Kalendárium z Moravskoslezska: Říjen

  

 

Vybrané události a osobnosti z Moravskoslezského kraje za měsíc říjen.

 

Dnešním připomenutím jsou dvě srovnávací fotografie ke známému pádu řetězového mostu v Ostravě v roce 1886. Nevydržel tíhu, když bylo na mostě koňské spřežení táhnoucí těžký vůz s uhlím, dále čtyřicet jezdců švadrony 13. hulánského pluku,  pěší jednotka a lehký dvouspřežní vůz.

1. října1938

Dne 1. října 1938 československá vláda přistoupila na polské ultimátum a souhlasila s odstoupením části českého Těšínska Polsku. Jednalo se o okres Fryštát, téměř celý okres Český Těšín a několik obcí okresu Frýdek. Obsazení tohoto území polským vojskem proběhlo ve dnech 3.–11. října téhož roku. 

 

Byl dohodnut postup obsazování tak, že 4. října bude obsazen první úsek českého pohraničí (prostor Třinec, Jablunkov, Mosty), 5. října druhý úsek (zbytek těšínského okresu jižně od Dobratic a Hnojníka až po slovenskou hranici), 7. října třetí (okolí Dolních Domaslavic), 8. října čtvrtý (okolí Fryštátu od Olzy po Závadu, Staré Město a Darkov), 10. října bude obsazen pátý úsek (prostor Dětmarovice, Doubrava, Orlová, Karviná, Suchá) a konečně 11. října úsek šestý (západní část fryštátského okresu zvaná Bohumínsko, Rychvald, Petřvald). (Zdroj: Mečislav Borák)

 

1. října 1984

Dne 1. 10. 1984 byl slavnostně otevřen obchodní dům Prior (dnes Obchodní centrum Laso) na dnešním Masarykově náměstí s prodejní plochou 5726 m². Byl to tehdy největší Prior v Severomoravském kraji a čtvrtý v pořadí v rámci celého Československa. Pro pohodlí zákazníků byly zřízeny pojízdné schody, šest výtahů a terasa, která umožňovala přesun do Domu obuvi.

 

1. října 1976

1. října 1976 byla otevřena Léčebna dlouhodobě nemocných v Ostravě-Radvanicích, jež měla sídlo v budově bývalého sanatoria MUDr. Němce založeného v 30. letech 20. století. V době nacistické okupace sloužila tehdy ještě nedostavěná budova jako vojenský lazaret. Po roce 1945 byla budova přestavěna k bytovým účelům a od roku 1950 zde bylo umístěno sídlo krajské politické školy KV KSČ. V roce 1957 začala přestavba objektu na plicní oddělení při městské nemocnici, které bylo otevřeno o rok později. Dle vládního usnesení z roku 1972, kterým měly být ve všech okresech zřízeny léčebny dlouhodobě nemocných, byl tento objekt adaptován na LDN, která zde byla otevřena v roce 1976. LDN byla od svého založení do roku 1991 samostatným ústavem. Poté byla začleněna do městské nemocnice a jako detašované pracoviště Městské nemocnice Ostrava, p. o., funguje i v současnosti. 

 

LDN Radvanice v současnosti

2. říjen 1921

2. října 1921 byla předána do užívání turistická chata na Prašivé. Byla vystavěna z iniciativy Beskydské jednoty slezské. S její výstavbou se začalo 11. dubna 1921. O financování stavby se zasloužili kromě okolních obcí, peněžních ústavů a státních lesů také soukromé osoby a stovky drobných dárců. Sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk jako člen Pohorské jednoty Radhošť přispěl 5 000 korunami.

