Bílá sobota a zvyky našich předků

 

Dnes je Bílá sobota. Připomeneme si zvyky předků, kteří je po staletí dodržovali a tak byly součástí jejich života. Dnes žijeme "moderně". Ze svého okolí neznám člověka/rodinu, který by po masopustu držel 40ti denní půst. Také jsem neslyšela, že by někdo na Bílou sobotu v rychlosti vybílil, rozuměj, vymaloval svůj byt. Většinou to vyžaduje delší čas a necháme to na vhodnější dobu. Ono to vše souvisí s vírou. Ovšem, také ti, kteří se nepočítají mezi věřící, si ty "svátky jara" oslaví po svém, i toho beránka si upečou nebo si dají mazanec či šoldru. A velikonoční výzdoba se nám prostě líbí.

Církev někdy Bílou sobotu nazývá aliturgickým dnem, protože se dnes zásadně neslouží mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření. Hlavním obřadem je tak noční vigilie, bdění. Symbolem noční bohoslužby je vysoká velikonoční svíce, které se říká paškál. Podle křesťanské nauky symbolizuje Ježíše jako světlo světa. Oheň, od kterého se tato svíce zapalovala, se ale nejdříve před vraty kostelů světil. Bývalo také zvykem, že hospodyně doma uhasily všechny ohně, vzaly polínka nebo uhlíky a tímto posvěceným plamenem si je nechaly zapálit. Doma z nich pak v krbu nebo v peci rozdělaly oheň. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se tyto uhlíky dávaly za trám domu, aby ochránily před požárem. Popelem z ohně se posypávaly pole a louky, čímž se podle tradice měla "posichrovat" bohatá úroda. 

 

Paškál - velká velikonoční svíce, do níž postupně zapichují čtyři kadidlová zrna. Svíce symbolizuje Krista a bude křesťany doprovázet od narození – křtu, až po smrt – pohřeb.

Během Bílé soboty vrcholily přípravy na sváteční Boží hod velikonoční. Uklízelo se, bílilo, pekly se mazance a beránci, ale večer si už lidé dopřáli nádivku s uzeným masem. Ta byla obyčejně prvním masitým jídlem, které naši předkové po dlouhém půstu jedli. V tento den se také pletly pomlázky a zdobila se vajíčka. 

Přes den zůstávají katolické kostely neozdobené, nehraje v nich hudba, lidé do nich mohou přicházet v tichosti, modlit se a poklonit symbolickému Kristovu hrobu. Večer pak součástí vigilie bývají také křty, většinou dospělých lidí, kteří se rozhodli stát křesťany.

Co je paškál a na co byl posvěcený oheň?

Symbolem noční bohoslužby je vysoká velikonoční svíce, které se říká paškál a podle křesťanské nauky symbolizuje Ježíše jako světlo světa.

Oheň, od kterého se tato svíce zapalovala, se ale nejdřív před vraty kostelů světil. Bylo také zvykem, že hospodyně doma uhasily všechny ohně, vzaly nepoužitelná polínka nebo uhlíky a tímto posvěceným plamenem si je nechaly zapálit. Doma z nich pak znovu rozdělaly v krbu nebo peci.

Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z ohně se posypávaly louky a pole, čímž se podle lidových tradic také měla posichrovat bohatá úroda.
Jídlo na Bílou sobotu a další tradice

Bílá sobota je posledním dnem půstu a vrcholily během ní přípravy na sváteční Boží hod velikonoční. Uklízelo se, bílilo, pekly se mazance a beránci, večer už si lidé dopřáli nádivku s uzeným masem. Ta byla obyčejně prvním masitým jídlem, které naši předkové po dlouhém půstu měli. V tento den se také pletly pomlázky a zdobila se vajíčka.

Více na https://prozeny.blesk.cz/bila-sobota-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Co je paškál a na co byl posvěcený oheň?

Symbolem noční bohoslužby je vysoká velikonoční svíce, které se říká paškál a podle křesťanské nauky symbolizuje Ježíše jako světlo světa.

Oheň, od kterého se tato svíce zapalovala, se ale nejdřív před vraty kostelů světil. Bylo také zvykem, že hospodyně doma uhasily všechny ohně, vzaly nepoužitelná polínka nebo uhlíky a tímto posvěceným plamenem si je nechaly zapálit. Doma z nich pak znovu rozdělaly v krbu nebo peci.

Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z ohně se posypávaly louky a pole, čímž se podle lidových tradic také měla posichrovat bohatá úroda.
Jídlo na Bílou sobotu a další tradice

Bílá sobota je posledním dnem půstu a vrcholily během ní přípravy na sváteční Boží hod velikonoční. Uklízelo se, bílilo, pekly se mazance a beránci, večer už si lidé dopřáli nádivku s uzeným masem. Ta byla obyčejně prvním masitým jídlem, které naši předkové po dlouhém půstu měli. V tento den se také pletly pomlázky a zdobila se vajíčka.

Více na https://prozeny.blesk.cz/bila-sobota-velikonoce?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Na Bílou sobotu končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii. Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání.

