Příběhy slavných značek: Cinzano

Alkoholické nápoje jsme tady ve "značkách" už měli. Nápad přidat do vína alkoholový výluh z bylinek a koření je starý jako lidstvo samo. Vedle léčivých kapek postupem doby vznikl i lahodný alkoholický nápoj podávaný jako aperitiv. Jde, prosím, o značku, ne o propagaci alkoholu!

 

Cinzano je světově proslulý alkoholický nápoj obdivovaný pro svoji jemnou vyváženou chuť a charakteristické aroma. Cinzano je italská legenda, tradiční, nadčasová, s více než 250letou tradicí.

Originální receptura bratrů Cinzanových z Turína slavila ale úspěch nejenom v Itálii. Už na konci 19. století ohromila milovníky vermutu i v daleké latinské Americe.

V roce 1757 si v Turíně otevřeli obchod s bylinkami dva bratři, diplomovaní lihovarničtí mistři: Giovanni Giacomo a Carlo Stefano. Jejich příjmení znělo Cinzano. Stejně jako mnozí před nimi i oni se pokoušeli přidávat extrakty z bylin do vína a vytvořit vlastní originální recepturu.

Aromatický pelyněk

Nejprve to zkusili s aromatickými rostlinami z italských Alp: použili pelyněk, majoránku, tymián, hřebíček, skořici, kůru z citrusů, hořec, koriandr, jalovec, muškátový oříšek a ještě další koření a bylinky. Celkem jich bylo na pětatřicet. Hlavní roli ale hrál pelyněk.

Dobová reklama na Cinzano

Nejprve vytvořili červený vermut – vermut rosso. Po něm přišel na svět bílý vermut, který už nesl rodinné jméno: Cinzano Bianco. Nový nápoj lidem zachutnal. Oblíbila si ho šlechta i střední vrstvy. Postupem času bratři začali vyrábět více druhů vermutů, z nichž každý měl jedinečnou chuť.

Základem ale vždy bylo kvalitní italské víno, červené nebo bílé, alkohol – vinný destilát, případně líh, směs aromatických bylin a koření a řepný cukr.

Italská verze šampaňského

Postup výroby se předával z generace na generaci. Rodinný podnik po bratrech zakladatelích převzal další člen rodiny Carlo Giuseppe a po něm jeho syn Francesco. Ten v roce 1817 otevřel v Turíně oficiální první provozovnu. V té době se už rodinný podnik těšil obrovskému úspěchu.

Dobová reklama na Cinzano

Obchody šly skvěle a nový nápoj si pochvaloval dokonce i sám savojský král. Tak moc, že požádal, aby se firma pustila do dalších vinařských experimentů. Konkrétně si přál italskou alternativu francouzského šampaňského.

V roce 1776 byli bratři Cinzano jmenováni dodavateli specialit na královský savojský dvůr. Jejich bottega (obchod) – nyní už na prestižní adrese Via Dora Grossa 18 (dnes ulice Via Garibaldi) v samém centru veškerého dění v Turíně, se rychle stal jedním z nejúspěšnějších rodinných podniků.

V roce 1830 převzal vedení rodinného podniku Francesco II., syn Francesca I. a vnuk Giovanniho Giacoma. Francescovi II. se díky otevřenému přístupu k novým věcem a skutečnému zápalu dařilo naplňovat své sny. Byl klíčovou postavou v dějinách značky Cinzano. Pokračoval v experimentech s vinicemi v Santa Vittoria d’Alba a dokázal využít mnoha příležitostí. A tak obliba ikonického nápoje rostla.

Cinzano Bianco ho následovalo, a to na základě odlišné kombinace bylin, která zahrnovala artemisia (pelyněk), skořice, hřebíček, citrusy a hořec - z toho vznikla  Extra Suchá verze. Vývoz začal v roce 1890 (Argentina, Brazílie a USA). V Paříži v roce 1913 bylo Cinzano prvním produktem inzerovaným s neonovým nápisem.

I v prvních desetiletích 19. století pokračovali dědicové společnosti Cinzano v práci na přípravě nových nápojů, se kterými dosáhli velkého obchodního úspěchu. Díky tomu je královská rodina Savojských požádala, aby využili své odborné znalosti a vyrobili první italské šumivé víno. Tento úkol byl reakcí na úspěch již v té době mimořádně populárního francouzského šampaňského, které dominovalo trhu s vínem po celé zeměkouli. Výsledkem byl zrod šumivých vín značky Cinzano.

Cinzano zůstalo rodinným podnikem až do roku 1985. Začátkem tohoto roku  rodina turínských průmyslníků začala prodávat akcie firmy, které dosáhly nejvyšší hodnoty v roce 1992 se záměrem udělat Cinzano mezinárodním nápojem. V době  prodeje byl podíl Cinzana na trhu v Evropě měřen v nízké jednociferné číslici.

V důsledku sloučení v roce 1997 se stal celkovým majitelem Diageo; o dva roky později Diageo prodal Cinzano soukromé firmě Gruppo Campari. 

Není Cinzano jako Cinzano…

V současnosti si můžeme vybrat hned z několika variant tohoto italského vermutu. A aby byl váš výběr o něco snazší, společně si rozebereme jednotlivé druhy, zmíníme jejich přednosti a způsob podávání.

Předně začneme klasickým Cinzanem Biacem, který zapadá do označení sladký vermut. Tato varianta Cinzana vyniká svou plnou, intenzivní, ale zároveň jemnou chutí a vůní. Směsice bylinek, koření a citrónu je skutečně velice osvěžující, a skvěle se tak hodí do horkých letních dní. Cinzano Bianco je nejlepší podávat na ledu a to buď samotné nebo v kombinaci třeba s citronovou limonádou, džusem či sodovkou.

Cinzano Rosso – další druh italského vermutu. Toto vyzývavé tmavě rudé aromatizované víno je sladké, voňavné a oplývá rovněž jedinečnou nahořklou chutí. Výraznou chuť citrusů a lesních plodů je dobré zkombinovat s jablečným džusem a špetkou skořice nebo jej lze pít samotné, ovšem ledově vychlazené. Cinzano Rosso se také skvěle hodí k přípravě koktejlů.

Pokud máte rádi hravost a spontánnost, zvolte při vašem výběru Cinzano Rosé. V tomto mladistvém vermutu se snoubí vůně skořice, hřebíčku a vanilky, která vínu dodává jemnost a lehkost. Cinzano Rosé je stejně jako ostatní vermuty nutné podávat vychlazené, aby dostatečně vynikla jeho chuť a aroma. Rosé je vhodné podávat buď samotné na ledu, nebo v kombinaci s tonicem či ovocným džusem.

Jako další zmíníme variantu Cinzano Extra Dry, která je rovněž velice populární a spadá nám do kategorie suchých vermutů. Světle žlutá barva je doplněna živou chutí aromatických bylin, jako je například máta. Cinzano Extra Dry je tak skvělým základem pro nejrůznější koktejly, třeba pro koktejl Martini, pro jehož přípravu je nutný právě suchý vermut. Stejně dobře se tato varianta hodí i pro podávání s ginem či vodkou. Toto Cinzano konzumujeme opět vychlazené.

O logu Cinzana 

Věděli jste, že modro-červené logo Cinzano bylo představeno až v roce 1925? Červená barva na něm symbolizuje vášeň, pýchu a temperament, kdežto modrá je znakem pro vznešenost, tradici a hloubku Středomoří. Úhlopříčka mezi barvami pak znamená úspěch a cestu vzhůru společnosti.

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, Wikipedie, alkoholium.cz