Smírčí kříže a putování Podkrkonoším za kamennými památkami

 

Dnes trochu změním téma, je to takový klínek mezi ty moje "Jeseníky". Bude to víc pro vás, co žijete v Čechách. Pohled na mapku to vysvětlí, já tady toho moc zkoumat nemohu.

Narazili jste někdy při procházkách krajinou na podivný často neuměle opracovaný kus kamene, který  připomíná kříž? Teď, prosím, nemyslím tradiční a v našich oblastech častý kříž, jedná se o nižší kříže, které jsou na fotkách.  Hlavně vy, kteří žijete v Čechách? Občas lze dokonce na kříži něco obtížně rozluštit, třeba letopočet nebo symbol nástroje či nářadí. Kde se tyto tajemné drobné památky vzaly, a co připomínají? Slyšeli jste o smírčích křížích? Vlastně ani nevím, jestli tohle téma vůbec někoho zajímá, ale mě to zaujalo.

Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém takzvaného smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Podobným symbolem je křížový kámen, což je kříž vytesaný do kamene, a nemá tudíž klasický „křížový" obrys.

Středověký právní systém byl na hony vzdálený tomu dnešnímu. Dnes je trestní právo upraveno zákonem, jenže ve středověku převládala obyčejová pravidla. To, jak je trestný čin závažný a jaký trest bude vyměřen tak mnohdy záleželo na krajových zvyklostech. Neexistoval v podstatě žádný státní orgán, který by vznesl proti obviněnému žalobu. Aby došlo k soudu, musel se na něj někdo obrátit, a ten někdo byl buď přímo sám poškozený nebo pozůstalý. A pokud nebyl žalobce, nebyl samozřejmě ani soudce. Zásada oko za oko zub za zub, přežívala hluboko do středověku. Bylo tedy naprosto běžné, že příbuzní oběti vzalo spravedlnost do vlastních rukou, a pachatele zločinu pronásledovali. Cílem bylo ho co nejrychleji najít a potrestat. A v případě, že příbuzní či přátelé zavražděného chtěli záležitost řešit před soudem, museli viníka najít a k soudu dopravit na vlastní náklady.
Než se dostaneme ke konkrétním místům, musíme si něco říct o podstatě smírčích křížů.

Smírčí smlouva

Smírčí smlouvy představovaly v podstatě jedinou možnost, jak krevní mstě zabránit. Obě strany – pachatel i poškozený, ve smlouvě sepsali, co musí pachatel zaplatit a splnit do konkrétního data. Platilo, že po uzavření smlouvy není možno pachatele dále pronásledovat a trestat. Bylo v jeho zájmu, aby vše, co bylo sepsáno ve smlouvě, co nejrychleji splnil. Pro něho představovala smlouva jistou naději a odklad a pro příbuzné oběti zase záruku, že pachatel svým slibům dostojí. Pokud ale své závazky splnit nedokázal, krevní msta mohla být dokonána. 

Smírčích smluv se nám ale do dnešních časů dochovalo velmi málo, a tak nemáme přesné informace o tom, s jakou událostí se kříže pojí. Většinou se ale ke každému kříži váže nějaká pověst či místní legenda více či méně pravdivá. Velkou záhadou jsou například symboly nástrojů či nářadí, které jsou na některých křížích vyvedené. Symbol meče či sekery, se může klidně vztahovat k vražedné zbrani, ale bochník chleba? Odborníci se v mnoha případech neshodnou, jestli symboly souvisejí se způsobem smrti nebo s povoláním zemřelého. V případě některých křížů se mohlo jednat o kříže hraniční a symbol meče nebo sekery představoval výstrahu před vstupem na sousední pozemek.

Důvodem toho, proč se nám dodnes dochovalo smírčích smluv tak málo je pravděpodobně skutečnost, že městské soudy, do nich v podstatě nijak nezasahovaly a měly povinnost archivovat pouze záležitosti týkající se majetkových sporů.

Jejich vzácně dochované příběhy i jedinečnou podhorskou přírodu představuje audio:

Uprostřed lesů a polí, při starých i zaniklých cestách a úvozech, na pokraji vsí i ve městech – tam všude se vzácně dochovaly prastaré monolity, kamenné památky, které dotvářejí paměť krajiny. Z téměř tří tisíc křížových kamenů, rozesetých po Čechách a Moravě, se jich zhruba stovka nachází v Krkonoších i v jejich podhůří, a každý z nich má svůj výjimečný příběh. Průvodci nám budou v pořadu Eliška Pilařová a  historik Martin Witkowski. To dává záruku pravdivosti, ne "jedna paní povídala".