Nejdůležitější den z celého roku je právě Bílá sobota – den, na jehož sklonku Ježíš vstal z mrtvých. Podle dávného zvyku, pocházejícího z židovského počítání času, začíná nový den již po západu slunce. Oslava vzkříšení tak začíná již v sobotní podvečer. Noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, je nazývaná Velká a odtud pochází název Velikonoce.

Legenda o Bílé sobotě

Trněnou ozdobu 
z hlavy králi
vzali, jej do hrobu
pochovali.

Svou vinou jako štváni
přijdou k skále s hrobem později:
hle, rostou na ní
z trnů květy. V tiché naději

mezi květy v temném peří
divuplně zpívá
drozd. A ač se šeří,
zpěv se rozednívá.

Před tou krásou krás
smrti snad už není.
Nad zemský prostor a čas
zaplavil je čirý jas,
šli dál jako v snění.

Kněz rovněž posvětí vodu, jež bude použita při křtech a nalita do kropenek, do té chvíle suchých. S Bílou sobotou se pojí zvyk zvaný „chodníčky lásky“ nebo „chodníčky zamilovaných“. Mladí zamilovaní chlapci malovali či vysypávali pískem chodníček, který vedl k domu jejich milé. Starým zvykem je i třesení ovocnými stromy, aby se probudily a dobře rodily. Někde se tyto stromy postřikovaly vodou nebo dokonce potíraly těstem zadělaným na mazance. Každý věřící měl mít na Vzkříšení podle tradice na sobě oblečeného něco nového, děti alespoň boty.

Na Bílou sobotu je nejvyšší čas vypravit se pro vrbové proutí a také se ve velkém pečou beránci a mazance. Mazanec je u nás nejstarším velikonočním pečivem a byl původně bez cukru. Do 18. století se připravoval z mouky, másla, vajec a sýra nebo tvarohu a plnil se masem. Dříve záleželo na majetkových poměrech v rodině, jestli budou mít v domácnosti jeden velký mazanec, ze kterého dostal každý svůj díl, a nebo jestli se v případě majetnějších rodin dostane malý bochánek mazance na každého člena. 

Velikonoční mazanec
Suroviny
300 g hladké mouky
1 lžička jedlé sody (nebo prášku do pečiva)
kůra z jednoho citronu a z jednoho pomeranče
šťáva z 1 citronu
šťáva z 1 pomeranče
2 PL rumu nebo rumové tresti
80 g moučkového cukru
1 ks vanilkový cukr
70 g másla
2 ks vejce
2 ks Bílé jogurty z Valašska á 150 g
1 ks vejce na potření

Postup
Nejprve si smícháme hladkou mouku se sodou a nastrouhanou kůrou z omytého ovoce. Poté si ušleháme máslo s vanilkovým a moučkovým cukrem, vejci, šťávou z ovoce a rumem. Přidáme Bílý jogurt z Valašska. Tuto směs smícháme s moukou a vypracujeme těsto. Pokud se nám těsto zdá řídké, přidáme mouku. Vytvarujeme bochánek, který přikryjeme plátýnkem a necháme odpočinout asi 20 minut. Bochánek nařízneme do kříže a potřeme rozšlehaným vejcem. Posypeme plátky mandlí a potřeme rozšlehaným vejcem. Vložíme do remoskové nádoby a pečeme cca 40 minut v předehřáté troubě do zlatova. Po dopečení necháme bochánek chladnout na mřížce. Posypeme moučkovým cukrem a podáváme. 

***

K obědu se mnohde podává též polévka z čerstvých jarních bylinek. Mezitím se vaří a zdobí vajíčka. Vigilie ukončuje dlouhý půst a lidé se mohou pustit do oblíbených pochoutek. Beránek se rozkrajuje po příchodu ze mše oslavující Ježíšovo vzkříšení. Beránek, který býval nejprve skutečný, později jej nahradil beránek pečený z těsta. Skrojek z beránka se uschoval, neboť se věřilo, že otevírá zemské poklady.

Symbol beránka byl velmi rozšířený. Podle židovské tradice ovce symbolizovaly Izraelitu jako člena „Božího stáda“, židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. Beránek býval také obětován na památku vyvedení lidu izraelského z egyptského otroctví. Na stole nesmí chybět tradiční velikonoční nádivka, nazývaná také velikonoční buchta, snítek a sekaná. Pekla se podle krajových zvyklostí, většinou v ní však nechybělo telecí a uzené maso, samozřejmě vejce a spousta čerstvých bylinek, nejčastěji nasekané mladé kopřivy.

Dnes používáme hlavně housky máčené v mléce, dříve byla často základem slaná krupicová kaše. Tradičním pečivem jsou podplamenice. Jedná se o placky ze žitné mouky, jež se před pečením sypou solí a kmínem. Děti kdysi milovaly hnětýnky, což bylo sladké vykrajované pečivo. Nechceme-li, aby nás převálcovaly zvyky nové, musíme dobře znát ty, které byly nade vše drahé generacím našich předků. Trochu jim to dlužíme. 

Zdroj: Der Bayerwald-Bote, 10.4.1998, velikonoční příloha, s. 1 Bertolt Brecht přeložil Jan Mareš – Jihočeská vědecká knihovna, brno.rozhlas.cz, prozeny.blesk.cz, vitalnisenior.cz