Terezská brána v Olomouci

 

... připomíná návštěvu Marie Terezie. 

 

Bránou na Palachově náměstí v centru Olomouce projdou tisíce lidí. Většina z nich sice ví, že se jmenuje Terezská, ale netuší, kolik historie v sobě tato samostatně stojící barokně - klasicistní brána skrývá. 

 

Terezská brána je od roku 1958 chráněná jako  objekt městské památkové rezervace. V minulosti byla součástí pevnostního systému kolem Olomouce. Její historie sahá až do padesátých let 18. století, kdy vznikla podle návrhu stavitele Pierra Bechade de Rochepine a dostala jméno na počest návštěvy Marie Terezie, která město navštívila 9. září 1754. 

 

 

Brána sloužila jako vstup do města a takto, jak je na fotografiích zachyceno, se bránou do města vcházelo původně. Ne jako dnes, kdy chodci procházejí bránou podélně, ten průchod byl v opevnění proražen, aby to navazovalo na chodník. Tento klenutý prostor v původním opevnění, samozřejmě, nebyl.

 

  

Ty sprejery nám byl čert dlužen...

Jenže i Terezská brána měla namále. Při rušení pevnosti na konci 19. století se rozhodlo o demolici hradeb, včetně všech bran. Kdo by si tehdy pomyslel, že jednou, třeba ve 21. století, to bude cenná historická památka? Jedinečnou ukázku vojenské barokní architektury naštěstí zachránil vídeňský architekt Camillo Sitte, který v roce 1894 navrhoval pro olomoucké radní regulační plán výstavby na místě zrušených hradeb. Právě on přemluvil radní, aby bránu nebourali, navrhl přeložit komunikaci do města a u brány založit parkově upravené náměstíčko. Tak vznikl solitér, který trochu připomíná vítězný oblouk. No vida, jak to šlo.

Dominantním prvkem Terezské brány je pískovcový portál hlavního průjezdu s tympanonem zdobeným znaky monarchie. 

Nápis M. Teresia, letopočet 1753 a zkratka D.G.R.I.G.H.B.R. jsou dalšími atributy brány. Zkratka znamená „Dei Gratia Romana Imperatrix, Germaniae, Hungariae, Boemiae, Regina“, tedy v překladu „Z Boží milosti římská císařovna, královna německá, uherská a česká.“ 

 

Dvouhlavý orel (znak monarchie) asi nikomu nevadil, přestál nejen dobu „orloborectví“ po roce 1918, ale také obě následné totality – nacistickou i komunistickou.

Po zbourání hradeb byla, naštěstí, brána ponechána a upravena do úhledného bloku. Na pravém snímku je vidět, jak byly na bránu napojeny hradby a také  tloušťka poloviny hradeb, ale musíme k tomu počítat i průchod, vytvořený v r. 1943. Na starém snímku je vidět alespoň část olomouckého opevnění.

 

Část hradeb byla ponechána a můžeme je v Olomouci vidět naproti Terezské bráně nebo na křižovatce U Drápala (to je restaurace, neplést, prosím, s hanáckým obrem Drásalem). 

 

Říká se tomu Vodní kasárna a jsou využita. Na levém snímku v hradbách dole je pizzerie a nahoře je Koza: 

Přímo naproti bráně jsou pozůstatky vojenských staveb v Olomouci, tzv. Vodní kasárna.

Tohle je pohled na Terezskou bránu ze strany od města, jak vidět, výzdoba tam byla o poznání chudší. Bránou se chodí dodnes, jen v jiném směru než v dobách slavné císařovny. Mimochodem, brána stojí na Palachově náměstí, kde hned za bránou je parkoviště. Ten prostor tam vždy nebyl, původně tam stála synagoga, která byla za války vypálená nacisty. Jak se měnily režimy, pak tam stála socha Stalina, kterého vystřídal Lenin a dnes prostor nese pojmenování po Palachovi a je tam parkoviště.

Vraťme se k bráně a k Marii Terezii:

Marii Terezii nazývali císařovnou, i když jí tento titul nepříslušel. Císařem byl její manžel František Štěpán z rodu Lotrinského (od roku 1765 pak její syn Josef II.), ona tedy mohla být „paní císařovou“.

