Pověst z Vysočiny: O stříbrných zvonech

 

Byli jste někdy v Medlově? Ale pozor, Medlovů je u nás několik. Ten, ke kterému se vztahuje naše pověst, je na Vysočině. 

Uprostřed hlubokých lesů ve Žďárských vrších je městečko Fryšava. Poblíž ní je veliký rybník jménem Medlov. Na jeho místě stávalo před dávnými časy město stejného jména. 

Rybník založený na horním toku Medlovky, která je přítokem Fryšávky, byl založen v pol. 16. století na pozemku zaniklé osady. Rybník vystavěl Vilém z Pernštejna. Má chladnou vodu s rozlohou asi 25ha.

V Medlově těžili místní horníci stříbro, bylo ho tolik, že s ním mohli málem dláždit ulice. Medlov bylo díky stříbru velmi bohaté město, měšťané pomalu nevěděli co si s takovým bohatstvím počít. Dokonce ze stříbra ulili čtyři ohromné zvony a zavěsili je na kostelní věž. Marnotratní lidé z Medlova byli lakomí a zlí, bohatství je zkazilo. Za tuto pýchu je potkal spravedlivý trest.

Celé jejich krásné a bohaté město se propadlo do země, s kostelem, zvony a vším tím stříbrem. Na jeho místě zůstala jen velká díra, kterou občané z Fryšavy napustili vodou z blízkého potoka a nový rybník dostal jméno po propadlém městu.

 

Obec Fryšava pod Žákovou horou

Za několik let, na podzim, když byl rybník vypuštěný, vyhnal na jeho břeh pastýř z Fryšavy stádo vepřů. Selata se poklidně pásla u lesa, ale jedno prase se zatoulalo až do prázdného rybníka a tam rylo v blátě.

Pastýř tedy nelenil a sestoupil za pašíkem, aby ho vyhnal zpět nahoru. Když tu náhle, v místě kde prase rylo, spatřil něco lesklého. Odhrabal bahno a poznal okraj zvonu! 

 

Fryšava znak

Celá Fryšava byla na nohou a do večera lidé vytáhli z bahnitého nánosu čtyři velké stříbrné zvony. Naložili je na vozy a převezli do Nového Města na Moravě a tam zavěsili na kostelní věž. Zvony měly tak krásný hlas, že se o tom povídalo široko daleko. Přečtěte si pověst:

O ztracených zvonech

 

 

Mapu si rozklikni

Severně od Nového Města na Moravě leží velký rybník Medlov. V bahně na jeho dně se kdysi našly čtyři velké stříbrné zvony, to, jak a proč se tam dostaly, je popsáno výše. Zvony byly umístěny na kostelní věž v Novém Městě. Krásný hlas zvonů se rozléhal široko daleko a lidé přicházeli ze všech měst a vesnic v okolí, aby si jej poslechli.

I v daleké Jihlavě prý zaslechli zvonění a vydali se tedy do Nového Města. Tam, na radnici, seděli u stolu s Novoměstskými radními a nabízeli jim za zvony nesmírné bohatství, prý na co jsou takovému malému městu čtyři velké stříbrné zvony a podobně. Novoměstští však nechtěli ani slyšet, odmítali dary, stříbro i zlato, za nic na světě nechtěli dát své zvony. Zajistí jejich městu věhlas široko daleko. Jihlavští tedy odešli s nepořízenou.

 

Za několik dní se v Novém Městě konal májový trh, sjeli se lidé z celého okolí, na náměstí byla hlava na hlavě. Když tu náhle, v pravé poledne, ozval se křik:

„Hoří!“ Nastal zmatek, na severním konci města stoupal k obloze černý dým. Kupci utíkali z města, místní zas běželi k ohni hasit. Jen co tam doběhli, znova křik.

„Hoří, hoří!“ Tentokrát plameny šlehají z druhého konce města. Je květen, teplo a sucho, dřevěné domy a slaměné střechy jsou v jednom ohni.

Celé Nové Město tenkrát lehlo popelem, včetně kostela. Všechny čtyři zvony se v tom žáru roztavily a stříbro prý tenkrát teklo po celém náměstí. Žháře se najít nepodařilo, ve městě bylo na trzích mnoho lidí, mohl to být kdokoli z nich. Hlavní podezření však padlo na jihlavské, čin jim však nikdy nebyl dokázán.

Roztavené stříbro bylo opatrně, kousek po kousku posbíráno a z toho byly ulity nové zvony. Jejich hlas však již nebyl tak pěkný a nenesl se do takové dálky jako hlas původních zvonů z Medlova. 

Zdroj: povesti.zvysociny.com