Když na Pražském hradě král umýval nohy

Dnes uplynulo přesně 496 let od této události. Dovedete si představit něco takového praktikovat dnes? Já vím, už více než sto let je tady republika, ale aby čelní představitel státu tohle prováděl?? To by si bulvární tisk smlsnul... 🙀
Podíváte-li se na letopočet, napadne vás, že to souvisí s nástupem Habsburků na český trůn. Byla to doba v našich dějinách, řečeno jazykem dnešních politiků, velmi, ale velmi složitá. Bylo po husitských válkách a Turci stále útočili do Evropy. Ještě hodně dlouho. A to ještě tehdy žijící generace netušily, co je čeká. My už víme, že žádné eldorádo to nebylo. Ze školy si pamatujeme tu známou bitvu u Moháče (1526), kde v bažinách u Dunaje,  při útěku z bojiště, utonul v říčce Csele mladý český král Ludvík Jagellonský. I zde, podobně jako u pozdější Bílé hory, prameny popisují, že bitva trvala necelé dvě hodiny. Opět dvě hodiny, které rozhodly o osudu národa. Rána z čistého nebe, nikdo nepočítal, že zemře 20letý a navíc bezdětný Ludvík, což byl problém. Nebyl nástupce a země nemohla být bez krále. 😲 
 
 
Památník bitvy u Moháče "Mohácsi Nemzeti Emlékhely" 29. 8. 1526.



Hned v září 1526 se sešli nejvyšší zemští úředníci, významné osobnosti českého politického života spolu se zástupci královských měst v Praze, aby se dohodli na dalším postupu. Dnešní politik by řekl, že to chtělo konsensus (z lat. consensus = shoda, souhlas, jednomyslnost) většiny lidí v názorech na královského kandidáta napříč stranami.
Kandidátů bylo více, ale největší šanci na královskou korunu měl arcivévoda Ferdinand Habsburský. Byl vrstevníkem Ludvíka Jagellonského, také mlaďoch a ve svých zemích nevládl příliš dlouho. Stačil už prokázat, že je schopný panovník, ale jeden argument byl ten nejdůležitější. Měl za manželku Annu Jagellonskou, sestru zesnulého krále Ludvíka. 
 
 
Dobový portrét Anny Jagellonské, která zemřela po porodu svého 15. dítěte na horečku omladnic ve věku 43 let a Ferdinand dal na její počest vystavět letohrádek královny Anny.

Podle znění tzv. vídeňských svatebních smluv z roku 1515 měla nástupnická práva k českému království přejít přes Annu Jagellonskou jako „dědičku trůnu“ na jejího manžela.
 
 
A víte, jak to bývá před volbami. To se slibuje všechno možné, jen aby kandidát získal hlasy voličů. Vidíte, uběhlo 500 let a co se změnilo? Tak čtěte:  
Před nástupem na trůn se sice zavázal, že bude respektovat svobodu vyznání, zachová práva a privilegia českých stavů a přenese své sídlo do Prahy, ale z těchto slibů nesplnil skoro nic. 🙆 Po své korunovaci se usadil ve Vídni, kde začal zřizovat centrální úřady, které pozvolna přejímaly určité stavovské pravomoci. Zároveň zatížil české země neúměrnými daněmi, jednak aby rozšířil své sídlo ve Vídni a také kvůli pokračující válce „s Turkem“.

 

Teď poskočíme v událostech. Psal se rok 1528 a v dubnu byly Velikonoce. Nebyly tehdy pojímány jako "svátky jara", byl to největší náboženský svátek. A Habsburkové byli přísní katolíci. Mladý král Ferdinand I. vládl druhý rok a na Pražském hradě se poprvé konal obřad „mytí nohou". 9. dubna na hrad přišlo 13 žebráků, při slavnostní večeři je obsluhovala šlechta, sám král Ferdinand I. Habsburský jim naléval víno a poté každému z nich umyl pravou nohu jako Kristus při Poslední večeři. Muselo to být zajímavé.

Tradice umývání nohou na Zelený čtvrtek je téměř dva tisíce let stará, poprvé se o ní zmiňuje již ve 2. stol. po Kr. křesťanský historik Tertulián. Umývání nohou souvisí  s oslavou Poslední večeře Páně. Umývání nohou, vychází z Janova evangelia a stalo se brzy zvykem v klášterech mezi mnichy, kteří si tak vzájemně vyjadřovali bratrskou lásku a pokoru.

