Platí stále "Řekni mi, co čteš a já ti povím, kdo jsi"?

 

Kolikrát jsem tuto otázku položila a nikdo neodpověděl. Je březen a to býval "Měsíc knihy". Platí to stále? Našla jsem toto vysvětlení:

"Březen je už od roku 1955 v Česku Měsícem knihy. Tato nejstarší kampaň byla roku 2009 přejmenována na Měsíc čtenářů, aby zahrnovala čtenáře různých druhů médií."

Úprava názvu mi nevadí, mnozí využívají k četbě internetu. Nelíbí se mi slovo "kampaň". Nechápu redaktora, jak může napsat "nejstarší kampaň"! To bývala řepná kampaň v cukrovaru nebo je kampaň volební a ta, jak známo, mnohdy pohodu nevytváří. Kniha ano. Knihy nás dokáží odvést do jiných světů, zabavit nás, poučit, ale také si čtením rozšiřujeme slovní zásobu a zlepšujeme naše vyjadřování. Proto se doporučuje číst dětem a s dětmi od raného věku. Stejně tak mají číst dospělí, abychom nejen my sami obohatili svůj vlastní život, ale také inspirovali a byli dětem vzorem. Vybrala jsem několik citátů, které doprovodím svojí úvahou.

Už jako dítě jsem chodila do knihovny, takové téměř vesnické. Tehdy na čtenářském průkazu bylo výrazně napsáno: Řekni mi, co čteš a já ti povím, kdo jsi. Netušila jsem tehdy, že prý jde o staré anglické přísloví, někdo ho připisuje našemu prvnímu prezidentovi:

 

S tímto citátem opravdu souhlasím, protože když se nad tím člověk zamyslí, výběr  literatury (a nemusí to být jen knihy) je podstatnou informací o tom druhém člověku. Prozrazuje nejen jaké téma, ale jak náročné si vybírá a také vypovídá o lidských hodnotách. Vím, že s věkem se výběr knih mění a přijde čas, kdy je třeba tzv. vypnout. Už na ZŠ mě lákaly knihy dobrodružné, pak jsem četla detektivky, které už nečtu. Mám ráda romány o dávných časech, ale něco jako "červená knihovna", to mě nikdy nelákalo. Literatura faktu a knihy historického zaměření u mě převládají.

___________________

Literárním hrdinům se stává, že nejsou věrní historii. Historie na oplátku nebývá věrná svým skutečným hrdinům.
Gabriel Laub 

Tady je zapotřebí tu historii opravdu znát, aby to čtenář mohl hodnotit. Některým to je dosti vzdálené nebo dohánějí to, co je ve škole nebavilo až v pozdějším věku. Nevadí, zabývají se jinými obory, ve kterých jsou lepší. Pak je jim "jedno", když v románu (i ve filmu) to není přesně tak, jak bychom našli v odborné literatuře. Někdy autor "skutečného hrdinu" rozvine proto, aby byl pro čtenáře stravitelnější a nebyl jen snůškou samých ctností. To by byla nuda. Člověk bez chyb je totiž raritou.

_____________________

K topení je nejlepší staré dřevo, k pití staré víno, k důvěrným sdělením staří přátelé a ke čtení staří autoři.  

Francis Bacon

To je vyjádření četby podle mého gusta. Dávám přednost starším, léty prověřeným autorům a bohužel, možná k mé škodě, novinky mě tak moc neosloví. Uvědomuji si, že každý spisovatel někdy začínal a ve své době byl ten mladý. Udělala jsem pár výjimek a nelitovala, když jsem sáhla mimo klasiky. Jako příklad uvedu Toulky českou minulostí (Hora-Hořejš) nebo knihy pana Vondrušky. Těmto autorům poklona, protože i pro mnohé nudnou "látku" dokázali podat poutavě. Pokud si u p. Vlastimila Vondrušky rozkliknete dílo, je s podivem, kolik toho už napsal. Jeho Husitská epopej je sedmidílná sága o událostech 15. století, za kterou dostal Cenu Unie českých spisovatelů.

________________________________

 

Próza je, když všechny řádky jdou až do konce. Poezie je, když některé řádky končí ještě před koncem. 

Jeremy Bentham 

 

Kdybych si na pustý ostrov měla vybrat jednu knihu - buď prózu nebo poezii, bez rozmýšlení sáhnu po próze. Netvrdím, že poezii nemám ráda, ale dnes se vyrojilo nějak hodně básníků a číst jejich básně mě neláká. Ovšem, jestli vy sami napíšete nějakou báseň, dejte vědět, tu si přečtu! 😉 Jsou básně, které si neváhám přečíst, někdy sáhnu po starém dobrém Nerudovi nebo básních pana Kainara. Po mamince mám Ščipačova - Sloky lásky.

Proč bych se nepochlubila, jako dítě jsem měla možnost setkat se s nositelem Nobelovy ceny panem Jaroslavem Seifertem a mám od něho fotografii s vlastnoručním podpisem. Toho si považuji a někdy o tom stvořím článek. Jeho Píseň o rodné zemi mě vždy uchvátí:

Píseň o rodné zemi

Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta  země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž  nůž jsi vložil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,
znovu vždycky navracíš se  domů,
stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné  krásy,
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
– není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého  spánku
padne prudce její hořká hlína.