 

Chata Prašivá, Vyšní Lhoty

3. říjen 1873

Právě dne 3. října 1873 spatřil ve Šternberku světlo světa Antonín Schiebel, architekt a stavitel německé národnosti, který velkou část života prožil v Hrušově (městská část Ostravy), kde bydlel a také podnikal. V lednu 1900 zde otevřel stavitelský obchod. K jeho stavbám patří větší i menší obytné domy, školní budovy, hospodářská a průmyslová stavení. A. Schiebel např. projektoval a zajišťoval stavební práce dvoupatrové budovy Polské veřejné školy (Szkoła polska publiczna) v Hrušově (městská část Ostravy) a jednopatrové budovy loděnice a klubovny s hostincem Veslařského klubu Oderhort v Hrušově. Jako autor mnoha kostelů (např. filiálního kostela svaté Kateřiny Alexandrijské a sv. Jakuba St. ve Vrbici, části obce Bohumín) se zapsal do dějin sakrální architektury, zemřel dne 14. 1. 1937 v Hrušově.

Filiální kostel Svaté Kateřiny Alexandrijské a sv. Jakuba St. ve Vrbici

 

4. říjen 1828

Datem 4. října 1828 je označen rozpočet na zbourání součástí moravskoostravských městských hradeb zpracovaný zednickým mistrem Janem Michnou. Odklízecí práce vyčíslil na 64 zlatých. Dokument však obsahoval nepřesnosti, zejména v nákladech na zbourání věží, takže město záměr odložilo o dva roky.

 

Dochovaná hradební zeď na Kostelním náměstí, foto Ostravské muzeum

5. říjen 1805

Toho dne se v Jemnici (okres Třebíč) narodil budoucí technik a manažer František (Franz) Bunk. Studoval na Polytechnickém institutu ve Vídni a Báňské akademii v Banské Štiavnici. Na výzvu prvního ředitele Vítkovických železáren F. Kleinpetera nastoupil první zaměstnání při výstavbě Rudolfovy hutě ve Vítkovicích. V letech 1850–1866 vykonával funkci ústředního ředitele Vítkovických železáren. Patřil k vynikajícím odborníkům v hutním oboru. Zasloužil se o rozvoj kolonie u jámy Hlubina ve Františkově údolí v Moravské Ostravě. Po něm byla nazvána osada Františkovým údolím. Podporoval spolkové aktivity českého obyvatelstva. Zemřel 17. 12. 1867 v Moravské Ostravě.

5. říjen 1924

Právě tehdy bylo uděleno stavební povolení ke stavbě budovy Nové radnice v Moravské Ostravě. Již v roce 1912 byl vytvořen zvláštní stavební výbor, který doporučil pro výstavbu nové radnice zakoupení pozemku mezi dnešními ulicemi Českobratrskou, Husovou a Přívozskou. Další vývoj byl však zmařen vypuknutím 1. světové války. Naléhavost vystavění nové radniční budovy byla po válce umocněna dvěma faktory. Prvním byl vznik tzv. Velké Ostravy, městské aglomerace vytvořené sloučením s okolními moravskými obcemi Přívozem, Mariánskými Horami, Zábřehem, Novou Vsí, Vítkovicemi a Hrabůvkou. Druhým faktorem bylo zřízení nových územně správních jednotek – žup. Hrozilo totiž nebezpečí, že když Moravská Ostrava nebude mít pro župní úřad důstojné sídlo, stane se střediskem župní správy Opava. Stavba radnice byla dokončena v roce 1930.

 

Nová radnice v Moravské Ostravě

8. říjen 1778

Za bojů rakousko-pruské války o dědictví bavorské v roce 1778 přitáhl do Moravské Ostravy rakouský generál Mitrovský, svobodný pán z Nemyšle. 8. října 1778 dojel nejprve na Jaklovecký kopec v Polské (dnes Slezské) Ostravě a poté se ubytoval na Hlavním náměstí (dnes Masarykovo náměstí) v domě purkmistra a řezníka Máchy na rohu náměstí a Velké ulice. V císařských službách dosáhl tento potomek starého šlechtického rodu, hodnosti podmaršálka a byl nositelem nejvyšších rakouských vojenských vyznamenání. Kromě vojenské kariéry se věnoval také svým soukromým zájmům a patřil k osobnostem osvícenství na Moravě. V roce 1779 koupil panství Paskov, po bezdětném strýci Arnoštu Benjaminovi (1706–1774) zdědil ještě panství Hrabyně s nově postaveným barokním zámkem. Trvale sídlil na zámku Paskov, kde podnikl stavební úpravy a soustředil zde také hodnotnou knihovnu ilustrující jeho zájmy a názory (Voltaire, Rousseau, Schiller atd.)

  

C. k. polní zbrojmistr Josef Antonín hrabě Mitrovský z Nemyšle (portrét ze sbírek hradu Pernštejn)

8. – 10. října 1938

Proběhlo na základě podepsání Mnichovské dohody připojení některých obcí dnešní Ostravy k nacistickému Německu. Na německém území se ocitly obce Antošovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka, Hošťálkovice. Staly se součástí Slezské provincie. Řeka Odra se tak opět po 20 letech stala státní hranicí. Součástí tzv. Sudetské župy se staly slezské obce na levém břehu Odry: Svinov, Poruba, Třebovice, Pustkovec, Martinov, Plesná, Polanka nad Odrou a Krásné Pole. 

8. říjen 1965

Právě 8. října 1965 proběhla v centru Ostravy za budovou Ostravského muzea demonstrativní montáž ocelového komínu výrobce Vítkovických železáren (VŽKG). Montáž provedli pracovníci skupiny Agroletu Praha v rámci výstavy zařízení na manipulaci s materiálem v Ostravě. Vrtulník typu Mi 4 pilotoval kapitán Josef Hejnal za přítomnosti četných ostravských občanů a také odborníků z ostravských závodů.

Foto: Vrtulník Mi 4 při demonstrativní montáži ocelového komínu VŽKG

9. říjen 1849

Ve Vítkovicích se narodil Otto Andrée, praktický lékař, městský zastupitel, syn důlního ředitele vítkovických kamenouhelných dolů Alberta Andréeho. Po absolvování gymnázia v Těšíně, studoval medicínu na univerzitách ve Würzburgu a Vídni, promoval v roce 1872. Usadil se jako praktický lékař v Moravské Ostravě. Angažoval se zejména na poli boje proti tuberkulóze. Oženil se s Annou, rozenou Mládkovou, která pocházela z významné rodiny báňských odborníků. Zemřel 6. dubna 1910 v Moravské Ostravě.

11. říjen 1908

Dne 11. 10. 1908 proběhlo slavnostní otevření Ostravské chaty na Lysé hoře, vystavěné v prostoru tzv. Butořanky na katastru obce Ostravice. Chatu, plánovanou již od roku 1906, vybudovala moravskoostravská sekce Beskidenvereinu. Jednalo se o v pořadí šestý objekt tohoto německého turistického spolku v prostoru moravsko-slezské části beskydského pohoří. Projekt dodal architekt Karl Schwager, známý na Ostravsku jako tvůrce objektů městské vodárny v Nové Vsi. 

Významnou podporu stavbě chaty poskytli lesmistr Těšínské komory ve Starých Hamrech Julius List a starosta obce Staré Hamry Josef Mališ. Náklady si vyžádaly více než 25 tisíc korun a na jejich úhradu přispělo rovněž město Moravská Ostrava, které dalo chatě jméno. Tehdejší starosta Gustav Fiedler patřil k čestným hostům slavnostního otevření, na němž pronesl ústřední řeč předseda ostravského Beskidenvereinu stavitel Hans Ulrich.

Foto: K slavnostnímu otevření Ostravské chaty na Butořance byl vypraven z Moravské Ostravy speciální vlak. Účastnilo se jej podle odhadů asi 500 lidí. Přítomni byli zástupci německých turistů z celého Horního Slezska, představitelé státní správy i místních samospráv.

11. říjen 1938

Na základě výsledků Mnichovské konference 30. září 1938 bylo v prvních dnech října téhož roku okupováno německým vojskem československé pohraničí. Moravská Ostrava přišla kvůli tomu i o své přirozené zemědělské zázemí a nastal mj. velký problém v zásobování mlékem, jehož dodávky do města klesly více než o polovinu. Po urychleném jednání zástupců ostravských mlékáren s ředitelstvím Československých státních drah v Olomouci byl zorganizován tzv. mléčný vlak, který poprvé vyjel do Moravské Ostravy 11. října 1938. Mléko pro tento vlak bylo zajišťováno na základě zákona o branné povinnosti v neokupovaných oblastech Moravy, kterými vlak projížděl; první stanicí byly Nezamyslice, poté Kroměříž, Kojetín, Holešov a Valašské Meziříčí. Do Moravské Ostravy dorazil vlak každý den kolem jedenácté hodiny v noci, takže ostravské mlékárny měly ještě dost času mléko zpracovat pro ranní prodej. Mléčná kalamita tak byla zažehnána.

12. říjen 1956

Dne 12. 10. 1956 zemřel v Radvanicích teolog a první biskup Čs. církve husitské Ferdinand Stibor. Pocházel z původně zemědělské rodiny na Těšínsku. Absolvoval gymnázium v Těšíně a teologická studia ve Vídni a Olomouci. Po vysvěcení římskokatolickým knězem působil v různých farnostech na Těšínsku. V roce 1901 se stal farářem ve Slezské Ostravě a v roce 1908 byl ustanoven prvním farářem nově zřízené farnosti v Radvanicích. Náležel k reformistům uvnitř katolické církve, kteří otevřeně vystoupili se svými požadavky v roce 1919. Poté, co byl z katolické církve exkomunikován, přihlásil se k nově založené Čs. církvi husitské. V roce 1922 se stal nejprve správcem její diecéze pro Slezsko a k 6. 1. 1923 byl ordinován řádným biskupem. V době nacistické okupace, kdy byla znemožněna volba patriarchy husitské církve, spravoval v letech 1942–1945 celou církev. Počátkem roku 1951 byl na vlastní žádost penzionován.

Foto: Ferdinand Stibor, rodák z Řepiště, spoluzakladatel a biskup husitské církve, autor knižně vydaných kázání (* 25. 9. 1869, † 12. 10. 1956).

13. říjen 2000

Planetka o průměru 57 kilometrů, objevená Janou a Milošem Tichými na hvězdárně v Kleti 3. listopadu 1996, byla 13. října 2000 pojmenována Ostravia, na počest oslav 20. výročí založení Hvězdárny a planetária Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. U této příležitosti došlo také ke změně názvu na Hvězdárnu a planetárium Johanna Palisy, podle světoznámého astronoma, který se narodil v roce 1848 v Opavě. Po rekonstrukci v roce 2014 byla hvězdárna s planetáriem přejmenována na Planetárium Ostrava.

18. říjen 1939

Dne 18. 10. 1939 bylo deportováno z nádraží v Ostravě-Přívoze 901 židovských mužů z Ostravska do Niska nad Sanem (dnes v Polsku). Vězni dostali za úkol postavit koncentrační tábor, do kterého vzápětí směřovaly další transporty Židů z Ostravy, Katovic a Vídně. Celkem bylo deportováno do Niska nad Sanem asi 5000 Židů, z toho přibližně 1300 z Ostravska. V téže době však nacisté zjistili, že mají v této oblasti momentálně jiné priority, než provoz velkého koncentračního tábora. Proto zhruba 4500 mužů nahnali ke sto kilometrů vzdálené demarkační linii se Sovětským svazem, kde jim pod hrozbou zastřelení zakázali návrat. Většina z nich pak byla sovětskými úřady odsouzena za nedovolené překročení hranic a poslána do gulagu. Mnozí z československých Židů, kteří gulag přežili, později vstoupili do čs. vojska v SSSR a 123 z nich se vrátilo do vlasti jako osvoboditelé. Tábor v Nisku, kde zůstalo asi 500 vězňů, byl na jaře 1940 zrušen. Tito vězni se poté mohli na čas vrátit domů. Ani oni neunikli pozdějším deportacím do Terezína a Osvětimi.

18. – 20. října 1945

Ve dnech 18.–20. 10. 1945 proběhl v zasedací síni Nové radnice první řádný zápis studentů Vysoké školy báňské, která byla do Ostravy přemístěná na základě dekretu prezidenta republiky z 8. 9. 1945. Původně sídlila v Příbrami, kde byla hornická škola založena již v roce 1849. K zápisu na Novou radnici se dostavilo 208 studentů hornického studia a 113 studentů hutnického studia. Škola v Ostravě tak zahájila výuku s počtem studentů, kterého předtím ještě nikdy nedosáhla.

20. říjen 1792

Ostravský magistrát se dne 20. října 1792 na doporučení krajského úřadu obrátil na císařský majestát ve Vídni se svou prosbou o zrušení svinského trhu ve vsi Zámostí a jeho přeložení do Moravské Ostravy. Do té doby nebyl dobytčí trh v Moravské Ostravě nijak organizován a řízen. Magistrát usiloval o znemožnění dosavadního volného obchodování s dobytkem a o umožnění snížení cen na trhu. List krajského úřadu ze dne 19. ledna 1793 oznámil magistrátu, že císařské veličenstvo propůjčilo Moravské Ostravě právo na konání dobytčího trhu, a to každý týden v úterý a ve středu.

21. říjen 1860

21. října 1860 se v Napajedlích u Zlína narodil pedagog Josef Novák (+ 1. 12. 1912 Moravská Ostrava). Své učitelské působení započal v roce 1881 na obecné škole v Přívoze, od roku 1884 až do své smrti pak vyučoval na závodní škole Vítkovických kamenouhelných dolů na Hlubinské kolonii v Moravské Ostravě. Byl mecenášem mnoha vlasteneckých aktivit (přispěl mj. výrazně na stavbu sokoloven v Přívoze a Vítkovicích, Národního domu v Moravské Ostravě a Českého domu ve Vítkovicích), pomáhal šířit české knihy a časopisy a v českých novinách také sám publikoval. V obytném domě, který vlastnil na Nádražní ulici v Moravské Ostravě, poskytl bezplatně místnosti na provoz mateřské školky Matice ostravské. Angažoval se v řadě českých spolků, zejména podpůrných a dobročinných. Přestože ve své době patřil k nejvýraznějším osobnostem českého národního hnutí v Ostravě, nebyl zatížen žádnými šovinistickými předsudky, o čemž svědčí i fakt, že řadu známých a přátel měl i mezi ostravskými Němci, ba i jeho manželka byla původem národnosti německé. Když v roce 1912 nečekaně zemřel, v početném pohřebním průvodu kráčeli nejen zástupci snad všech místních českých korporací, ale také představitelé města Moravské Ostravy (tehdy bez výjimky Němci) a moravskoostravský okresní hejtman Viktor von Gschmeidler.

22. říjen 1949

Dne 22. října 1949 vytvořil kopřivnický rodák, světový rekordman a olympijský vítěz Emil Zátopek na stadionu v Ostravě-Vítkovicích nový světový rekord v běhu na 10 km časem 29:21,2 min. Dosavadní světový rekord finského atleta Viljo Heina z 1. září 1949 byl překonán o 6 vteřin. Vítkovický stadion nebyl vybrán náhodou, neboť zde Zátopek pokořil světový rekord na stejné trati již jednou, a to 11. června 1949.

Foto: Emil Zátopek při vytvoření prvního světového rekordu v běhu na 10 km 11. června 1949 na stadionu v Ostravě-Vítkovicích.

26. říjen 1968

Dne 26. října 1968, na počest blížícího se 50. výročí vzniku samostatného Československa, byly na fasádě Nové radnice v Ostravě slavnostně odhaleny dva velké bronzové reliéfy, kterou jsou zvětšenou podobu reversu a aversu pamětní medaile, zhotovené sochařem a medailérem Lumírem Šindelářem při příležitosti 700. výročí první písemné zmínky o Ostravě v roce 1967. Oba reliéfy obsahují řadu symbolických prvků. První je jakousi personifikací Ostravy; znázorňuje hlavu ženy, jejíž vlasy jsou sepnuty stuhou s názvem města, přičemž stuha má současně svým provedením připomínat kovové konstrukce těžních věží. Druhý reliéf obsahuje symboliku železa a uhlí, na jehož původ mají upomínat kapradiny, které se prolínají se slunečními paprsky. V dolní části reliéfu se nachází městský znak, v silně stylizované podobě též siluety chladících věží, mezi nimi i věž Nové radnice. Zajímavé je, že na této straně originální medaile byl ve středu původně umístěn ingot s rozžhaveným železem. Protože však v roce 1967 byla Ostrava vyznamenána Řádem republiky, byla do středu reliéfu umístěna stylizovaná podoba tohoto vyznamenání.

