Nejstarší dcera Marie Terezie přijala poslední pomazání v 19 letech

 

Ze života Habsburků. 

Navštívili jsme Vídeň a zámek Schönbrunn - letní sídlo Habsburků. Tam si člověk nějak více představuje ty, kteří tam žili a svůj čas trávili i na místech, kde se dnes pohybují turisté. Inspirovalo mě to k vytvoření několika článků o životě Habsburků. 

Nejznámější je asi Marie Terezie. O této panovnici je známo mnohé, přispěl k tomu i televizní seriál. Budu se věnovat některým jejím dětem. I když přivedla na svět šestnáct dětí, kromě synů Josefa II. a Leopolda II., kteří po ní převzali vládu nad monarchií, a dcery Marie Antoinetty (její život ukončila gilotina za Velké francouzské revoluce), jsou osudy  ostatních dětí málo známé. Přitom mnohé osudy by vydaly na romány. A vám, které máte rády svá  vnoučata, připomenu, že Marie Terezie měla 56 vnoučat. 😍 

 

Socha Marie Terezie ve Vídni

Panovnice své děti vedla zkrátka. Jelikož bylo nutné, aby její děti království reprezentovaly, musely být k tomu vedeny. Marie Terezie na děti pochopitelně nebyla sama. Měla k nim vychovatelky a služebnice, kterým dávala přísné pokyny, jak se děti mají vést. Předně kladla důraz na výuku, správnou stravu, hygienické návyky, slušné chování a vztah k náboženství. Na to, že žila v letech 1717 - 1780, to byly názory správné.

Byla by chyba si myslet, že když to byla "žena na trůně", že neměla starosti. A nebyly to jen starosti na poli vojenském. Hned po nástupu na trůn osm let válčila s Pruskem a během té doby porodila sedm dětí! 

Dnes chci připomenout nejstarší dceru zmíněné panovice, i když ona byla vlastně druhá v pořadí. Prvním narozeným dítětem MT byla Marie Alžběta (1737–1740), která se dožila jen tří let. Jak bývalo v té době obvyklé, Marie Terezie si přála, aby byl jejím prvorozeným dítětem syn. Přání se nevyplnilo. Marie Terezie byla prý z narození dcery nešťastná, přesto si dítě rychle oblíbila. Marie Alžběta však zemřela v pouhých třech letech. Její smrt provázely bolestivé žaludeční křeče a zvracení. 

 

Marie Terezie a několik jejích potomků

Proto za nejstarší se považuje Marie Anna, o níž se říkalo, že se potatila. Tíhla totiž ke vzdělání v přírodovědných oborech více než kterákoliv z jejích mladších sester. I když z urozeného rodu, měla křehké zdraví a prodělala těžkou nemoc, která ji navždy zohavila a odsoudila k životu v ústraní. Toto je první článek o dětech Marie Terezie.

Marie Anna Josefa (1738-1789) 

 

 

Arcivévodkyně Marie Anna se kvůli zohavení sice nikdy nevdala, ale vzhledem ke svému postavení a jako žena měla poměrně výjimečnou vědeckou kariéru. | Foto: Wikimedia Commons, volné dílo

Podobně jako řadu jejích sourozenců, smutný osud potkal i nejstarší dceru Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského - Marii Annu. Smrt sestry byl pro život Marie Anny paradoxně pozitivní. V Deutsche Biografie se uvádí: „Jako nejstarší z dětí měla zvláštní postavení a velmi se sblížila se svým otcem. Na jeho popud se již v raném věku zabývala mineraologií a numismatikou. Dostala více „mužské“ výchovy. To jí vyneslo předzdívku učená arcivévodkyně.“

Marie Anna sice příliš nevynikala v jazycích, v přírodních vědách ale byla takzvaně doma. V rodinném kruhu se jí říkalo Marianna, měla nejen bystrou mysl, ale také křehké zdraví. V devatenácti pak prodělala těžký zápal plic. Nemoc byla tak vážná, že se mladá žena dokonce připravovala na smrt a přijala poslední pomazání.

Nakonec sice vše ustála, jenže následné zdravotní komplikace způsobily, že jí na zádech vznikl hrb. Naděje na sňatek se rozplynula. Říkalo se, že o tom věděla celá Evropa. I přesto se křehká a k častým nemocem náchylná Marie Anna ještě více pustila do studia oborů, které milovala.

Osud jí nepřál ani nadále. V roce 1765 náhle zemřel její milovaný otec, který pro ni byl nejbližším člověkem. Se svým otcem souznila Marie Anna nejen zájmy, ale byla mu velmi blízká také svou povahou. Marie Terezie zesnulého otce své dceři nikdy nedokázala nahradit, Marie Anna totiž nikdy nebyla její oblíbenou dcerou. Po otcově odchodu se tak ještě více stáhla do ústraní. Vyhledávala samotu a vedla asketický život.

 

Ignác  Antonín Born byl jejím učitelem a spolu s otcem ji nadchnul pro přírodní vědy.

Marie Anna se soustředila zejména na systematickou vědeckou činnost v oborech mineralogie, numismatika, fyzika, chemie či botanika. Pro ženu dané doby šlo opravdu o neobvyklou zálibu, ovšem díky tomu, že na vdavky se v případě zohavené arcivévodkyně mohlo zapomenout, nikdo se nad způsobem jejího života nepohoršoval.

Aby matka dala jejímu životu smysl, v roce 1766 Marii Annu jmenovala představenou Ústavu šlechtičen na pražských Hradčanech.

 

Ústav šlechtičen na Hradčanech. Všechny představené ústavu byly arcivévodkyněmi Habsbursko-lotrinského rodu, ať už z hlavní, uherské, těšínské nebo toskánské větve rodu. Český překlad zní: Marie Terezie, zbožná šťastná císařovna, po dosažení míru doma i v cizině, tuto budovu věnovanou větší slávě Boží a pro šlechty útěchu nechala vybudovat v roce Vykupitele světa 1755.

Díky svému novému postavení získala Marianna vysoký příjem, kterým financovala své nákladné numismatické a další sbírky. V Praze  pobývala jen velmi zřídka. Svou nechuť jezdit do města vysvětlovala Marie Anna právě svým křehkým zdravím, popravdě však nejraději trávila čas v rakouském Klagenfurtu, a to i přesto, že se to příliš nelíbilo ani Marii Terezii, ani Josefovi II.

I když její jméno na rozdíl od některých jiných sourozenců trochu upadlo v zapomnění, Marie Anna byla velkou posilou pro vědce i umělce své doby. Jako uznání její umělecké činnosti (věnovala se mědirytinám) se v roce 1767 stala členkou nově založené vídeňské mědirytecké akademie a o několik let později členkou Akademie umění ve Florencii. Byla v kontaktu s nejslavnějšími mineralogy své doby a dostala se do kontaktu se zednářskou lóží, ve které působil i její otec a aktivně v kontaktu se zednáři pokračovala.

Marie Anna byla dokonce autorkou odborného textu o pamětních mincích z dob vlády své matky. Vědeckou činnost štědře dotovala z příjmu, který dostávala jako představená pražského Ústavu šlechtičen.

Když zemřela Marie Terezie, Marie Anna konečně natrvalo přesídlila do milovaného Klagenfurtu, kde vedla skromný život. Před přestěhováním rozprodala své vzácné sbírky, nadále však zůstala v kontaktu se zednáři. A výrazně se věnovala dobročinnosti, za což si v Klagenfurtu vysloužila obdiv a přízeň lidí. Stále více však arcivévodkyni trápily zdravotní problémy - měla nadváhu, problémy s pokřivenou páteří se stále zhoršovaly, až skončila na vozíku. Ve věku jednapadesáti let se její stav zhoršil natolik, že již podruhé v životě přijala poslední pomazání. Tentokrát už boj se smrtí nevyhrála.  

Zdroj: www.denik.cz, www.idnes.cz