Tři události celorepublikového významu:
14. září 1884 – Vznik Pohorské jednoty Radhošť, prvního československého turistického spolku.
24. září 1815 – Po řadě neúspěšných pokusů proběhla ve Stromovce první zkušební jízda českého parovozu Josefa Božka, první tohoto druhu na kontinentě za přítomnosti veřejnosti.
30. září 1975 – Začal unikátní přesun kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě.
Vybrané události za měsíc září z Moravskoslezského kraje:
1. září 1880
Dne 1. září 1880 se "před šestou hodinnou ranní" na vlakovém nádraží v Přívoze sešlo velké množství lidí, hornické kapely ale i školní děti, aby viděli císaře Františka Josefa II., který si v Ostravě udělal krátkou zastávku při cestě do Haliče, Bukoviny a Uher. Císař byl nečekaným uvítáním mile překvapen a německy i česky odpovídal na dotazy shromážděných obyvatel. Při této příležitosti přislíbil, že v brzké době vykoná v Moravské Ostravě řádnou návštěvu. Tento slib císař splnil 20. října téhož roku.
3. září 1936
Ve čtvrtek 3. 9. 1936 došlo v časných ranních hodinách na Jámě Trojice ve Slezské Ostravě k mohutnému důlnímu otřesu, v jehož důsledku byli na 11. patře ve sloji Adolf zasypáni čtyři horníci. Naděje na jejich záchranu byla od počátku velmi malá, vzhledem ke značnému množství uvolněného uhelného prachu a důlních plynů byla těla obětí vyproštěna až po dvou dnech. Pohřeb mrtvých horníků byl vypraven v neděli 6. září z budovy hasičské zbrojnice u Jámy Trojice do krematoria v Moravské Ostravě, urny s popelem poté uloženy do společného hrobu na slezskoostravském hřbitově, který toto tragické důlní neštěstí připomíná dodnes.
4. září 1898
Dne 4. 9. 1898 se v Národním domě v Moravské Ostravě (dnes Divadlo Jiřího Myrona) konala slavnostní první výstava a ochutnávka piva z Českého akciového pivovaru (dnešní Ostravar). Mezi ostravskými Čechy šlo o významnou událost, neboť zdárné uvedení pivovaru do provozu bylo velkým úspěchem místních představitelů české národní politiky v hospodářském boji s německou a německo-židovskou buržoazií a jejím kapitálem. Slavnosti se účastnili čelní představitelé české části ostravské společnosti, z nichž mnozí byli současně akcionáři a někteří též členy správní rady pivovaru, i zástupci firem podílejících se na jeho výstavbě. První sládek František Hörbinger, pocházející z Radnic na Plzeňsku, vařil tehdy čtyři druhy piv: březňák, klasický ležák, speciální pivo Královské (světlý ležák plzeňského typu) a tmavé pivo Ostravský havíř.
6. září 1887
Dne 6. září 1887 se na moravskoostravské radnici konala schůze vodní komise. Jednalo se o zřízení nového vodovodu v Moravské Ostravě, a sice z pramenů v údolí Ostravice u Hrabové, odkud měla voda vést litými železnými rourami do Moravské Ostravy. Tento projekt se neuskutečnil, stejně jako vybudování velkého skupinového vodovodu pro celou ostravskou průmyslovou oblast, který by byl zásoben vodou z přehrady v Beskydech. Projekt vypracovala pražská firma Korte & Comp., která však náklady odhadla na 10–12 mil. zlatých. To samozřejmě nebylo v silách Moravské Ostravy, a protože o účast neprojevili zájem ani zástupci průmyslu, ani sousední obce, realizace nepřipadala v úvahu. Na delší dobu odstranil problémy se zásobováním pitnou vodou až městský vodovod z Nové Vsi, uvedený do provozu v roce 1908 nákladem 850 000 korun.
8. září 1902
V poslední sletový den České obce sokolské v Moravské Ostravě 8. září 1902 došlo k incidentům mezi jejími účastníky a ostravskými Němci. Několik Sokolů bylo na Nádražní ulici u hostince U Dlouhých v Přívoze a u přívozské železniční stanice zraněno. Německá zvůle nabyla takového rozsahu, že v říjnu 1902 o tomto počínání podali poslanci Reichstädter a Pražák v rakouském parlamentu pilný návrh na prošetření.
