Vodolékař. Životní osudy vynálezce vodoléčby Vincence Priessnitze

 

Léčení vodou má velkou tradici. Lázně Jeseník (původně Gräfenberg) využívající léčivé účinky studené vody vznikly v roce 1838 díky Vincenzi Prissnitzovi. 

Již v antice používali Řekové a zejména Římané koupele nejen za prostředek udržující zdraví, ale i za sociální potřebu širokých vrstev obyvatelstva. Po středověku, který tělo a jeho potřeby potlačoval, byla v renesanci snaha pomocí koupelí upevňovat zdraví znovu vzkříšena. Tělo se mohlo zbavovat odpadních látek a zvyšovat imunitu. Ve vodě je také tělo nadlehčováno, takže v ní mohou bez obtíží cvičit i lidé s velkou nadváhou nebo ti, kteří pro bolest nemohou stát na nohou.

Léčení vodou se rozšířilo v 19. století v Německu díky aktivitě mnicha Sebastiana Kneippa. Ten při vodoléčbě postupoval jemněji než jeho předchůdci, kteří jednoduše házeli pacienty do studené vody. Kneipp používal vodu z léčivých pramenů ke koupání a omývání a jeho metoda měla vliv i na rozvoj lázní v Evropě. Dnes se v četných evropských lázních provádějí nejrůznější formy hydroterapie.

 

Štěpán Vranešic: Vodolékař

 

Účinkují: Dušan Urban, Vladimíra Včelná, Přemysl Bureš, Daniela Klevetová, Jan Ťoupalík, Vendula Nováková, Václav Bahník, Jaroslav Krejčí, Pavel Hekela a další

Napsal: Štěpán Vranešic

Režie: Tomáš Soldán

Ve čtyřech epizodách vás rozhlasový seriál provede životními osudy vynálezce vodoléčby Vincence Priessnitze. Budeme svědky zrodu jeho léčebné metody, spolu s hlavním hrdinou zažijeme jeho spory s tehdejší oficiální medicínou. 

Priessnitzova houževnatost, zásadovost ale také neústupnost mu na jedné straně pomohly vybudovat lázně, které byly úspěšné po odborné i ekonomické stránce, zároveň ho přiváděly do řady sporů a to i s členy nejbližší rodiny.

Vincenc Priessnitz (5. října 1799 Gräfenberk u Frývaldova - 28. listopadu 1851 Gräfenberk) byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník) ve slezské části Jeseníků. Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Známý a dodnes hojně užívaný je Priessnitzův obklad. 

  

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se pověst o jeho schopnostech rozšířila a začal léčit i významné občany z Frývaldova a dokonce i z Vídně. V roce 1822 dal přestavět rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku) a v přízemí umístil necky – vznikl první vodoléčebný ústav na světě. 

 

Priessnitzův dům v centru jesenických lázní

Vodoléčba podle Priessnitze

V roce 1819 začal Vincenz Priessnitz léčit své první pacienty. Počáteční léčba spočívala v přikládání studených obkladů a zábalů nebo v polévání postižených míst. Léčil tak zhmožděniny, podvrtnutí a povrchová poranění. Vincenz Priessnitz si uvědomoval, že existuje vztah pokožky k vnitřním orgánům a celému tělu a při své diagnostice a léčení vycházel především z povahy a způsobu reakce kůže na chladový test, který aplikoval u všech svých pacientů. Léčení trvalo v průměru několik týdnů, někdy mnoho měsíců, dokonce i několik let. Vincenz Priessnitz poskytoval individuální pohovory, kladl důraz na společenská setkávání a účast na hudebních či jiných akcích, které tvořily součást léčebného pobytu. Byl první, kdo sjednotil pohybovou léčbu (individuální a skupinovou) s vodoléčbou, dietou, léčbou prací, muzikoterapií psychoterapií. Priessnitzova pololázeň se stále provádí v dřevěných vanách.

Autor seriálu Štěpán Vranešic (*1996) vystudoval obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Divadelní fakultě JAMU. Jako autor spolupracuje s Českým rozhlasem, brněnským Radiem R. 

 

Priessnitzova kúra

Procedury podle Priessnitze začínaly hned ráno zpravidla zábalem do vlněné deky k pocení, které trvalo jednu až dvě hodiny a bylo tak silné, že se při něm promáčely deky a někdy i slamník. Poté následovala kratičká koupel ve vlažné nebo studené vodě, procházka k určenému prameni v lese, po snídani masáž v navlhčeném prostěradle, pololázeň či sedací lázeň, znovu procházka a poté oběd, po kterém se kúra opakovala.

Vincenz zakázal, aby spolu pacienti mluvili o svých nemocech, protože součástí jeho léčby bylo i to, že pacient si musel od nemoci odpočinout, přijít na jiné myšlenky a oprostit se od všech starostí. K neodmyslitelné součásti patřila i fyzická práce. Pacienti štípali a řezali dřevo, zametali, odklízeli sníh, shrabovali listí a podobně.

zdroj: olomouc.rozhlas.cz, ceskenemoci.cz, Wikipedie, stoplusjednicka.cz