Příběhy slavných značek: Obchodní dům Brouk & Babka

 

Znáte nebo slyšeli jste někdy pořekadlo: „Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka.“ ?

Ne? To nevadí, tak jinak. Dnešní téma je vybráno na základě osobní vzpomínky. V dětství jsem občas s babičkou chodila "do Brouka a Babky". Babička měla zažito původní označení a že tam byl Obchodní dům Ostravanka, to bylo sice na budově napsáno, ale to nikdo neřešil. Dítě uvažuje po svém a tehdy se mi ten název ze všech ostravských "obchoďáků" líbil nejvíce. Představovala jsem si prostě brouka s babkou (s malým B), babka se tady hovorově říká babičce 😆. Možná ani babička nevěděla, že oni měli v republice více obchodních domů. Nevím, jestli se tu najde někdo, kdo ty původní obchodní domy pamatuje, i já to znám jako Ostravanku. Ale řečeno dnešním jazykem: Za první republiky se  u Brouka a Babky jednalo o mekku nákupů. 👍

Jak jsem se dočetla, ještě před revolucí obyvatelé pražských Holešovic, ale i Českých Budějovic nebo Liberce chodili běžně nakupovat „k Broukovi a Babkovi" či „do Broukárny". Úplně stejně jako v Ostravě. Ovšem, v Ostravě by se "broukárna" neujala, to zní moc česky, tady se nářečně říká, např. jdu do doktora, do holiča, takže my jsme chodili "do Brouka a Babky." 😉

Vyzvednout u jmen zakladatelů Jaroslava Brouka a Josefa Babky chci především jejich píli, poctivost a snahu zavést u nás byznysové trendy, které počátkem 20. století frčely v Americe. 👍

Brouk a Babka dnes pro většinu lidí  tvoří legendární podnikatelskou dvojici podobně jako Laurin a Klement nebo Kolben a Daněk, ale u této dvojice to nebylo tak přesné. Oba muži podnik založili, ale Josef Babka z něj po dvou letech a dávno před mohutnou expanzí vystoupil. Přesto Jaroslav Brouk ponechal jméno spoluzakladatele a celoživotního kamaráda v názvu. „S takovou zvláštností se nemůže pochlubit ani Amerika," vysvětloval potom s hrdostí. Jak vidět, byl to charakter.

Jaroslav Brouk a Josef Babka byli přátelé již od dob studií. Svůj podnik založili v roce 1908, ale Babka (jak bylo uvedeno) z něj po dvou letech, ještě před jeho rozšířením, prý ze zdravotních důvodů odešel. Proto v tomto článku bude psáno hlavně o Jaroslavu Broukovi, jehož pamětní deska v rodné obci Hlince (dříve Hlinč) na Plzeňsku je umístěna na budově obecního úřadu.

 

Právě v Hlincích na statku se 11. května 1884 narodil Jaroslav Brouk, jehož jméno dosáhlo za první republiky věhlasu Tomáše Bati. A mít takové srovnání, to je už co říct. 👏

Už v pěti letech se podle svých vzpomínek chtěl stát obchodníkem. Když ve třinácti osiřel a život jej donutil postavit se na vlastní nohy, odešel z domova do učení a stal se pomocným prodavačem. Protože byl ambiciózní a šikovný, nastoupil v Praze na obchodní školu, kde vynikal především v účetnictví.

A tam došlo k osudovému setkání. Jeho spolužákem se stal Josef Babka, rovněž rodák z Mochtína u Klatov. „Byli jsme společně vyvoláváni a zkoušeni," vzpomínal později Jaroslav Brouk, že už tehdy okolí vnímalo oba studenty jako dvojici. Bylo to logické – slovo „babka" bylo v té době označení pro chrousta, takže abecední pořadí Babka Brouk působilo komicky a kdekdo si je pamatoval. Navíc jeden z profesorů pořadí jmen rád převracel, protože si všiml, že „Brouk Babka" je významově trefnější a ještě to zní rytmicky. 😃

Po skončení školy se cesty obou kamarádů na čas rozešly. Babka odešel do Vídně a Brouk zůstal v Praze, kde působil jako prodejce v různých obchodech. Alespoň si však psali.

Tak se stalo, že když se Jaroslav Brouk odhodlal roku 1908 ve svých čtyřiadvaceti letech osamostatnit a otevřel si vlastní koloniál v pražských Holešovicích, vzpomněl si jako na možného obchodního partnera na Josefa Babku. Stejně starý přítel se náhodou také chystal k samostatné kariéře. A tak slovo dalo slovo a vznikla společná veřejná obchodní společnost Brouk a Babka.

Firma se zprvu soustředila jen na koloniální zboží se specializací na kávu a čaj. Velké náklady museli dát na reklamu. První sezona proto skončila prudkým zvýšením obratu, ale také ztrátou. Josefa Babku to odradilo a ze společnosti vystoupil. Stáhl se zpátky do Klatov, kde si po čase otevřel vlastní krám. „Dohodli jsme se o ponechání dosavadní firmy i nadále a zůstali jsme nejlepšími přáteli. Navštěvujeme se vzájemně a rádi při tom vzpomínáme na společně prožité doby, třebaže to byly těžké začátky," líčil později rozchod Jaroslav Brouk.

Blížilo se vypuknutí první světové války a firma k upevnění pozice na trhu musela přihlédnout k politické situaci. „Organizovati úměrně svým silám, staré bourati, nové stavěti, ale vždy jen tolik, kolik za daných poměrů lze využít a zvládnouti" – to bylo Broukovo krédo tehdy i v pozdějších letech.

V roce 1914 podnik zaměstnával zhruba 30 lidí a spolu s majitelem v něm pracovala i jeho choť Josefa Brouková. Koloniál brzy dosáhl ziskovosti, což už v roce 1910 dovolilo otevřít nové prodejny s textiliemi a galanterií. Vrcholem se roku 1914 stala koupě domu na tehdejší Belcrediho třídě na Letné, což je dnes ulice Milady Horákové, kde Jaroslav Brouk toužil vybudovat obchodní dům podle nejmodernějších zásad, jaké viděl v cizině.

K tomu ovšem mohlo dojít teprve po válce, když se Brouk vrátil z vojenského nasazení. Hned v roce 1919 začal pořízený dům přestavovat a za provozu pak rozšiřovat a nastavovat, až v roce 1925 koupil ještě i protilehlý činžák ve Veletržní ulici a dvůr se zastřešením proměnil v prodejní dvoranu. Tím byl konečně položen základ slavného řetězce Brouk a Babka.

První obchodní dům firmy Brouk a Babka stával v Praze na Letné.

Letenský obchoďák, položený nezvykle mimo centrum vnitřní Prahy, byl ve své době výjimečný i dalších ohledech. Dalo se v něm poprvé koupit vše, od textilu přes kytaru, kamna, žehličku až po motorku. Zákazníky vozily do pater výtahy, prostory byly vybaveny ústředním topením, větráním, šatnami, úpravnami i vlastním elektrickým transformátorem. Podobné obchoďáky v centru Prahy  vznikly až později. 

Pro vystěhované rodiny z druhého činžáku Brouk koupil v sousední ulici rozestavěný dům, kde později i sám bydlel ve služebním bytě. 

„Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka," zněl slogan, který se v druhé půli dvacátých let rozletěl po Praze i po Čechách. Brouk totiž ovládl i venkov, a to pomocí prodeje poštou. Šlo o tehdy nový americký způsob, podle něhož firma Brouk a Babka rozeslala dvakrát ročně na zhruba šest set adres své katalogy zboží a zákazníci mohli objednávat na dálku. Podnik, z něhož se roku 1927 stala akciová společnost, si kvůli tomu musel pronajmout prostory v nově postaveném Veletržním paláci. Odtamtud se zboží rozbíhalo po celé republice.

Roku 1928 se Jaroslav Brouk rozhodl rozšířit své působení i mimo Prahu. První přišly na řadu České Budějovice, později Ostrava, Plzeň, Brno, Bratislava a Liberec. Měl v úmyslu postavit ještě obchodní dům v Užhorodě na Podkarpatské Rusi, ovšem k tomu už kvůli rozbití republiky v roce 1938 nedošlo.

Ve všech nových domech Jaroslav Brouk uplatnil nejmodernější způsoby prodeje, které poznal na svých studijních cestách po USA a po západní Evropě.

Tak vypadal prodej sportovních potřeb v OD na Letné:

 

Byl to nejstarší obchodní řetězec obchodních domů pod firemní značkou Brouk a Babka! 

Davy před regály, fronty u pultů, ozdobené a svítící jehličnany ve výkladních skříních. Pulzující nákupní atmosféra patří neodmyslitelně k dnešnímu pojetí vánočních svátků. V českých zemích to tak bylo od doby, co se u nás objevily obchodní domy Brouk a Babka.

