Popeleční středa a masky při českém masopustu

 

Masopust je období veselí, jídla a pití. Začíná 6. ledna svátkem Tří králů, kdy končí vánoční svátky a začíná právě masopust. Masopust pak trvá až do začátku velikonočního půstu. Je to období jídla a oslav vložené mezi dvě postní období: Vánoce a Velikonoce. 

Masopustní období je oslavou předjaří a tradic

Slovo masopust je složeno ze dvou slov „opustit-maso“. S tím je spojeno slovo postit se – odpírat si. Ale masopustu se říká i karneval. Toto slovo bychom z pohledu Římanů mohli rozebrat na „carni-val“ – ve významu nabytí síly (valere) z masa (caro). Carnival tedy označoval jeden konkrétní den spojený s hodováním a maškarami.

Tato tradice v naší zemi sahá až do 13. století. Nejstarší záznamy o masopustních oslavách se našly dokonce už v 6. století. Zásluhu na znovuoživení průvodu masek mají nadšenci, kteří se v 19. století zasadili o posilování českého vlastenectví. A vlastenci to my  jsme, nebo už tak ne? 😉

Jak se odvázat a uvolnit nejlépe? V převleku za maškaru. V kostýmu jako součást karnevalového průvodu a veselí. S dobrý jídlem a pitím. Původně to byla doména zejména mužů a utužovaly se tak mimo jiné i dobré sousedské vztahy. 

Nejdůležitějším a nejveselejším obdobím masopustu jsou poslední tři dny. Což je Masopustní neděle, pondělí a úterý. Poté následuje 40denní půst, který začíná Popeleční středou a končí na Velikonoce, Velikonoční nedělí. Připomeňme si data s tím spojená:

• Masopustní úterý 21. února 2023
• Popeleční středa 22. února 2023
• první jarní úplněk 6. dubna 2023
• Velký pátek 7. dubna 2023
• Velikonoční neděle 9. dubna 2023
• Velikonoční pondělí 10. dubna 2023

Na dnešní den připadla Popeleční středa. Ta nastává vždy 46 dní před Velikonoční nedělí. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a Velký pátek připadá na první pátek, který přichází po prvním jarním úplňku. Tedy po 20. březnu. Jednoduché, že?

 

V Popeleční středu se konají v kostelích mše, na kterých se uděluje takzvaný popelec. Věřící dostanou na čelo označení popelem jako znamení kajícnosti, neměli by jíst maso a měli by vynechat jedno ze dvou hlavních jídel dne. Odřeknutí si dobrého jídla, pití a zábavy by nemělo být cílem, ale prostředkem pro to, aby se člověk ztišil a povzbudil k dobrým skutkům.

Původ zvyku je už ve Starém zákoně. Podle starozákonních textů si Židé na důkaz pokání za své hříchy sypali popel na hlavu. Popel je totiž symbol pomíjivosti a nestálosti. Součástí zvyků spojených s Popeleční středou je malování křížků z popela rok starých posvěcených kočiček na čelo věřících nebo jeho sypání na jejich hlavy.

 ***

K českému masopustu patří tradiční masky. Podoba průvodů na Hlinecku se dokonce dostala na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO! 

Podoba masek a jejich úloha v průvodu je zde jasně daná. V období masopustu se masky shromáždí na daném místě, upraví se a v průvodu jdou požádat starostu o povolení k obchůzce. S jeho souhlasem, masky obcházejí dům od domu, obřadně tancují před jeho obyvateli a kontaktují přihlížející slovy a gesty. U každého domu dostávají obvyklé pohoštění (koblihy, obložené chlebíčky, alkohol), rovněž určitý finanční obnos. 

Jeho výše je dána zvyklostmi konkrétního společenství. Hudební doprovod k obchůzce obstarává dechová kapela, která mívá obvykle toto složení: klarinet, křídlovka, pozoun, trombon, bicí. Obchůzka je zakončena na dohodnutém místě obyčejem nazvaným porážení Kobyly. Tento obřad spočívá v odsouzení Kobyly za její domnělé hříchy. Ortel nad Kobylou a její testament čte jedna z masek, obvykle Ras, reaguje se v něm humornou formou na různé události ve vesnici či celé společnosti (zdražování, nezaměstnanost apod.). Na závěr čtení Kobyla poklekne, Ras jí srazí čepici z hlavy a tím je Kobyla poražena. Svalí se na zem a nehýbá se. Ostatní masky kolem ní utvoří kruh, položí své čepice na zem a za zvuků smutné hudby se pomalu pohybují v kruhu. Po skončení písničky ke Kobyle přistoupí Ras, dá jí napít alkoholu, Kobyla obživne, vyskočí a následuje veselý rej masek s přihlížejícími diváky. V tomto aktu se skrývá podstata masopustních obchůzek: symbol smrti (zimy) a nového života, znovuvzkříšení (jara). Večer je taneční zábava, kterou se všichni obyvatelé vesnice loučí s veselým masopustním obdobím.

V každé oblasti si zvyky lidé upravovali a masky se navíc často předávaly v rodinách z otce na syna.

Červené masky

Červených masek má být šest. Oblékají si je svobodní mládenci a jde o Strakatého, Ženušku a čtyři Turky.

