Zajíc kladl vejce jako pták, maminčin památník a čerstvé fotky

Dnes začnu letošním prvním jarním úplňkem, podle kterého se počítají Velikonoce. Úplňky pravidelně fotím, tento byl nafocen 26. března a jak vidět, bylo mírně zataženo. Nebo to byl písek ze Sahary? I to je možné, takový u nás byl březnový úplněk: 

Dnes to bude trochu pel-mel. Musím upozornit, že nejde o nějakou aprílovou legrácku, i když je 1. dubna, je to určeno na Velikonoční pondělí. A kdy dát na blog velikonočního zajíčka než dnes? Všechny fotografie, kromě úplňku, jsou z velikonoční neděle. Možná se na Pondělí velikonoční, které je rozpustilé, nehodí nostalgická vzpomínka. Sáhla jsem po maminčině památníku. Mladší už to znát nebudou, ale i my, holky, jsme na základce památník musely mít. To byl "mor". Jenže tento je památeční, protože mi zůstal, i když ani maminka, ani ty kamarádky tu už dlouho nejsou. Ovšem stejně uvažuji, že ho dám nakonec do muzea.

 

To je maminčin památník a na to, jak je starý, je zachovalý. Mnohokrát jsme si ty kresby spolu prohlížely, takže něco o těch autorech příspěvků vím. 

 

 

A to je důvod, proč jsem dnes památník zařadila. Všimněte si toho data, byl to dárek k Vánocům ve válečném roce 1943 od mamčiny nejlepší přítelkyně - Ilonky. Paní Ilonku, za svobodna Palarčíkovou, jsem dobře znala. Přežila moji maminku o tři roky a ještě jsem ji navštěvovala. Bohužel, obě se nedožily nijak vysokého věku. Ale vidíte, že ten památník měl vnitřní desky s velikonoční tématikou. Někdy se k tomu památníku vrátím, ale dnes jsem vybrala velikonočního zajíce: 

 

  

Kreseb nebo veršů je v památníku více, ale já jsem si pamatovala toho zajíce.

 

Opět si všimněte data, záměrně jsem ho vyfotila. Neuvěřitelné... jak je tento zajíc starý. Na památku Daňa, to byla paní Dana Slováčková za svobodna, které všichni říkali Daňa. Ilona, Jarka a Daňa, to byla taková trojka. 

O velikonoční neděli jsem z okna fotila "našeho ušáka", kterého tu pozorujeme pravidelně. 

 

Mytologie velikonočního zajíce je zajímavá, někde symbolizoval Ježíše Krista, jinde čarodějnici.
Zajíc je symbolem Velikonoc a celé to má dlouhou historii. Váže se totiž k pohanským svátkům příchodu jara. Konkrétně se jednalo o uctívání germánské bohyně Ostary (či také Eostre v anglosaské podobě), od níž je odvozen i anglický název Velikonoc (Easter). 

Tato bohyně plodnosti podle příběhu sebraného bratry Grimmy proměnila umrzlého ptáčka v zajíce, který pak vždy na začátku jara kladl vejce (jako pták). Navíc zajíc patří mezi velmi plodná zvířata, což je tematicky blízké jak jeho popsané spojitosti s bohyní plodnosti, tak i se symbolikou jara; jedná se totiž o jeden z nejlepších případů probouzející se přírody.

To popisoval už římský historik a filosof Plinius starší v 1. století našeho letopočtu. Podle něj měla symbolika zajíců a králíků přinést plodnost a bohatství. Přestože se postupně z pohanských svátků stávaly svátky náboženské, zajíc si své místo ve velikonočních tradicích zachoval; přestože ho křesťanská tradice nijak specificky nevysvětluje. V Bibli se vyskytují odkazy na zaječí čistotu, skromnost a pokoru – proto také prý bílý zajíc občas seděl u nohou Panny Marie. Navíc schopnost zajíců spát s otevřenými očima může evokovat věčný život, zmrtvýchvstání. V Byzantské říši zajíc dokonce symbolicky zastupoval Ježíše Krista. 

V zámoří má Velikonoční zajíček důležitější funkci nežli u nás. Vajíčka, která se v rámci velikonočních aktivit namalují, totiž právě zajíček schovává po zahradě a děti je musejí hledat. Když se jim to podaří, bývají odměněny. Velikonoční zajíček v rámci této americké tradice je trochu podobný Santa Clausovi.

  

Když jsem fotila 31. 3. dopoledne, byla obloha modrá.

 

 

Kaštan, tedy jírovec maďal, se chystá k květu a smuteční vrba už sklání své větve k zemi.

 

 

  

Odpoledne byla obloha šedá, nevýrazná. Proto jsem květy fotila na pozadí kmene nebo domu. 

 

 

 

Přeji všem příjemné velikonoční pondělí. U nás se tomu neříká pomlázka, je to šmigrust.

🐣 🐦 🐇

Z Moravských novin, duben 1925: