Pocházela z francouzského rodu Arenbergů. Většinu svého života ale prožila v českých zemích jako manželka zakladatele jihočeské větve Schwarzenbergů. Byla umělecky nadaná. Ve výchově svých dětí zastávala tehdy moderní metody. Zemřela tragicky při požáru v Paříži.
Pavlína ze Schwarzenbergu se narodila 2. 9. 1774 v Bruselu do frankofonní rodiny. „Byla francouzsky vychovaná, ovládala jazyky, hudbu, tanec a kresbu. Díky četbě se poměrně brzy seznámila se spisy francouzských osvícenců.
Z deníkových záznamů je patrné, že si velmi dobře rozuměla se svojí matkou, která byla typickou osvícenskou šlechtičnou. Společně dokonce cestovaly, ač to nebylo u dívek v této době vůbec běžné. „Pavlínina poznávací cesta po Francii v roce 1790 je možná vůbec první doložená cesta dívky. Cílem bylo ověřit si jazykové znalosti a seznámit se v praxi s tím, co se naučila doma i klášteře.“
Sňatek dvou dynastií
V roce 1793 se Pavlína provdala. Vyvoleným rodiny byl Josef ze Schwarzenbergu, bratr vojevůdce a diplomata Karla I. ze Schwarzenbergu. „Josef byl velice zajímavý muž. Byl spíše domáckého zaměření, věnoval se hospodářství, byl vzdělaný, a dokonce mluvil trochu česky. S Pavlínou se ovšem neznali.“
Přesto bylo jejich manželství šťastné. Společné dny prožívali v jižních Čechách na panství Schwarzenbergů. Na prvního potomka čekali tehdy nezvykle dlouhou dobu, skoro dva roky, další děti ale již přicházely v rychlém sledu. Celkem jich bylo devět.
Pavlína se pod vlivem četby Jeana-Jacquese Rousseaua, kterého velmi milovala, postupně dopracovala ke koncepci nové matky, která se dětem osobně věnuje. Její děti byly například jako jedny z prvních v Čechách očkovány proti neštovicím. Převratnou novinkou bylo také to, že své děti sama kojila.
"Netvrdím, že Vás přesvědčím, abyste schválil mé povolání kojné, drahý tatínku. Jste proti tomu příliš zaujatý. Můžu se však pochlubit, že jsem zde svým příkladem strhla několik lidí." Pavlína svému otci
Díky početnému služebnictvu však měla Pavlína čas i na sebe. Věnovala se především divadlu a kresbě. „To u šlechtičen nebylo nic neobvyklého. Pavlína ale malovala to, co kolem sebe skutečně viděla. Díky ní tedy víme, jak vypadala krajina jižních Čech v době, kdy ona žila.“
Do života Schwarzenbergů však stejně jako do života celé společnosti výrazně zasáhly události spjaté s koncem 18. století. Navazovaly jednak na Velkou francouzskou revoluci, ale souvisely také s napětím ve společnosti a nebezpečím válečného období.
Pavlínin strach o rodinu byl pochopitelný. Její švagr Karel se angažoval vojensky a doma na Orlíku zanechával svoji manželku Marii Annu. Složitější to ovšem bylo na začátku 19. století, kdy už vládl Napoleon, který dvakrát přímo ohrozil Vídeň. A i v jižních Čechách příliš bezpečno nebylo. Hrozily zde rekvizice a hlad. Nakonec však napoleonské války skončily a ze Schwarzenbergů se nikomu nic nestalo.
Požár
Pavlínin švagr Karel se poté stal v Paříži vyslancem. V jeho rezidenci se v roce 1810 konal ples na počest svatby Napoleona I. s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou. „K paláci ale byl bohužel přistavěn ještě jeden sál, jehož dřevo bylo napuštěno fermeží a interiér byl vybaven drapériemi. Požár, který náhle vznikl od převržené svíčky, se velmi rychle rozšířil.“
Všem zúčastněným se podařilo utéct. „Jen Pavlína měla pocit, že nevidí svoji mladší dceru. A tak se pro ni vydala zpátky. Bohužel ji to stálo život. Zemřela v pouhých 36 letech.“ Nešťastná událost vedla později Napoleona k tomu, že nechal založit hasičský sbor, organizovaný po vojenském způsobu.
Pavlínin tragický osud citelně poznamenal osud jejích blízkých. „Její manžel se jejím úmrtím trápil až do své smrti v roce 1833. A i její švagr si nikdy nepřestal vyčítat, že zahynula jeho vinou,“ uzavírá historička.
Osudové ženy jsem jeden čas hodně poslouchala, ráda si poslechnu i tento díl.
OdpovědětVymazatHani, děkuji a přeji pohodový den. Helena