14. září 1939
Mnoho obyvatel Ostravy uctilo druhé výročí úmrtí prezidenta T. G. Masaryka vystavováním jeho portrétů, bust a rozsvícených svíček za okny bytů a ve výkladních skříních obchodů. Tento protest proti okupačnímu režimu se uskutečnil i přes zákaz úřadů. V té době již bylo zakázáno nošení symbolických čepic "masaryček", sokolských odznaků, trikolór apod. Blížilo se výročí vzniku republiky, jehož oslavy byly rovněž přísně zakázány.
15. září 1879
Byla otevřena židovská synagoga v Moravské Ostravě. Židovská náboženská obec v čele s předsedou Markusem Strassmannem mohla představit svým souvěrcům a ostravské veřejnosti první ostravskou synagogu postavenou v maurském stylu na Pittlerově ulici (dnes Zeyerova). Synagoga díky své poloze v centru města, velikosti (pojala až 600 věřících) a svému významu, byla později označována jako hlavní nebo centrální. V noci z 12. na 13. června 1939 byla synagoga nacisty vypálena.
18. září 1942
Dne 18. září 1942 byl z Ostravy do Terezína vypraven první ze čtyř transportů Židů. Židovští obyvatelé Moravské Ostravy byli postupně podle čísla transportu shromážděni v obecné škole v Přívoze (dnes střední škola v ulici Na Mlýnici) v relativní blízkosti nádraží. Do každého ze čtyř transportů bylo zařazeno 860 osob. Zářijové terezínské transporty roku 1942 prakticky znamenaly zánik židovské náboženské obce v Moravské Ostravě. Ještě v roce 1945 byl z Ostravy vypraven poslední transport, v němž bylo deportováno 53 osob ze smíšených manželství.
23. září 1918
Před zeměbraneckým soudem v Moravské Ostravě se 23. září 1918 konalo přelíčení se šesti horníky jámy Louis ve Vítkovicích, kteří byli obžalováni pro zločin vzpoury. Dopustili se jí tím, že 9. září vstoupili do stávky. Na svou obhajobu uváděli, že je do stávky vehnal hlad. Poukazovali na to, že na sobě mají poslední šaty, vše ostatní museli prodat, aby nakoupili trochu jídla pro své děti. Přes účinnou obhajobu advokáta dr. Zikmunda Witta byli odsouzeni na 8 měsíců těžkého žaláře. Při přelíčení se ukázalo, že jejich denní mzda činila 5,50 až 7,50 korun, což při tehdejších cenách potravin nemohlo stačit k přežití.
25. září 1935
V článku ze dne 25. září 1935 přinesl Ostravský večerník znepokojivou zprávu o řádění zlodějů a vandalů v Hrabůvce (městská část Ostravy). Objektem zájmu těchto nekalých živlů se stala budova fary, kde neznámí pachatelé odcizili faráři P. Rudolfu Kvapilovi 45 l vína v hodnotě 650 Kč. Aby zloději mohli lup odnést, odcizili cestou rolníku Jindřichu Sobkovi ze dvora trakař za 75 Kč. Na hřbitově poničili vandalové čtyři pomníky v majetku občanů Hrabůvky a odnesli si 8 bronzových svítilen v celkové hodnotě 860 Kč. Foto: Dobový pohled na faru s kostelem v Hrabůvce
27. září 1919
Dne 27. září 1919 rozhodla Nejvyšší dohodová rada v Paříži o provedení plebiscitu na Těšínsku poté, co mezi Polskem a Československem došlo ke krátkému ozbrojenému konfliktu o toto území. Obě soupeřící strany ustanovily své vlastní plebiscitní komise, přičemž ta československá sídlila na slezskoostravské radnici. Jejím úkolem bylo propagačně působit na obyvatelstvo těšínského Slezska tak, aby se v co možná největším počtu vyslovilo pro příslušnost k Československé republice. Na obou stranách nezůstalo však jen u horlivé agitace, docházelo stále častěji ke krvavým násilnostem, které hrozily přerůst v novou válku. Dohodové mocnosti proto nakonec rozhodly 28. července 1920 o rozdělení celého území bez plebiscitu v hranicích, které odpovídají dnešnímu stavu.