 

Foto: Reliéfy, umístěné na budově Nové radnice v Moravské Ostravě.

27. říjen 1935

V neděli 27. 10. 1935 proběhly v Moravské Ostravě velké oslavy vzniku Československé republiky, které vyvrcholily odhalením pamětních desek, připomínajících události roku 1918, na budově Národního domu. Za přítomnosti zástupců všech zdejších českých spolků a studentů českých škol, kteří se shromáždili na dnešním náměstí Msgre Šrámka, provedly pěvecké spolky Lumír a Záboj kantátu Bedřicha Smetany Česká píseň. Poté starosta Jan Prokeš jakožto bývalý předseda revolučního národního výboru v Moravské Ostravě přednesl vzpomínkový projev a první náměstek starosty Jan Geisler obě desky slavnostně odhalil. Shromáždění pak bylo ukončeno zpěvem Československé hymny.

 

Jan Prokeš - první starosta Moravské Ostravy

27. říjen 1903

První automobil z kopřivnické automobilky, objednaný pro ředitelství Wilczkových dolů ve Slezské Ostravě, byl do Ostravy dodán 27. října 1903. Jednalo se o osobní automobil typu B s dvouválcovým motorem o výkonu 12 koní se čtyřsedadlovou karosérií. Na počátku 20. století nebylo vlastnictví osobního automobilu v Ostravě příliš obvyklé. Úřední statistika koncem roku 1908 zaznamenala v obvodu policejního komisařství Moravské Ostravy celkem 11 automobilů v moravské a 5 ve slezské části.

NW typ B - Vícemístný osobní automobil NW typ B s baldachýnem, typově pochází s třiceti kusové série vyráběné  v letech 1901-1904

 

28. říjen 1918

Dne 28. října 1918 vzniklo oficiálně Československo, kdy došlo v reakci na Andrássyho nótu ke spontánní protirakouské demonstraci. Do čela se postavili přítomní představitelé Národního výboru československého reprezentovaného „muži 28. října“ – Antonínem Švehlou, Aloisem Rašínem, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a slovenským politikem Vavro Šrobárem. Nepřítomní zástupci Národního výboru v čele s předsedou Karlem Kramářem jednali v době proklamace samostatnosti se zahraniční emigrací v Ženevě a do Prahy se vrátili až 31. října. Národnímu výboru se s pomocí oddílů Sokola podařilo převzít nejdůležitější úřady a instituce (Obilní ústav, Zemské místodržitelství, policejní ředitelství). Převrat byl v podstatě ukončen 30. října po kapitulaci vojenského velitelství. K nově vytvořenému státu se přihlásilo 30. října Martinskou deklarací Slovensko a 12. listopadu 1918 plebiscitem amerických Rusínů také Podkarpatská Rus.

 

30. říjen 1895

Ve středu 30. října 1895 se konal v Národním domě v Moravské Ostravě slavnostní večer na rozloučenou s ThDr. Aloisem Musilem (*1868 Rychtářov u Vyškova, + 1944 Otryby u Českého Šternberku), který od roku 1891 působil jako kněz při moravskoostravské farnosti, vyučoval jako katecheta na českých obecných a měšťanských školách, a také se angažoval v řadách místního českého národního hnutí. V pozdějších letech podnikl řadu cest po Blízkém Východě a díky svým vědeckým objevům (mimo jiné palác Kusejr Amra v Jordánsku) se stal orientalistou světového významu, kterému se mj. přezdívalo „český Lawrence z Arábie“. Po roce 1918 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově v Praze a patřil k zakladatelům předchůdce dnešního Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Po svém odchodu v roce 1895 navštívil Moravskou Ostravu zřejmě již jen jednou, a to v roce 1910, už jako slavný vědec a papežský prelát.

 

  

Alois Musil – podobenka z cestovního pasu (1914)
S laskavým svolením Muzea Vyškovska

Zdroj: www.ostrava.cz