Zvyk získal brzy i díky biblickému čtení a zpěvům liturgický charakter a převzali jej kanovníci, kteří umývali nohy chudým. Mimo výrazů lásky a pokory bylo umývání nohou chápáno jako očištění od hříchu. Spojení s očištěním od hříchů mělo souvislost se Starým zákonem. Tam člověk musí odložit své boty, symbolicky se tak zbavil hříchů, aby mohl předstoupit před Boha.  

Ve 12. století je zavedeno umývání nohou dvanácti mužům na Zelený čtvrtek. Přechodně také umývání nohou patřilo k rituálu křtu, i když pouze v některých církevních oblastech (Milán, Afrika, Galie). V jedné Ambrožově tezi je člověk samotným křtem očištěn od denních hříchů, zatímco umývání nohou očišťuje od hříchu dědičného.

Dědičný hřích je na základě některých alegorií považován za zlo a chtíč, který sídlil v Adamově patě. Proto je potřeba jej smýt právě z nohou.

Ve vrcholném středověku se objevuje velmi zajímavá obměna chápání umývání nohou. Kristus se nataženými prsty dotýká Petrových chodidel a stává se tak léčitelem. Hřích byl totiž chápán také jako nemoc a jen díky působením Krista jsou hříšníci vyléčeni.

Tradice umývání nohou je dodnes živá, stejně tak jako tehdy se i v současnosti na Zelený čtvrtek vybere 12 mužů (nově i ženy) z řad věřících a kněz jim nohy umyje. Tento obřad přichází na samotném začátku mše po liturgii smíření a je možný právě pouze na Zelený čtvrtek, jelikož to je jediný den v roce, kdy se připomíná Poslední večeře Páně.

_______________________________

Papež František (r. 2016) vydal dekret, ve kterém ruší bezmála 2000 let starou tradici, kdy je na Zelený čtvrtek vybráno 12 mužů, aby jim kněz či biskup umyl nohy, tak jako to Kristus učinil při poslední večeři. Nyní se starodávného rituálu oficiálně mohou účastnit ženy, část katolické církve je ale nespokojená – prý je to „desakralizace bohoslužby“, když budou mýt nohy i ženám.

"Po pečlivém zvážení jsem se rozhodl učinit změny v Římském misálu. Proto nařizuji, aby byla část textu, která určuje, že osoby vybrané pro rituál omytí nohou musí být muži nebo chlapci, změněna. Od nynějška mohou pastoři vybírat účastníky z celého Božího lidu,“ stojí v dekretu papeže a dopise, který zaslal kardinálovi Sarahovi, jenž vede Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti a de facto určuje minimální bohoslužebné standardy.

A tak jsme mohli předchozí roky číst, že papež umyl nohy tuctu mladých delikventů, v r. 2014 umyl nohy dvanácti postiženým, v r. 2015 myl František nohy taktéž mezi vězni – v římské věznici Rebibbia. Nohy umyl a políbil tuctu odsouzeným (šesti mužům a šesti ženám). V r. 2016 myl nohy v Římě dvanácti uprchlíkům, v r. 2019 to bylo mytí nohou dvanácti trestancům ..., to jsem vybrala jen namátkou a dá se to vyhledat na internetu, jak papež František odsloužil na Zelený čtvrtek tradiční mši a pak nastal tradiční obřad mytí a líbání nohou. 

 

Takto papež František umyl nohy tuctu mladých delikventů 28. 3. 2013 v nápravném zařízení pro mladistvé na předměstí Říma.

Papež líbá nohy trestanci ve věznici Velletri u Říma na Zelený čtvrtek r. 2019.

Zdroj: Vatican Media/­Handout via REUTERS

Před rituálem mytí nohou připomněl, že tuto činnost za časů Ježíše Krista vykonávali otroci a služebníci, kteří nohy omývali hostům domu. Poradil vězňům, ať toto gesto, které nyní provádějí biskupové a kněží, praktikují mezi sebou.

„Každý musí sloužit druhým,“ řekl. „Ten největší musí sloužit tomu nejmenšímu,“ dodal. „To je zásada Ježíše a evangelia. Zásada služby, a nikoli ovládání a ponižování druhých,“ uzavřel.