Kdy se začal používat toaletní papír a co lidé používali v minulosti?

 

Zdá se vám dnešní téma "pikantní"? Dalo by se to nazvat jako historie WC hygieny. Přijde nám jako samozřejmost, že na záchodě sáhneme po toaletním papíru. Pokud je na místě, kde ho hledáme. Snad jen někde na výletě v přírodě si uvědomíme, jak nám může tento vynález chybět a pak už to tak pikantní není. Jak to tedy dělali lidé v dobách, když ještě "toaleťák" neexistoval?

Poslechněte si audio a dozvíte se to.

Z jednoho stromu se vyrobí zhruba 45 kilogramů toaletního papíru. Denně se jich přitom na světě za tímto účelem spotřebuje celkem 27 tisíc. Každých 24 hodin je tak odsouzen k pozdějšímu spláchnutí do záchodu slušně velký les.

Teprve, když dojde, uvědomíme si, jaký je to úžasný vynález. Čím se utírali naši předkové? 

Jíl a houba

Staří Řekové používali k utírání jíl a písek. Římané pak mořskou houbu na tyči nebo hadr. To zní sice líp než jíl, ale co když řekneme, že houbu používali opakovaně? Sice ji vždy hodili do kyblíku s octem, který sloužil jako desinfekce, ale stejně to nezní moc lákavě, co? 

 

Řešení starých Římanů - houba na tyči namočená v octové vodě 

 

Ve městě Dougga v Tunisku byly objeveny latríny z doby římské - žádné kabinky, prosím

Keramické oblázky z dob starověkého Říma, které vystavovalo anglické muzeum Fishbourne Roman Palace v Chichesteru v hrabství Sussex již padesát let jako dávné hrací kameny, sloužily zřejmě ke zcela jinému účelu. Je o tom aspoň přesvědčen kurátor muzea Rob Symmons, který prohlásil, že si v muzeu nikdy nebyli jisti, k čemu přesně se používaly, ale zřejmě už na to přišli. Stalo se tak díky zprávě francouzského antropologa Philippe Charliera, který podrobil rozboru velmi podobné oblázky a našel na nich částečky mineralizovaných exkrementů.

Výsledky jeho analýzy se objevily v britském lékařském časopisu a antropolog rovněž předvádí obrázek z antického poháru, kde je podobný kamínek zobrazen právě během jeho používání. Přidává navíc starořecké úsloví: „Tři kameny dostačují na to, aby očistily zadek.

V minulosti se také často lidé utírali vlastní rukou. Možná vás udiví i to, co používali Vikingové nebo třeba původní obyvatelé Ameriky.

Vikingové měli ovčí vlnu, Eskymáci mech nebo sníh a Mayové kukuřičné klasy. Někdy posloužila pouze ruka a voda, jako například v některých arabských nebo afrických zemích. Ze starověkého Egypta se dochoval kuriózní artefakt. Archeologové našli kus papyru s komentářem k eposu Ilias, připisovanému starořeckému literátovi Homérovi (asi 8-9 století př.n.l.). Odborníci se se po provedení analýzy vyjádřili, že papyrus potkal skutečně ponižující osud a stal se toaletním papírem.

První byla Čína

Papír k očistě začali používat v Číně. To nás nemůže překvapit, když už na základce jsme se učili, že papír vynalezli Číňané. Dochovalo se  o tom svědectví z roku 589. První předchůdce dnešního toaletního papíru se začal vyrábět v Číně z rýžové slámy, přibližně na počátku 7. století. Byl však určen opět pouze pro bohatší vrstvy obyvatelstva. Před jeho výrobou se využívaly různé materiály. Patřily k nim konopí, vlna a dokonce i krajka.  První klasický papír vyrobili opět v Číně a to ve 14. století. Tento toaletní papír byl však určený pouze pro císaře. 

Starověké latriny můžete vidět například v Bejt Še'an v Izraeli. Autor: Getty Images

15. století

Jedním z pikantních témat, která rozebírá francouzský renesanční spisovatel a učenec François Rabelais (1494/1483-1553) ve svém satirickém románu Gargantua a Pantagruel, je nejlepší způsob provedení hygieny po vykonání potřeby.

Potomek královského rodu obrů, mladý Gargantua v jedné z pěti knih vypráví otci o svých experimentech, které pojal velmi kreativně. Na utření zadnice vyzkouší například sametovou masku, noční čepici, pážecí čapku, kočku březňačku (kvůli jejím drápům dopadla tato zkušenost nevalně), matčiny parfemované rukavičky, prostěradla, advokátskou mošnu, mnišskou kutnu, koberec nebo třeba seno.

