Pozoruhodné ženy: Helena Voldanová a Zelený čtvrtek

Dnešní článek je ke Dni učitelů, který se připomíná v den narození Jana Ámose Komenského. Všem, kteří tomuto nelehkému povolání zasvětili svůj život, přeji hodně úspěchů a také uznání ze strany žáků, rodičů, vlastně celé společnosti. 🌸 🍀 🎶

______________________

V zahraničí v různých zemích pobývá i natrvalo žije spousta Čechů. Někteří tam žijí už v kolikáté generaci, oni nebo jejich předkové tam přišli z různých důvodů  a většinou se označují jako krajané. Možná někoho z nich znáte. Většinou neztratili kontakt se starou vlastí, mnozí si uchovali znalost českého jazyka a občas přijedou na návštěvu. I z naší rodiny vím o takovém případu. Vypravovala mi maminka, že byla ještě dítě, když k nim někdo zazvonil. Byl to mladý muž a neznala ho. Ukázalo se, že je to dědečkův syn z prvního manželství, který se přišel s otcem rozloučit. Řekl mu, že odjíždí do Venezuely jinak nic konkrétního neuvedl (nebo si to nepamatovala). Dědovi bylo jasné, že ho vidí naposledy. Co mu dát narychlo? Dal mu hodinky a nějaký peníz a požádal syna, aby mu napsal, až bude na místě. Děda nikdy žádnou zprávu od něj nedostal... Ten syn už nemůže být naživu, možná měl nějaké děti, tak ty snad. Tolik moje osobní vzpomínka.

Odhaduji, že jméno dnešní pozoruhodné ženy zná málo lidí. Je příkladem našich krajanů, kteří mají silný vztah k rodné zemi a paní Voldan ho realizovala hlavně přes Jana Amose Komenského.

Helena Voldan (Voldanová) ( 1925 Praha –  2021 Buenos Aires) byla česko-argentinská psycholožka a profesorka literatury, která překládala českou literaturu do španělštiny a propagovala  českou kulturu a speciálně dílo Komenského.

Byla dcerou Františka Voldana a Milady Voldanové. V roce 1936 rodina odjela do Buenos Aires, kde její otec vedl čsl. konsulát.

Silně se jí dotklo, že v cizině – i mezi krajany – se velmi málo vědělo o české kultuře a ve svých dětských letech se rozhodla v budoucnosti přeložit českou literaturu do španělštiny.

 

Titulní strana prvního vydání Labirynt Swěta a Lusthauz Srdce, které vyšlo roku 1631, foto: Public domain

  

Paní Helena Voldan z češtiny a latiny přeložila do španělštiny velkou část Komenského díla díla včetně nejslavnějšího pojednání „ Labyrint světa a ráj srdce“.

 

Paní Voldan působila mimo jiné jako ředitelka České Volné katedry na Universidad Argentina John F. Kennedy, profesorka Slovanské literatury na Universidad Católica Argentina, byla presidentkou argentinského Centro Cultural Johannes Amos Comenius. Ministerstvo zahraničních věcí jí za propagaci české kultury udělilo v roce 2006 cenu „Gratias Agit“. Stala se významnou osobností české krajanské komunity.

 

Cena Gratias Agit

"Do Buenos Aires jsem přišla jako dítě. Hluboce jsem milovala své rodné město Prahu a věřila jsem, že je to centrum světa. Ale v té době bylo mnohem méně známé než dnes, i proto, že česká literatura nebyla tehdy ještě příliš přeložená.

Buenos Aires

Ve 14 letech jsem začala překládat Karla Čapka a jeho "Anglické dopisy". Z nich mne zaujala zejména jeho kapitola o krásných minerálech a hlemýždích z londýnského muzea. Později jsem pokračovala v překladech moderní poezie, a když mi to život dovolil, přešla jsem na vyšší duchovní úroveň. 20 let jsem strávila překládáním toho nejlepšího z české literatury a filozofie. K tomu jsem vytvořila nakladatelství Ekumene a Komenského kulturní centrum."

Druhou linií je poezie a poetická próza -  Otokar Březina, Vladislav Vančura, Jaroslav Seifert, Josef Čapek, Jaroslav Durych, Zdeněk Rotrekl a brzy i Vladimír Holan.

Každá z těchto knih je doplněna specializovanými komentáři a ilustracemi významných českých umělců.

"Všechny tyto autory se snažím dostat do povědomí i na akcích, které připravuji pro Univerzitu JF Kennedyho v Buenos Aires, společně s akcemi věnovanými hudbě - začali jsme Dvořákem a Martinů.  