27. září 1998
Dne 27. září 1998 ukončila akciová společnost Vítkovice po 162 letech výrobu surového železa ve vysokých pecích. Tento krok, spolu s ukončením těžby uhlí na území města v roce 1994, výrazně změnil tvář Ostravy a bezesporu významně přispěl ke zlepšení životního prostředí. Zároveň však otevřel diskusi o tom, jaký bude další osud „ostravských Hradčan“, tvořených panoramatem vysokých pecí, a v podstatě i celé vítkovické dolní oblasti. Navrhovaná řešení byla velmi rozdílná, od plošné demolice po kompletní zachování celého areálu.
Dne 28. 9. 1580 vydal olomoucký biskup Stanislav Pavlovský moravskoostravskému cechu kožešníků a blanařů nový cechovní řád, jelikož starší regule zničil požár. Některá jeho ustanovení se nesla ve výrazně protireformačním duchu. Členové cechu byli povinni účastnit se církevních procesí, navštěvovat kostel o nedělních bohoslužbách, účastnit se každoročně zpovědi a přijímání. Cech musel mít vlastní korouhev a svíce. Každý mistr při přijetí do cechu prokazoval manželský původ, zachovalost a řádné vyučení řemeslu. Podmínkou bylo také vykonání díla: vyhotovení blán ze sta králíků a kožichu ze tří skopových kůží. Nový mistr měl být ženatý, v opačném případě mu bylo nařízeno do čtvrt roku se oženit. Pokud tak neučinil, nesměl řemeslo vykonávat a navíc musel vždy po čtvrt roce mistrům dát achtel (přibližně 6,7 l) piva. Učeň při přijetí do cechu zaplatil mj. rovněž achtel piva, jeden zlatý cechu a šest zlatých přímo mistrovi, u kterého se učil. Zajímavé je ustanovení, jež zakazovalo hanění práce jiného mistra pod trestem čtyřtýdenního vězení.
Zajímavé informace z devátého měsíce.
OdpovědětVymazatDěkuji, snažím se při výběru o pestrost. ☺
VymazatKaždý den je něčím vyjímečný.
OdpovědětVymazatHani,měj hezký den
Je to pravda, Jituš, pořád se něco děje, některé události jsou svým významem větší.
VymazatPřeji Ti krásný zbytek dnešního svátečního dne. ☺
Jako vždycky velmi zajímavé čtení!
OdpovědětVymazatHani, děkuji a přeji příjemný den. Helena
Moc děkuji, Helenko, jsem ráda, když i pro vzdálenější je moje kalendárium zajímavé. ☺
VymazatMějte parádní prodloužený víkend.
Hani ráda jsem si přečetla Tvoje kalendárium, pořád se něco děje... Hezký den, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Přesně tak, Leni, vlastně každý region má své události a tak by šlo sestavit kalendárium.
VymazatTaké přeji hezké dny. ☺
Hanko, moc zajímavé čtení. O těch celorepublikových událostech se celkem ví, ale ty regionální události se až tak nereprezentují. Dojal mne protest lidí v roce 1939 vystavením portretů a bust T.G. Masaryka. Nová Karolína je na místě, které si také pamatuji ještě jako huť.
OdpovědětVymazatMaruško, já jsem letos začala dávat tři celorepublikové události, protože je dobré něco pozapomenutého připomenout. Brzy vyjde článek, který všem pamětníkům připomene známou událost. ☺
VymazatJe fajn, že si původní Karolinu pamatuješ, já taky - byla tam i koksovna a moje prateta tam pracovala. U nás se říkalo "na Karolině". Koksovna stála mezi dolem Karolina (kutací jáma) a Žofinskou hutí, patřilo to Salomonu Rotschildovi - důl i koksovnu pojmenoval podle manželky Caroline.