________________________________

Pamatujme, že kdo píše pro hlupáky, najde vždy široký okruh čtenářů. 

Lev Nikolajevič Tolstoj 

 

Je to těžké, protože nikdo, ani spisovatel a čtenář už vůbec ne, nechce být nazván hlupákem. Citát jsem vybrala proto, že vyjadřuje i to, čeho jsem si v posledních letech také všimla. Podívala jsem se, kdy přesně LNT žil a tak uvedu, že zemřel r. 1910. To, že po více než sto letech to vnímám také, že mnohé kvalitní knihy "leží", svědčí o tom, že člověk se moc nezměnil. Mnohdy jde na odbyt to, co se nazývalo brak, jen bych slovo hlupák nahradila pojmem "jednoduchý člověk". Ale je to odvážné tvrzení, opět jsem u prvního citátu: Řekni mi, co čteš... 

 ______________________

Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu. 

Denis Diderot

Setkali jste se s někým, kdo vůbec nečte? Není to přesné, protože on může číst noviny nebo nějaký článek. Mám na mysli, že třeba nepřečetl ani jednu knihu? Možná se budete divit, ale znám takové lidi a asi kromě nějakých článků v čítance na základní škole nepřečetli žádnou knihu. Ale také nebyli v muzeu nebo jít na prohlídku zámku je pro ně zbytečnost. A pan Diderot byl osvícenec a encyklopedista, tak je jasné, že z takových lidí musel mít "osypky". 

_____________________

Známkou dobré knihy je, že se tím více líbí, čím starší se člověk stává. 

Georg Christoph Lichtenberg 

 

Několikrát se mi to stalo, takže to platí a vysvětlím na příkladu. Maminka kupovala Vlastu a za vyluštěnou křížovku mě výhra neminula. Poštou přišla kniha Karel Klostermann, Ze světa lesních samot. Začetla jsem se a po několika stránkách odložila s konstatováním, že mi poslali něco, co nejde na odbyt. Za pár let jsem to opět zkusila, nedočetla. Až v posledních letech jsem přišla románům Karla Kostermanna na chuť a je to nedoceněný autor. Stačí?

______________________

Vlastní univerzitou našeho života je sbírka knih. 

Thomas Carlyle 

 

Joo, to se řekne sbírka knih. Ono je to ušlechtilá zábava. Už rodiče si kupovali knihy, dosud mám některé z jejich knihovny a z jejich mládí. Jsou krásné a pro mne cenné. Začala jsem si knihy kupovat také, ale pak jsem řekla "stop". Člověk sbíral kdeco - pohlednice, pivní tácky, recepty a výstřižky z novin, obaly od čokolád ... a teď plno knih - byt není nafukovací. Ozvalo se nerudovské Kam s ním? Takže knihy už nekupuji, to by muselo být jó něco. Zabírá to místo a některé knihy jsem už vyřadila. I tady platí "všeho s mírou". 

______________________

Jedni čtou, aby si zapamatovali, druzí proto, aby zapomněli.  

Heinrich Heine 

 

Vnímám to tak, abychom si zapamatovali třeba učivo např. ke zkoušce, kde bylo hodně zadané literatury, takže jsou to hlavně učebnice nebo scripta. Ovšem mnohé knihy obsahují třeba lidovou moudrost (Babička) nebo krásné popisy přírody (Jaromír Tomeček) a také si to pamatujeme. Druzí čtou, aby zapomněli na svůj špatný osud, na svoji nemoc, prostě přišli na jiné myšlenky. Tak čtou třeba "Vejce a já" nebo knihy paní Ivanky Deváté. 

____________________________

Dům bez knih je jako tělo bez duše. 

Julius Zeyer 

 

Víte, že já si u někoho, kam přijdu, hned všimnu, že tam vůbec nejsou vidět knihy? Už několikrát jsem se zeptala, ale ten člověk nemusí mít knihy zrovna v obýváku. Jsou rodiny, které mají vitríny plné porcelánu nebo drahého skla, různé sošky, ale knihu tam neuvidíte. Všímáte si toho také? Pokud bych měla uvést někoho, kdo si v dnešní době opravdu váží knih, to je moje kamarádka. Jak ona dokáže o knihách mluvit... je to dáno výchovou.

____________________________

 

Jeho nejoblíbenější četbou byly vkladní knížky. 

Lech Przeczek

 

Tento citát jsem si nechala za závěr. Je myšlen asi s nadsázkou, že někdo je velký materialista a literaturu nečte. Šetření je dobrá vlastnost. Jen pozor, doba se změnila a jsou lidé, kteří mají problém vyjít s penězi. Když jsem rekonstruovala byt, byla to doba, kdy jsem rozhodně neměla pomyšlení na čtení knih, ale "vkladní knížky" při cenách stavebního materiálu a hlavně k zaplacení práce různým řemeslníkům apod. byly středem zájmu. Jak tento citát vnímáte vy?  

Zdroj citátů: www.citaty.in