Pověsti a záhady našich hradů: díl 4. - Vysvěcení nejhonosnějšího trezoru Evropy

 

5. února roku 1365 byla na Karlštejně vysvěcena Kaple svatého Kříže.  

Jméno hradu vzniklo ze spojení dvou německých slov „Karls-stein“ - Karlův kámen nebo Karlův skalní hrad, a bylo přejato do češtiny jako Karlštejn.

Hrad Karlštejn zná každý už ze školy, protože mezi českými hrady má zcela výjimečné postavení. Karel IV. ho budoval jako pevnost, která měla chránit korunovační klenoty Svaté říše římské. Ty byly doslova jako v bezpečnostním trezoru uloženy ve Velké věži v kapli sv. Kříže. Tato jedinečná sakrální památka byla Karlem IV. koncipována s ojedinělou duchovní symbolikou a obsahuje největší gotickou sbírku obrazů na světě. Do fotografií jsem vepsala text, aby bylo jasné, co fotografie představuje. 😉 Po přečtení článku budete např. vědět, co je to inkrustace. 😀

Karel IV. hrad založil v roce 1348 nedaleko Prahy a budoval ho celkem 17 let jako nedobytnou pevnost pro korunovační klenoty. 

Kronikář Beneš Krabice uvádí: „Léta Páně 1365 (…) v neděli po svátku očišťování vysvětil (arcibiskup Jan Očko z Vlašimi) větší kapli ve věži hradu Karlštejna. Císař totiž vybudoval tento hrad podivuhodného díla a přepevných hradeb tak, jak se dosud spatřuje, a v hořejší věži zřídil velikou kapli, jejíž stěny pokryl ryzím zlatem a drahým kamením a okrášlil ji jak ostatky svatých, tak ornáty pro děkana a kapitulu, čili sbor duchovních, který tam ustanovil, a vyzdobil ji velice vzácnými malbami. Po celém širém světě není hradu a kaple tak vzácného díla, a právem, neboť v ní přechovával císařské insignie a poklad celého království (…)“. Je to vůbec první zpráva o existenci kaple a o tom, že v ní byly uloženy císařské klenoty, a to zaznamenaná zpětně, někdy v sedmdesátých letech 14. století. Nepochybným svědectvím o říšském pokladu na hradě je listina Václava IV. z roku 1386.

 

Strategickým místem se stala šedesát metrů vysoká Velká věž.

Říšský poklad byl umístěn do polodrahokamy a zlatem vyzdobené kaple sv. Kříže, která sloužila jako pokladnice. Karel IV. přivezl korunovační klenoty na Karlštejn v roce 1358, ale už od roku 1355 na hradě pobýval a osobně dohlížel na dostavbu i výzdobu interiérů. 

Karel IV. věnoval velkou péči už samotnému vstupu do Křížové kaple. Úzké schodiště vede do druhého patra. Už cestou návštěvník vidí krásné původní fresky ze 14 století, které v 28 výjevech zobrazují legendu o sv. Václavovi. Záměrem bylo, že cestou do kaple má člověk získat pocit, že stoupá přímo do nebes.

 

Po celém obvodu kaple jsou na zdech velké polodrahokamy umístěné tzv. inkrustací v pozlaceném štuku a plátkovém zlatě. 

 

Zajímavé je jejich uspořádání do tvaru křížů. Při pohledu na celou kapli vzbuzují pocit hradby, což byl ostatně i Karlův záměr. Mají být totiž zpodobněním hradeb kolem Božího hrobu v Jeruzalémě. Důležitý detail najdeme i pod celým obvodem polodrahokamů. V dlouhých řadách jsou zde poměrně velké ostny, které symbolizují trny Kristovy koruny.

Obdélníková kaple o rozměrech asi 9 × 15 metrů zabírá celý půdorys druhého patra věže, přístup je točitým schodištěm v síle jižní stěny do malé chodbičky, která je osvětlena přes vřeteno schodiště. 

Bezpečí korunovačních klenotů v samotné kapli bylo pak zajištěno nejen silnými zdmi, ale celkem čtyřmi dveřmi. Ty poslední do kaple se otevírají původním a na svou dobu velmi propracovanými bezpečnostním klíčem.

Do samotného prostoru presbyteria vstupoval pouze císař nebo arcibiskup. Kaple sv. Kříže tak nebyla pouze bedlivě střeženou pokladnicí. Byla vybudována jako silné duchovní místo a Karel IV. si přál, aby se stala i symbolickým středobodem veškerého křesťanského světa, nebeským Jeruzalémem na Zemi. Aby byly ostatky řádně uctívány, rozuměj, aby se dostavilo co nejvíce poutníků k veřejnému uctívání, dosáhl panovník na papeži nakonec udělení odpustků pro účastníky obřadu na 7 let. V zakládací listině kapituly zároveň zakázal, „aby ve věži hradu Karlštejna, v niž se vzpomenutá kaple nachází, (…) směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou,“ a kanovníci se měli odebrat „před západem slunce bez námitek z hradu do vlastního příbytku“. Zde má původ známý mýtus o tom, že na Karlštejně nesměly pobývat ženy.  

Zdroj: Wikipedie, ceskatelevize.cz, stoplusjednicka.cz