"Kamenných křížů dnes u nás máme přes 2 800, ale můžeme je najít po celé Evropě, někde jsou zastoupeny míň, někde víc."

Martin Witkowski, archeolog a historik  (specializuje se  na Podkrkonoší)

 

Kamenné kříže na území České republiky - jak vidět, v našem regionu se téměř nevyskytují, ale někde je "překřížováno". Na začátek něco z Moravy.

 

Smírčí kříž v Olomouci - Topolanech směrem na Hněvotín 

Pozornému kolemjdoucímu neunikne ani do pískovce zahloubený reliéf. Připomíná tesařskou sekeru – symbol krvavé tragédie, která se zde odehrála v 17. století. Místní legenda vypráví o důstojníkovi, jenž se měl v době osobního volna vydávat za ženou tamního sedláka. Hospodář jej ze žárlivosti zabil. Ke krveprolití mělo dojít přímo na místě, kde vrah následně vztyčil a dodnes stojí pískovcový kříž.

 

Tento je na kraji obce Příkazy

Putování v Čechách, kde je jich nejvíce, začneme na Vřešťovském chlumu, nejsevernější hranici zdejšího osídlení mladší doby kamenné, v nejvýchodnější části Hořického hřbetu, jehož kvalitní pískovec se brával na mlýnské kameny, na pověstné české baroko, i na mnohé smírčí kříže. 

  

Havlovice, Tasův hraničník, také památník staré žebračky

Co se vypravuje: Kříž údajně připomíná potupnou smrt paní Maňáskové, lidové vypravěčky přezdívané „Teta Máňa“. Ta právě na tomto místě sdělovala zdejším drbnám pikantnosti ze skazky o chlípném vodníkovi a jeho snaze oženit se s krásnou Andulkou z havlovického mlýna, když jí zaskočila kůrka z chleba se sádlem, kterým se právě nacpávala. Tuto smrt udušením i následné vztyčení jejího „památníku“ prý těsně před tím předpověděl kolemjdoucí hajný. Tak tuto pověst ve své knize líčí prof. V. Preclík.

Kříž údajně svou podobou připomíná maňáska (odkaz na jméno zesnulé) nebo plochý lidský jazyk, přes který je položena chlebová kůrka (odkaz na výše uvedenou legendu). Autor článku zde ovšem vidí klasický smírčí kříž, i když podle pověsti by se mělo jednat o památku poměrně „novodobou“. Přes veškerá předchozí tvrzení zde však prý před sebou máme mezní neboli hraniční kámen ve tvaru kříže, který podle ústního podání měl oddělovat panství Vizmburků a Vlků. Původně stával na louce u rybníka a teprve před rokem 1960 byl postaven na zahradu Hejnova statku. Jako hraniční kámen je také veden v registru našich památek.

Pod osadou Skála najdeme nedaleko pravěkého rondelu jeden z nejstarších, středověkých křížů se znamením samostřílu. K jeho příběhu přidáme pověst o nešťastné svatbě u řady křížů na návsi v Třebověticích, i podobnou legendu tří křížů v Holovousích.  

 

 

Janské Lázně, kříž německým obětem

 

 

Úpice, kříž faráře zabitého Švédy 

 

 

 

Výšinka - kříž za hájovnou, kde straší

Obec Výšinka, kde se nachází mystická hájovna č. 160, leží u hlavní silnice mezi Jaroměří a Trutnovem. Často se zde sjíždějí ezoterikové, lovci duchů, psychotronici či pouze ti nadšenci, které mystično přitahuje jako magnet. Nicméně, místní obyvatelé se této hájence vyhýbají velkým obloukem – a rozhodně ví proč. 

Již v 50. letech se v tomto domě stala šestinásobná vražda, kterou měla na svědomí psychicky labilní žena. Kolují též pověry, že zde vražedně řádili nacisté, kteří pozabíjeli celou rodinu, jež v té době v hájovně bydlela. Nicméně, existuje ještě třetí legenda a ta vypovídá o majiteli hájenky, jež byl po své přirozené smrti pohřben nedaleko domu. Hájenka po jeho smrti zchátrala a noví majitelé si zde postavili dům nový – a to přesně na místě, kde ležel hajného hrob.

 

 

Červená Třemešná - kříž krejčího a řezníka:

Velikost kříže: 92x44x27cm

Kříž bez jednoho ramene, na hlavě jsou krejčovské nůžky, pod nimi sekera symbolizují vražednou hádku krejčího a tesaře...