• Strakatý – Masku tvoří bílé kalhoty a halena pošité barevnými odstřižky látek, špičatá papírová čepice, bič a píšťalka ke svolávání masek. Celý průvod vede a u každého domu žádá o povolení zahrát. Říká se mu také laufr. V průvodu je pouze jeden. 

•  
  Laufr se ženuškou
  
• Ženuška – Do ženských šatů se pro tuto masku převléká muž. Součástí masky je i košíček na peněžité dary. Ženuška má doprovázet Strakatého při vedení průvodu a při zastaveních s ním tančí. Zároveň ovšem tančí s Turky. Stejně jako Strakatý je v průvodu jediná.
• Turci – Součástí průvodu jsou čtyři Turci. Dva z nich jsou oblečení modře a dva červeně. Masku tvoří mimo jiné kyrys s našitými řetízky. Během průvodu mají za úkol před každým domem tancovat, aby byla dobrá úroda. Masky Turků měly znázorňovat cizí vojsko. Označení zřejmě vzniklo, když se obyvatelé Hlinecka v historii obávali před nájezdy janičářů. Dříve ke kostýmu patřily i dřevěné šavle, které jsou v současnosti nahrazeny kapesníčky. Jejich úkolem je tancovat před každým domem, kde se zastaví.

 

Na snímku v průvodu jdou dva modří a dva červení Turci.

 

Černé masky

Černé masky oblékají pouze ženatí muži. Na rozdíl od červených masek navíc není nijak omezen jejich celkový počet.

• Slaměný – maska slaměného je jediná, kterou je třeba vyrobit každý rok znovu. Tvoří ji vesta, rukávy a sukně. Kromě toho mají slaměný roh, kterým oznamují začátek reje. Během pochůzky se snaží přihlížejícím začernit tvář. Ženy se naopak snaží vytrhnout z masky stéblo slámy. Pokud se takové stéblo dá do podestýlky k husám, mají se dobře vyvést housata. Kostým Slaměného vychází z archaických masek známých napříč Evropou. Kostým tvoří sukně, vesta, rukávy a klobouk ze žitné slámy. Úkolem masky přitom je nahánět diváky, válet se s nimi po zemi a mazat jim tváře černidlem.
• Kobyla – masku tvoří vyřezávaná hlava koně a přehoz připevněný k obruči. Na Hlinecku je tato maska symbolem masopustu. Během pochůzky pak honí diváky.  Na konci průvodu jí jsou přečtena smyšlená provinění, která často glosují události ve společnosti i ve vesnici a následně jí Ras přetne žílu, čímž dojde k očištění vesnice od zlého.

• Ras – Masku tvoří bílý kabát a kalhoty s různými doplňky. Během průvodu léčí diváky nebo s nimi obchoduje. Na závěr je pak jeho úkolem zabít kobylu, ještě předtím jí přečte její provinění, v těch byly často obsaženy narážky na prohřešky obyvatel vesnice.
• Žid – Masku tvoří záplatovaný kabát s ozdobami, klobouk a obličejová maska s velkým nosem a brašna s drobnými předměty. Během průvodu masek holí dřevěnou břitvou přihlížející nebo je češe a nechává si za to zaplatit, případně přihlížejícím prodává předměty ze své brašny.
• Kominík – Maska kominíka nosí černé kalhoty a halenu a bílou čepici. Zároveň mívá březovou metličku, kterou prohání děti. Zároveň během obchůzky prohlíží kamna. Na zádech pak má mít dva ciferníky, kdy jeden značí začátek a druhý konec průvodu.

 

• 
  V regionech mívají zvláštnosti. Na Valašsku chodí mezi maskami i takzvaný Pohřebenář. Má zvířecí podobu s oděvem ze slámy nebo hrachoviny.
  Folklorista v muzeu popisuje, jak se strojí maska: „První bude jutovina, která vlastně udělá základ masky. Jde v podstatě o pytel. Ten se přetáhne přes tělo. Na něj postupně půjde sukýnka se rži (rež je krajový výraz pro žito), sukně z jutoviny, ze sisalu, úplně nakonec půjde čepice, která je z obilných klasů.“ Pohřebnář, Pohřebeň nebo také Hřebenář  má v některých obcích označení starý medvěd, hrachovinový medvěd, slaměný medvěd, tak řada badatelů z toho dneska usuzuje, že patří k těm maskám spíše zvířecího charakteru, kde ten jejich původ můžeme hledat už v předkřesťanských časech.

  V masopustní pondělí obcházel vesnici a lidé za ním házeli a rozbíjeli staré nádobí. Když obcházel dědinou, práskal bičem se zvoláním: Pohřebeň, Pohřebeň, staré baby na hřebeň. Jakmile Pohřebnář odchází z té usedlosti, tak hospodyně, později malé děti za ním vyhazují staré hrnce, rozbité střepy a podobně.

  Druhý den už Pohřebeň chodil pro koledu. V úterý Pohřebenář už masku odložil, nechává si na hlavě jenom čepici, plus tu šavli, přehodil přes rameno nějaké kabely, spíše velké tašky a obcházel tytéž usedlosti a vybíral odměnu za tu pondělní službu. 

  
  
  O masce Pohřebenáře i dalších masopustních tradicích se můžeme dozvědět ve staré škole ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. 

• 
  Tak si připijme na ten příští masopust!
  

Zdroj: blesk.cz, vimjakna.cz, rexter.cz, irozhlas.cz, nulk.cz, zlinsky.denik.cz