Proč se říká "začít od píky?"

 

Určitě znáte rčení "od píky".  Může se objevit v několika spojeních. Nejčastěji se říká začínat od píky a také vypracovat se od píky. 

Pro vysvětlení - píka je dlouhá pěchotní dřevcová bodná zbraň, používaná v boji s nepřátelskou pěchotou i při obraně před jízdním útokem. Nikdy nesloužila jako vrhací zbraň. V Evropě se používala od raného středověku až do začátku 18. století. 

 

Pikenýři

Slovo píka se do češtiny dostalo přes němčinu z francouzštiny a už na obrázku je vidět, že připomíná kopí obvykle poměrně dlouhé. Kopí se ve starší češtině nazývalo také hrále nebo sudlice, což je slovo spojené pro většinu z nás s husitskými válkami a všichni také známe pojmenování kopiníci. V období 16. a 17. století v souvislosti se změnou boje se kopí ještě prodloužilo a bylo opatřeno bodcem, který je možno zarazit do země a s upravenou zbraní přichází i nový název.

Vojáci, kteří s píkou bojovali, pikenýři, byli prostí, byli to pěšáci, představovali ve vojsku nejnižší skupinu. Začínali tedy od nuly, od píky, a pokud postupovali výše, bylo to díky jejich vlastnímu přičinění.

________________________________________

Nahlédnutím do etymologického slovníku zjistíme, že slovní kořen pik má asi onomatopoický (zvukomalebný) původ a v evropských jazycích označuje často hrot, také vrchol hory, např. Pik Agasis - hora v Tádžikistánu. V češtině jsou od kořenu pik  odvozena slova jako piky (barva v kartách), podle tvaru špičky, také pikantní, ostrý, píchající, chuťově dráždivý a souvislost nacházíme i u slovesa píchat. Zbraň používali prostí vojáci. Slovo píka pochází z francouzského slova pique = kopí, hrot.

 

Základ slova je praevropský - pik- = bodat hrotem, odtud vznikl i románsko - germánský tvar pic = hrot, vrchol (hory).

Zdroje: ČERMÁK, František. Slovník české frazeologie a idiomatiky. 1. vyd. Praha : Academia, 1994.

HOLUB, Josef. Stručný etymologický slovník jazyka českého : Se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 1. vyd. Praha : SPN, 1967.