 

 

Kříž nedaleko Pecky, hraničník

 

 

Lázně Bělohrad – „hraběnčin“ kříž na ostrůvku v bažantnici. 

 

Ten je u cesty k Byšičkám, kdyby to někdo hledal. Umístění kříže není původní, byl tam přenesen, aby se zabránilo jeho zničení. Smírčí kříž je datován r. 1787. Jezírko nese název Černé jezírko, někdy se mu také říká i Hraběnčino, podle pověsti, která praví, že se zde utopila hraběnka, pod kterou se splašil kůň. Není to však pravda, jde jen o pověst. 

Kříž je opřený o strom, který na ostrůvku roste a má rozměr cca 55x70 cm, na přední straně je kruhová hostie s písmeny IHS, symbol používali v té době jezuité a písmena jsou zkratkou jména Ježíše Krista, která se používala v biblických textech. Písmena znamenají Iesum Habemus Socium, což znamená Ježíš, náš společník - nebo v dřívějších dobách Iesus Hominum Salvator, přeloženo jako Ježíš spasitel lidí. 

Na přední straně nad symbolem najdeme ještě písmena FR:PE, která odkazují na původní příběh smírčího kříže a dole další symboly, které se mi nepodařilo vyluštit. Na zadní straně kříže je letopočet 1787. Křížek umístěný na ostrůvku původně stával u cesty podél řeky Javorky nedaleko Uhlířů, kde však překážel při rozšiřování silnice z Lázní Bělohradu do Bělé u Pecky a byl odsud přemístěn právě do parku Bažantnice. Křížek byl původně u Javorského potoka vystavěn na paměť události z roku 1787, kdy se sedlák František Pecha z Dolního Javoří nešťastně utopil v potoce Javorka poté, co se mu u povozu, na kterém vezl z mlýna mouku na trh, splašil kůň.

 

 

  

 

Miletínský les - kříž Bohuslava a Berty

 

Pokud se vydáte z obce Miletín směrem na sever silnicí vedoucí na Úhlejov, půjdete vlastně po zelené turistické značce. A půjdete po ní tak dlouho, dokud tato značka v zatáčce neuhne ze silnice doleva směrem k lesu. Narazíte na křižovatku, kde půjdete rovně, stále po zelené. A na další křižovatce už kříž nepřehlédnete. Nachází se na mýtině vzniklé setkáním několika lesních cest, pod několika stromy.

Jedná se o torzo pískovcového kříže bez jednoho ramene. Na přední straně je vytesán malý křížek. Kříž patří svými rozměry spíše mezi menší: 75x51x23 cm.

 

 

Doubravice - "růžový kříž" se sekyrou a nůžkami

Huntířov – kříž u kostela sv. Jana

 

  

 

Malý Libotov - Hilfertův kříž 

 

 

 

Vítězná - křižovatka Kašpar Ferle

 

 

 

Zábřeží - řada křížů na návsi pod lípou 

 

 

 

Zábřeží - Řečice, kříž pod silnicí

Na úpatí Zvičiny, u statku v Horním Dehtově, stojí kříž nešťastné Kateřiny Jaklové, na polomu při staré císařské „Perenské“ cestě. Je to kříž se znamením dýky. Pod Šormovou studánkou je na kraji lesa ukrytý kříž Vilíma Mikše a z jižních svahů Zvičiny dohlédneme až k Jaroměři, za jedním z největších monolitických křížů u nás – za „obrem“ na Libinách.

Cestu okolím Dvora Králové začneme v Malém Libotově u kříže Josefa Hilferta; monolity i s jejich pověstmi vyhledáme v Zábřeží, v Řečici a v Doubravici. Památník zvláště odporné vraždy stojí u silnice na Vítěznou, v Huntířově u kostela kříž s legendou z napoleonských válek.

Konec smírčích křížů

Konec smírčím křížům udělal až Koldinův zákoník z roku 1579. Význam tohoto dokumentu spočívá především v tom, že sloučil městská práva a ustanovil tresty za vraždu. Zákoník nabyl pro Čechy a Moravu účinnost v roce 1697. Kříže vztyčné po roce 1700 už tedy mezi smírčí kříže nepatří, i když je svým tvarem často připomínají. Článek čerpá z níže uvedené literatury, proto jsem nechala tvary jako cestu začneme, vyhledáme...

Zdroj: vltava.rozhlas.cz
URFUS, V. a kol: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha, 2001
PRECLÍK V.: Smírčí Kameny, Československý spisovatel, Praha 1990
Památkový katalog