Na rozdíl od svého císařského manžela, byla korunovanou královnou uherskou, českou, dalmatskou, chorvatskou, arcikněžnou rakouskou, kněžnou lucemburskou, slezskou etc., etc., a také ovšem markraběnkou Moravskou.

I bez císařské koruny byla v letech svého panování 1740 –1780 nejvyšší státní představitelkou i pro obyvatele královského hlavního města Olomouce (Olomouc byla hlavním městem Moravy). Tuto velkou popularitu však v Olomouci neměla jen kvůli vysokému společenskému postavení.

Klasicistní prvky na bráně, která vznikla v době barokní. 

Svou Mütterchen-matičku Marii Terezii Olomoučané milovali proto, že se s ní „osobně“ znali. Při dvou jejích návštěvách jí mohli být docela blízko. Mluvila k nim v jejich (německé) řeči, což v 18. století ještě nebylo běžné, viděli ji jako matku mnoha dětí a tušili, že má mnoho stejných starostí jako oni sami. Byla pro ně ženou z masa a kostí. Byla prostě jejich.

Do Olomouce přivedl Marii Terezii především její mimořádný zájem o armádu. Byl to zájem vynucený okolnostmi a potřebami z několika stran vojensky ohrožované říše (válka s Pruskem). Nebyla to  záliba ve švarných oficírech, jak se jí to v hospodských řečech dlouho (možná dodneška) nezdvořile podsouvalo.

První návštěva Olomouce

Poprvé se Marie Terezie s manželem zastavila v Olomouci na tři dny, od 17. do 20. června 1748. Asi se zajímala, jak se plní její šest let staré nařízení o přestavbě města na velkou moderní pevnost, jenže v létě roku 1748 mohly být k vidění jen rozsáhlé zemní práce; se stavbami pevnostních valů s bastiony se teprve začínalo.

Ale i tak byl zájem panovnice věnován především vojenským záležitostem, v tomto případě návštěvě polních ležení ruských vojsk vyslaných carevnou Alžbětou na pomoc ohrožené říši. Císařskému páru se dostalo nejvyšších vojenských poct v ruském táboře u Olšan a další den v polích u Chválkovic.

Nadšené uvítání však své královně připravili také obyvatelé Olomouce, když kočár – s císařem vpravo a Marií Terezií vlevo – projížděl od Kateřinské brány městem. Rádi se však přidali i venkované již před vjezdem do města na Nových Sadech, později v Pavlovičkách, Chválkovicích i jinde. Hanáci z Olšan provázeli s hudbou na čtyřech selských vozech průvod vzácných hostí ze své obce celým městem až na Klášterní Hradisko, kde hosté našli dočasný domov.

Tam byli 18. června večer přítomni také představení hanácké opery, kterou na počest císařského páru složil cisterciácký mnich z Velehradu Alanus.

Marii Terezii s manželem a dalšími vysokými činiteli přivítali o den později také premonstráti z Hradiska spolu s davy věřících na Svatém Kopečku, kam si hosté odskočili při návštěvě ruského ležení u Chválkovic.

A proč Terezská brána?

Druhá návštěva milované královny-císařovny byla kratší. Došlo k ní po šesti letech za její delší okružní cesty rakouskými zeměmi, Čechami a Moravou 9. září 1754.

Zase se schylovalo k válce, kterou pak proti Rakousku po sedm let vedl Friedrich II., a Marii Terezii zajímalo, jak je její říše na ni připravena. Prostě, Olomouc byla vojenským městem. V Olomouci si tedy mohla jistě s uspokojením prohlédnout již dokončenou pevnost, do které vjela novou branou vystavěnou po způsobu triumfálních oblouků známých už z dávných časů Říše římské. Od té doby se bráně říká „Terezská“, stejně jak byla nazvána ulice vedoucí odtud k radnici, dnešní Pavelčákova.  

Zdroj: olomoucky.denik.cz

 Jak to vypadá v okolí?