Můj hlas pro p. Medřickou - Miloslav Stehlík: Linka důvěry

 

Tak jsem po nějakém čase opět hlasovala. Musím říci, že ráda. Šlo totiž o "Neviditelného herce století". Pokud jste to zaregistrovali, víte, oč tu běží. Síla a kouzlo hlasu patří mezi dary, kterými člověk je nebo není obdařen. U herců se předpokládá, že i jejich hlas na diváka/posluchače působí a spoluvytváří jeho image. Někteří v tom opravdu vynikali. Byli to "mistři". Nebo ještě stále jsou. Vůbec se nedivím, že český dabing patří k nejlepším na světě. K anketě určitě vytvořím článek, ale dopředu prozradím, že jeden ze svých hlasů jsem udělila herečce paní Daně Medřické. To je důvod k dnešnímu příspěvku - poslechu Linky důvěry.

Třináct nočních zastavení na telefonní lince důvěry, kde právě slouží doktorka Marie v jedinečném podání Dany Medřické. Poslechněte si jednu z nejslavnějších a historicky nejúspěšnějších českých rozhlasových inscenací, která v roce 1966 zvítězila na mezinárodní soutěži Prix Italia a poté v překladech obletěla téměř celý svět.

 

Původní hra Miloslava Stehlíka v režii Jiřího Horčičky námětem a tvarem vystihla aktuální soudobé trendy rozhlasové tvorby. Svým dramatickým časem obsáhne jednu noc na lince důvěry. Každý volající představuje jiný případ potíží – bezradnosti, uražené ješitnosti, malichernosti, tragikomičnosti či opravdového neštěstí. Volající ztvárnili například Čestmír Řanda, Jaroslava Adamová, Blanka Bohdanová nebo Martin Růžek. Vrcholem pak je rozhovor lékařky a opuštěné staré ženy v podání Olgy Scheinpflugové. 

 

„Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěkný život to byl.“ Tato slova pronesla Erži Orbánová – Dana Medřická.

Dana Medřická se narodila 11. července 1920 v Praze do rodiny účetního firmy Brouk a Babka. Už od dětství chtěla hrát divadlo. Absolvovala gymnázium v Dušní ulici (1939) a začala studovat Pražskou konzervatoř (1939 – 1940) u Plachého, Iblové a Suchánkové. Hrála od osmi let v bubenečské sokolovně, později v holešovické Uranii a v malostranské Umělecké besedě. Na soukromé hodiny herectví docházela k herecké legendě Národního divadla Anně Suchánkové. Po úspěšných zkouškách na konzervatoř v roce 1939 dále hrála i přes přísný zákaz konzervatoře v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová.

1. ledna 1960 se Medřická stala právoplatnou členkou činohry Národního divadla, kde setrvala až do své smrti. Nejen na této scéně, ale i na scéně Městských divadel pražských vytvořila bezpočet krásných a kritikou velice ceněných rolí (Amélie - Neapol, město milionů, Líza - Obchodník s deštěm, Blanche - Tramvaj do stanice Touha, La Poncia - Dům doni Bernardy, Matka Kuráž a její děti).

Když vedení ND nabízelo Daně Medřické roli Eržiky Orbánové v Kočičí hře maďarského dramatika Istvána Örkenyho, mělo v úmyslu obsadit ji do podprůměrné hry. Netušili však, co Medřická s kolegyní Vlastou Fabianovou s touto hrou udělají. Vznikla tak nejúspěšnější inscenace v historii Národního divadla - hrála se 9 let a čítala 403 repríz. Bylo by jich určitě víc, kdyby paní Dana v roce 1983 nezemřela. Letos od jejího úmrtí uběhlo už 40 let...  

„Jakmile si stoupla na jeviště, soukromé problémy šly stranou,“ popsal její přístup k životu i herectví Radovan Lukavský, její dlouhodobý divadelní kolega.

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, csfd.cz, danamedricka.cz