Je pro mě velmi zvláštním potěšením pokusit se přenést krásné myšlenky a krásné formy z velkolepého jazyka, jakým je čeština, do dalšího velkolepého jazyka, španělštiny. Aby nikdo nemohl říci, že česká kultura není známá. A obracím se i na mladé potomky české diaspory, aby si uvědomili hodnotu vlastní kultury.“

Paní Helena Voldan zemřela v požehnaných 96 letech v Buenos Aires 26. 10. 2021. Spolupracovala i na divadelních, rozhlasových a výukových programech. Založila  kulturní spolek Jana Amose Komenského, který v Argentině propaguje českou kulturu a šíří Komenského myšlenky. Tak vidíte, J. A. Komenský má spolek v daleké Argentině, myslíte, že něco podobného je i u nás? 

zdroj: cesky.radio.cz

_______________________________________________________

 Zelený čtvrtek, připomeňme si jeho význam

Zelený čtvrtek je posledním čtvrtkem před Velikonocemi. Je součástí tzv. Pašijového týdne, který lze znát také pod označením Svatý týden nebo Velký týden. Jedná se o důležité období církevního roku, během kterého se připomínají poslední dny Ježíšova života na zemi, jeho zajetí, ukřižování a zmrtvýchvstání.

Se Zeleným čtvrtkem jsou spojeny různé tradice, které se dodržovaly především v lidovém prostředí. Většina z nich měla zajišťovat dobré zdraví, dobré mezilidské vztahy, dostatek peněz a bohatou úrodu. Na Zelený čtvrtek se také připravovaly různé pokrmy v zelené barvě, a to navzdory skutečnosti, že název „Zelený“ vznikl s velkou pravděpodobností omylem.

Není jisté, jak označení Zelený čtvrtek vlastně vzniklo. Je dost dobře možné, že se jedná o pouhou zkomoleninu původního německého názvu Greindonnerstag, což lze přeložit jako „lkavý čtvrtek“. Z tohoto německého slova se zřejmě stal Gründonnerstag, kdy grün znamená zelený. To by znamenalo, že původně na Zeleném čtvrtku nic zeleného nebylo a světský zvyk připravovat zelené pokrmy s křesťanským obsahem velikonočního tridua nijak nesouvisí.

Druhá teorie praví, že název Zelený čtvrtek je odvozen od zelené louky v Getsemanské zahradě, na které se Ježíš modlil po poslední večeři. Poté již následovalo jeho zatčení, které podle legendy umožnil Jidáš, jeden z dvanácti Kristových učedníků.

 

V podvečer Zeleného čtvrtku si připomínáme poslední večeři Krista, která se dle historických pramenů skutečně odehrála ve čtvrtek. V tento den Ježíš slavil se svými učedníky Pesach, což je jeden z nejvýznamnějších židovských svátků a také nejstarších svátků vůbec.

Během večeře jim rozděloval chléb a víno se slovy „toto je mé tělo“ a „toto je má krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku, čímž ustavil svátost eucharistie. Ta se společně se křtem řadí mezi svátosti, které uznává naprostá většina křesťanských církví.

Se Zeleným čtvrtkem je spojena tradice „odletu zvonů do Říma“. Ty se do Říma přesouvají proto, aby jim papež mohl požehnat za službu. Ve čtvrtek tedy zvony nezvoní, opět se rozezní až na Bílou sobotu. V minulosti byly zvony nahrazovány řehtačkami, klapačkami a dalšími hlučnými nástroji, s nimiž chlapci procházeli vesnicí a svolávali tak její obyvatele k bohoslužbě. Také se věřilo, že rámus vyžene nečisté síly z obydlí.

• Dříve lidé na Zelený čtvrtek vstávali hodně časně, ještě před rozedněním, pomodlili se a omyli se ranní rosou (někdy i sněhem), čímž se ochránili před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek.
• Paní domu si musely přivstat, aby zametly dům ještě před východem slunce. Nečistoty z podlahy se vysypávaly nikoliv do koše, ale na nejbližší křižovatce. To mělo zaručit, že se v domě nebudou držet blechy. Jinde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
• Podle pověry se o Zeleném čtvrtku neměl nikdo s nikým hádat a ani si nic půjčovat. Jen tak se mu celý rok vyhýbaly všechny hádky a našly si k němu cestu peníze.
• Na Zelený čtvrtek hospodáři seli hrách a len (samozřejmě podle počasí), protože se věřilo, že to, co se tento den zaselo, dobře prospívalo.
• Někde házeli lidé do studny chleba s medem, aby se v ní držela po celý rok voda.

Kromě zvyků a tradic se k Zelenému čtvrtku vážou také různé pranostiky. Jedna z nich praví, že je-li Zelený čtvrtek bílý, bude léto teplé. 

zdroj: M. Šilháčková