Jako nejlepší prostředek pak shledává malé house, protože pocítil: „báječnou rozkoš způsobenou jednak hebkostí prachu, jednak příjemným teplem housete, jež se snadno přenese na konečník a ostatní střeva, až stoupne k samému srdci a mozku."

První továrně vyrobený toaletní papír se objevil na konci 19. století v USA. Zhruba před 130 lety si nechal tento vynález, jak je známý dnes, patentovat Seth Wheeler z města Albany v americkém státě New York. Dlouhý pruh papíru navinul na ruličku a perforoval jej, čímž pás rozdělil na dílky, které šlo snadno odtrhávat. Než se ale tenhle nápad rozšířil do dalších zemí a než se v 19. století objevil opravdový moderní toaletní papír, jak ho známe dnes, uběhla ještě spousta času. A i pak si museli zákazníci dávat pozor. Toaletní papír totiž ve svých počátcích mohl obsahovat i třísky.

Za otce toaletního papíru jako komerční komodity je všeobecně považován Američan jménem Joseph C. Gayetty. 

Pan Joseph Gayetty dal moderní době věc, která je předmětem opravdu denní potřeby.

Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons

Ten v New Yorku začal své zboží prodávat už v roce 1857. Jak ovšem bylo této době vlastní, na výrobku ani na jeho reklamách se slovo „toilet“ samozřejmě nevyskytovalo. Gayettyho léčebné ubrousky byly ve skutečnosti vlhčené papírky navoněné aloe, které se prodávaly v lékárnách a jejichž konkrétní užití si každý mohl vyložit po svém. Velkému obchodnímu úspěchu se však tento výrobek netěšil, třebaže nesl Gayettyho jméno vytištěné na každém jediném voňavém ubrousku. 

 

Jde o balíčky listů z manilského konopí, které jsou napuštěny výtažkem z aloe a slouží zároveň jako prostředek na ošetření hemoroidů.

Každý list je opatřen monogramem výrobce. V Americe je k dostání zhruba dalších 70 let. Dalo by se říct, že 19. století je vůbec zlatým věkem pro rozvoj nenápadné, o to důležitější věci každodenní potřeby.

V roce 1867 začali ve Filadelfii svůj byznys jistí bratři Scottové, ti si později otevřeli celou továrnu na papírové produkty, nicméně svůj první toaletní papír, třebaže prodávaný v rolích podobných těm dnešním, neměli označený svým obchodním jménem, to aby nepoškodili jméno rodiny. Naši předkové v kontinentální Evropě se bez něho museli obejít až do roku 1928, kdy byla v Německu otevřena první továrna na jeho výrobu. V Americe a Anglii si lidé luxus hebkého utření dopřávali už od druhé poloviny 19. století.

Anglická reklama na toaletní papír z roku 1915 se zaštiťovala dokonce citací z magazínu The Lancet. A tím, že výrobek „Made in England“ produkují anglické firmy za použití anglické práce.

Autor: Profimedia.cz

 

Posun v kvalitě toaletního papíru se odehrál v roce 1935. Firma Northern Tissue představila toaletní papír „bez třísek“, jelikož se do té doby stávalo, že při výrobní technice zůstávaly v papíru třísky. O sedm let později anglická firma St. Andrew’s Paper Mill obohatila trh jemným dvouvrstvým toaletním papírem. Po roce 1990 se objevily první vlhčené toaletní papíry od britské firmy Andrex.

Jak se dělá toaletní papír: 

Při výrobě jedné ruličky toaletního papíru z celulózy se spotřebuje o 40% méně materiálu, než kdyby byla stejná rulička vyrobena z recyklovaného papíru.

Zcela bez toaletního papíru se obejdou uživatelé chytrých japonských záchodů. Jejich sofistikované verze totiž nabízí spoustu počítačově ovládaných funkcí. Stiskem tlačítka zvednete poklop, spustíte bidet, vysoušeč, osvěžovač vzduchu anebo vyhřívání prkýnka.

Turisté, kteří se dosud s něčím podobným nesetkali, se však dostávali do nezáviděníhodných situací. Trapasům a nepříjemným prožitkům by mělo udělat přítrž opatření, na kterém se dohodli japonští výrobci luxusních toalet počátkem roku 2017.

zdroj: junior.rozhlas.cz, e15.cz, YouTube, epochaplus.cz