Dnes měl být výjimečný den a ...

 

 ... a nakonec také byl, ale úplně jinak. 

Původně měl být na tomto místě jiný příspěvek. Vše se však obrátilo úplně naruby. 

Dnes měl být pro nás opravdu výjimečný den spojený s rodinným setkáním. Bratr mého přítele žije na Šumavě a to je od nás daleko, takže časté návštěvy nejsou možné. Asi před dvěma týdny volal, že s přítelkyní plánují dovolenou na jižní Moravě. Byla by to příležitost stavit se u nás. No proč ne, ale kde je Šumava, jižní Morava a kde Ostravsko, že? Ze Šumavy jet na Vranovskou přehradu přes Ostravu je velká zajížďka. Přítel mu to hned připomněl, ale bratr překvapil tím, že oni se nejdříve staví u sestřenice v podhůří Jeseníků, má to domluvené a moc by ji chtěl vidět. Datum návštěvy u nás bylo stanoveno na 21. srpna, to se dobře pamatuje, že? 

Uplynulo asi deset dnů a žádná zpráva, chlapi někdy moc ukecaní nejsou. Přítel mluvil telefonicky se sestrou a ta sdělila, že mluvila s bráškou, byl veselý, vtipkoval a hodně se těšil. On totiž žije na šumavské vesnici, kde má menší hospodářství - krmí zvířata a přitom něco pěstuje na poli. Práce je pořád dost a člověk se těžko "urve". Blížil se konec týdne, žádný telefon. 

V neděli, tedy včera, po snídani je přítel na mapách a vedeme debatu: Oni pojedou tak a tak, směrem k té sestřenici, pak je to k nám asi 130 km, to je zajížďka a od nás pak na Vranovskou přehradu. Přitom prohlížíme mapu. Řídí jeho přítelkyně, zdatná řidička, kterou nám chtěl bratr představit. Přítel ty kilometry spočítal a říká - to je dobrých tisíc kilometrů! Já říkám - v takovém horku tedy nevím, vedra přes 30°C a tak dlouhá cesta, já bych se v tom vedru na to necítila. Přítel říká - ale oni jsou mladší. - "Ano, ale ne o moc a v tom horku může mladší mít větší problém, než ten starší."

Pak řešíme jídlo. Nejlepší bude zajít společně do restaurace, protože jsme neznali hodinu příjezdu. V takovém duchu jsme tedy prožívali včerejší dopoledne, v myšlenkách na plánované setkání.

Asi ve 14 hodin telefon! Hned říkám, že volá bratr a přítel bere telefon. Slyšíme oba a nechápeme... Ne, přesněji, nechceme věřit těm slovům. Dozvěděli jsme se, že přítelkyně našla bratra "bez známek života" a další pokusy byly už marné. Zprávy nečekané překvapí, než to mozek nějak zpracuje, ale stalo se to doma, ještě nevyjeli. Vlastně ano, přítelův bratr vyjel, ale na cestu poslední... Náhlá, nečekaná smrt...

Nakonec jsme tedy místo příprav na setkání s bratrem připravovali na počítači náhled parte. I takové zvraty život přináší. A pro Šumaváka vybrali jsme tento verš: