z Choltic privilegium, které vyvrací představu o idylických vztazích mezi majitelem a jeho poddanými v době předbělohorské. Sedlnický si stěžuje, že se s ním Polanští soudili o výši robot, ale jelikož se pokořili, odpustil jim a zároveň stanovil jejich povinnosti. Poddaní se museli zavázat orat panská pole po půldruhém dnu ročně, vyvézt po šesti vozech hnoje z panského dvora na pole, žnout, hrabat a vázat obilí a přivézt do panských stodol po jednom voze ozimu, jařiny a sena. Kromě toho museli odvádět ročně po 15 vejcích, kopu nevykrmených hus a tři maldry ovsa. Na důkaz svého odpuštění povolil svobodně sekat trávu v polanském lese u řeky Odry a potvrdil staré právo na svobodný lov ryb v Odře.

29. květen 1854

Dne 29. 5. 1854 byly sepsány spolkové stanovy Střeleckého spolku v Moravské Ostravě. Spolek členové založili již v roce 1841, avšak v roce 1847 byli nuceni ukončit jeho činnost. Důvodem byl zákaz střelby a uzavření střelnice (stála v místech dnešní železniční stanice Ostrava-střed), která se ocitla v nebezpečné vzdálenosti od nově vybudované silnice, spojující Vítkovické železárny s dnešní ulicí 28. října. Ani s umístěním druhé střelnice, postavené v roce obnovení činnosti, neměl spolek štěstí. Střelnice umístěná na pravém břehu Ostravice byla 17. 6. 1872 zničena náhlým přívalem vody z rozvodněné řeky. Při povodni přišel o život účtující číšník, ostatní personál unikl na poslední chvíli. Po katastrofě ze střeleckého spolku vystoupilo 37 členů.

Popisek foto: Stará střelnice na pravém břehu Ostravice v Polské (dnes Slezské) Ostravě.

30. květen 1946

První organizovaný odsun Němců z Ostravy proběhl 30. května 1946. Po válce byli Němci umísťováni do táborů, kterých vzniklo na území města Ostravy v prvních týdnech po osvobození asi 23, z toho čtyři v Moravské Ostravě. Při soustřeďování německého obyvatelstva docházelo k excesům spojeným s projevy násilí. V tomto směru proslul internační tábor na Nádražní třídě v Moravské Ostravě, který vznikl v prostoru bývalé zasilatelské firmy Hanke. Byli zde soustředěni především nacisté a kolaboranti, ale také váleční zajatci a nacházely se zde rovněž ženy a děti. Tábor byl zpočátku střežen dozorčí službou výpomocných členů stráže Národní bezpečnosti.

Zdroj: ostrava.cz