Příběhy slavných značek: Kostka cukru má 180 let

 

Kostka cukru má svůj pomník. A pokud jste byli v Dačicích, mohli jste ho tam vidět. 

Dačice, město první kostky cukru na světě, se nachází v nejvýchodnějším regionu Jihočeského kraje. První písemná zmínka pochází už z r. 1183. V r. 1843 byla v Dačicích vyrobena první kostka cukru na světě. Prvenství připomíná malý žulový pomník nedaleko centra a stálá expozice v městském muzeu a galerii. Přestože město patří do Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy. 

 

 

 

23. ledna roku 1843 bylo řediteli cukrovaru v Dačicích, Jacobu Christophu Radovi, uděleno privilegium na výrobu kostkového cukru prostřednictvím jím vynalezeného lisu.

Jakub Kryštof Rad – ředitel dačické rafinérie a vynálezce kostky cukru

Jacob Christoph Rad se narodil v roce 1799 v Rheinfeldenu. Toto dnes švýcarské město tehdy náleželo do tzv. Předního Rakouska, oblasti patřící rodu Habsburků a tehdy bylo součástí rakouské monarchie. Radův otec byl vojenským úředníkem, rodina se proto docela často stěhovala. Když byl Jacob ve školním věku, bydleli Radovi ve Vídni. Vyučil se tam drogistou a potom nějaký čas rozšiřoval své znalosti v zahraničí. V roce 1835 se vrátil do Vídně, kde se o pár let později oženil s Juliane Schillovou, dívkou z lepších kruhů, která mu patrně dopomohla k práci ve službách barona Karla Antona von Dalberg.

Sekáček na homole cukru, který se používal předtím, než byla v roce 1843 v Dačicích vynalezena kostka cukru.

 

 

 Formy na cukrové homole

Příchodem nového ředitele J. K. Rada nastalo období, které vyvrcholilo jeho vynálezem kostkového cukru a stroje na jeho výrobu. Rad nejdříve rozšířil výrobní prostory v roce 1841 přístavbou nové budovy rafinerie ve dvoře domu č. 4, pořídil nové stroje a v roce 1842 také zavedl do výroby první parní stroj ve městě. Podnik pod novým vedením zpočátku prosperoval a zaměstnával kromě úředníků a pomocného personálu na třicet stálých dělníků. Cukrem z Dačic byla zásobována jihozápadní Morava, jižní a východní Čechy a také rakouské pohraničí. Cukr se také prodával ve skladech dačické rafinérie zřízených ve Vídni, Pešti, Lvově a v Brně.

K lepšímu využití některých výrobků rafinérie cukru a ke zlepšení jejího hospodaření zřídil J. K. Rad v roce 1841 také výrobnu kandovaného ovoce, cukrovinek a čokolády, do které zapojil svou ženu Julianu (rozenou Schillovou z Vídně). Cukrovinky z Dačic jako bonbony, perníky a čokoládu odebírali obchodníci ve Vídni, Praze, Pešti, Linci a Lvově, ale i v menších městech na jihozápadní Moravě, v jižních a západních Čechách a na území dnešního Slovenska.

Baron pověřil Rada vedením cukrovaru na svém panství v Dačicích na Moravě. Tento cukrovar, jako všechny ostatní tehdy, dodával svým zákazníkům cukr ve velikých tvrdých homolích, ze kterých si lidé pomocí různých speciálních sekáčků a kleštiček odsekávali kousky cukru podle potřeby. Třeba malé kousky do cukřenky k čaji nebo kávě. Lidé se při této činnosti často zraňovali. Jednou se prý poranila i Radova žena.

Úplně si umím představit, jak Juliane Radová s poraněným prstem celá rozčilená běží za manželem a říká: „Neuměl bys to nějak zřídit, aby se ten cukr nemusel pořád odsekávat, když jsi ten ředitel cukrovaru? Podívej, jak jsem se zase řízla! Jednou kvůli těm hrozným homolím přijdu o ruku!“ 😲

A tak se zrodil kostkový cukr

 

Kostkový cukr

 

Radův lis na kostky cukru

Jacob Christoph Rad nelenil a za podpory správce panství Franze von Grebner začal vymýšlet stroj, který by uměl cukr zformovat na menší kousky. Během roku 1842 se mu podařilo vyvinout vřetenový lis s malými otvory, do kterých se natlačila cukrová moučka a pak slisovala do kvádříků o hraně 1,2 a 1,5 centimetru.

Pamětní deska na bývalé rafinerii. 

 

23. ledna 1843 získal Rad na výrobu kostek cukru od dvorní komory ve Vídni privilegium. To po několika měsících prodal za 12 tisíc zlatých cukrovaru. Dačický cukrovar pak začal na trh dodávat bedýnky s 250 kostkami cukru pod názvy „čajový cukr“ nebo „vídeňský kostkový cukr“. Ekonomický úspěch mu ale nepřinesl. Kolem Dačic se totiž nepěstovala cukrová řepa. Její dovoz příliš prodražoval výrobu a cukrovar neprosperoval. Rad proto po třech letech od vynálezu kostkového cukru místo ředitele opustil. Cukrovar zanedlouho zanikl.

Zapomenutý "otec cukrové kostky"

 

Pomník kostky cukru v Dačicích

Jacob Christoph Rad nakrátko přesídlil na Istrii, kde se bez úspěchu pokoušel vyvinout optický telegrafní systém. Raději se tedy vrátil do cukrovarnického oboru; působil v cukrovarech v Králově Poli, Zbraslavi a Líbeznicích. Také byl činný ve sdružení rakousko-uherských cukrovarů. V rámci této organizace mimo jiné vydal i jejich adresář. Na to, že je Jacob Christoph Rad otcem kostky cukru se v průběhu let zapomnělo.

Kostkový cukr začaly zanedlouho různými metodami a do různých tvarů formovat i další podniky. Kostkové prvenství si připisovalo kdekomu. Až ve 30. letech 20. století jeden historik cukrovarnictví prokázal, že první kostku cukru vyrobil švýcarský rodák, poddaný rakouského císaře Jacob Christoph Rad v Dačicích.

 

V dačickém muzeu

 

Zdroj: sever.rozhlas.cz, Wikipedie