Reklamní plakát firmy Brouk a Babka

Prodej obuvi 

 

 

Reklamní plakát 

 

„Broukárna" v Bratislavě nesla  jednu zvláštnost. Na její fasádě byl nápis: „B+B Bohuslav Brouk". Možná tehdy Jaroslav Brouk snil, že značku firmy spojí v povědomí lidí se jménem svého mladšího syna a dal mu jméno na B. Jenže na tomto poli jej čekalo zklamání a rodinné spory.

Bohuslav Brouk se totiž místo obchodníkem stal uznávaným psychoanalytikem a teoretikem surrealismu. Dokonce později napsal dodnes ceněnou knihu Autoerotika a psychosexualismus. Otcova snaha předat mu část rodinného impéria totálně ztroskotala, takže jediným následníkem se musel stát starší syn Jaroslav Brouk mladší. 

Nevím, jestli je vám známo, že dnešní Bílá labuť byla legendární vlajkovou lodí B+B z roku 1939? Já se už sice do Prahy nedostanu tak často, ale tehdy  nešlo o uvadající a vylidněnou „butikárnu" někdy s celými prázdnými patry, kde je všechno a nic, nýbrž naopak o nejatraktivnější a nejmodernější obchodní dům v Praze. 

 

 

Bílá labuť měla a dodnes stále má obří skleněnou fasádu. Její průčelí je vlastně oknem o rozměrech 18 krát 30 metrů z tabulí ze speciálního vrstveného skla. Byla to tehdy největší zasklená plocha ve střední Evropě. Od roku 1994 je bývalá Broukárna Na Poříčí, Bílá labuť, zapsaná v seznamu památek.

Stavbou Bílé labutě v rušné novoměstské ulici Na Poříčí firma Brouk a Babka konečně pronikla do centra Prahy. Naprostým unikátem v našich podmínkách byly třeba eskalátory z přízemí do prvního patra i rychlovýtahy, Pražany oslnila skleněná fasáda i točící se neonová labuť na střeše. Otevření však bohužel vyšlo na první týden německé okupace v březnu 1939, kdy už navíc B+B neměla svůj dům v sudetském Liberci ani palác v Bratislavě (po válce byly oba objekty firmě vráceny). Samotná Bílá labuť však byla labutí písní společnosti B+B.

 

Válku podnik přežil, v roce 1945 se ještě stačil ujmout jeho vedení Jaroslav Brouk mladší. Už v roce 1948 však byla akciová společnost se stovkami zaměstnanců znárodněna. Řetězec obchodních domů si rozebraly různé státní obchodní organizace, rodinu čekala léta ústrků a šikany. Zakladatel B+B zemřel v roce 1953, jeho syn a poslední šéf B+B se pak až do své smrti v září 1989 živil jako řidič sanitky.

Starý režim mu navíc ponechal k zaplacení dluhy, kterými byla zatížena jeho bývalá firma. B+B si totiž musela před válkou půjčit obří částky na výstavbu obchodních domů. 

Na snímku je pravnučka podnikatele na posezení po odhalení pamětní desky i se svátečním dortem - paní Silvie Brouková: „Naším rodinným krédem ale bylo vždy si umět na sebe sám vydělat a nečekat na žádné dary. To se osvědčilo právě po roce 1948, i tehdy jsme se měli relativně dobře. Nikdy jsme se moc nevraceli k tomu, co bylo – život šel dál," popisuje dáma, která dnes řídí realitní kancelář spravující mimo jiné i nemovitosti, které byly rodině vráceny po roce 1989.

Protože společnost B+B nebyla rodinným majetkem, nýbrž akciovkou, žádný majetek z impéria Brouk a Babka nebyl restituován a v rámci privatizace dostal nové vlastníky. Rodině nezůstala ani ochranná známka B+B. Po roce 1989 se o její novou registraci soudilo mezi sebou několik zájemců, kteří však s původními zakladateli nemají nic společného.

Surrealista Bohuslav Brouk roku 1948 emigroval do Anglie, kde v roce 1978 zemřel a pochován je v rodinné hrobce na pražském hřbitově v Holešovicích. 

Neměl nakonec Josef Babka štěstí, že z B+B včas vystoupil? Možná ano. Rodiny Brouků a Babků se dál stýkaly i za minulého režimu. Josef Babka měl osm dětí a nejdále to zřejmě dotáhl vnuk docent Jiří Buriánek, který je dnes uznávaným sociologem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Občas lze na internetu zahlédnout informaci, že z rodu klatovských Babků pocházela i Lída Baarová, vlastním jménem totiž byla Babková, to však popírá lékař Pavel Šebesta, prasynovec Josefa Babky.

*****

Ačkoli téměř pohádkový příběh o cílevědomých českých broučcích nemá zrovna šťastný happyend, řada názorů zakladatele Jaroslava Brouka platí dodnes. Svým západočeským rodákům například v roce 1933 na stránkách Kralovického obzoru vzkázal: „Radím jim, aby svým dětem nechali úplně volně rozhodovati o svém budoucím povolání. Z vlastní zkušenosti vím, jak blahodárně působí na mladého člověka, když může pracovati v oboru, jemuž se z vlastního popudu a záliby věnoval. Vychovává se tak dorost k značné odpovědnosti a samostatnosti, jíž náš národ a mladý stát ku své existenci potřebuje."

A prorocká jsou i slova, jimiž tato legenda tuzemského byznysu komentovala v roce 1928 vývoj Československa. „Jdeme kupředu. Ponenáhlu přicházíme obchodu na chuť. Podnikáme, rosteme. Pomalu, ale jistě přichází i u nás doba, kdy obchod bude více ceněn než úřad. Potřebujeme víc kuráže a obchodního smyslu. Ale přibývá nám obojího. Z toho mám radost."

Interiér OD na Letné

     

Obchodní domy byly rozděleny na 35 oddělení. Kromě těch tradičních, jako konfekce dámská, pánská a dětská, látky a metráž, bytové doplňky, parfumérie a podobně, to bylo třeba zboží pro volný čas , kam patřila kola, šicí stroje, hudební nástroje, radiopřístroje či fotopřístroje. Existovalo také oddělení dětských vozíků (kočárků), oddělení deštníků, holí a rukavic nebo oddělení peří.

 

 

Podnikatel Jaroslav Brouk 

 

Obchodní dům Brouk a Babka na Letné v Praze 

 Ostrava 

Během dvaceti let se podnikání B+B natolik rozrostlo, že mohli otevřít několik filiálek, mj. v Moravské Ostravě. Povolení k užívání novostavby obchodního domu vydal moravskoostravský okresní úřad 31. prosince 1929. Pětipatrovou funkcionalistickou budovu na dnešním Smetanově náměstí navrhl architekt Karel Kotas. Velký světlík umístěný ve středu budovy umožňoval přirozené osvětlení prodejních prostor. Přízemí tvořila prostorná obchodní místnost, slepá pasáž a komfortní hygienická zařízení. Spojení s ostatními patry zajišťovaly dva osobní výtahy, jeden nákladní výtah a dvě schodiště. Ve třetím patře mohli zákazníci využít terasu s výhledem na náměstí. Obchodní dům nabízel bohatý sortiment zboží ve 30 odděleních. Společnost přinášela neustále řadu novinek, jimiž si získávala další zákazníky. Jako první zavedla samoobslužný prodej a pravidelně každého půl roku měnila uspořádání oddělení. Zboží se dalo zakoupit také na úvěr při cenově výhodných splátkách V r. 1933 vyhráli aranžéři podniku v soutěži o nejkrásnější výkladní skříň v Ostravě.

 Vánoční výzdoba ostravského domu

České Budějovice

 

 

Pětipatrová nárožní budova obdélného půdorysu s hranolovým nárožním arkýřem, schodišťovým rizalitem, pásovými okny a keramickým obkladem. Při severním průčelí domu jsou umístěné v chodníku luxférové světlíky. Architekt: Karel Chochola, 1935

Liberec  

 

 

Obchodní dům Brouk a Babka nechala v Liberci vystavět v letech 1935-1936 stejnojmenná obchodní společnost, v rámci budování široké sítě svých obchodů – tzv. broukáren. V domě svého vzniku představoval tento obchodní dům zdařilé spojení funkcionalistické architektury s nejmodernějšími obchodními trendy.

Průčelí je tvořeno celoskleněnou zavěšenou fasádou (kromě posledního ustupujícího patra), která je umístěna na železobetonové konstrukci. Vchod do objektu je umístěn až ve třetině hloubky parcely, takže zákazník si při vstupu ještě může prohlédnout zboží vystavené ve dvojici zaoblených prosklených výkladních skříní v pasáži domu. 

Zdroj: pamatkovykatalog.cz, laznelibverda.cz, dotyk.cz, moravskoslezsky.denik.cz,