... a když dodám, že přes Cudrovice, tak tipuji, že názvy vesnic s výjimkou Volar nic neříkají ani těm, kteří na Šumavu pravidelně jezdí. 😉 Přesto tam občas potkáte turisty, většinou jsou to lidé z okolí. Je to fajn, protože pustou krajinou bez lidí nadšená nejsem.
Když poznáte ty lidi ze Šumavy, vidíte i ten kraj jinýma očima. Naše putování jsme začali v Blažejovicích, dnes součást obce Zbytiny v okrese Prachatice. Obec leží
poblíž řeky Blanice a první písemná zmínka potvrzuje, že ves tady byla už koncem 14. století. Blažejovice
ležely na národnostním předělu mezi českým a německým obyvatelstvem a
byly českou vesnicí na rozdíl od sousedních Křišťanovic nebo Cudrovic. Tento dům s ornamenty nelze přehlédnout a každý si všimne letopočtu MDCCCXXXIIII. Takových typů staveb je i v sousedních vesnicích více.
Tohle je Blanice, známá česká řeka. Vždy, když ji "zmerčíme", začneme zpívat:
"Na břehu Blanice stojí Maletice,
vesnička má milená.
Cesta k Protivínu, netrvá hodinu,
stromkama je sázená."
vesnička má milená.
Cesta k Protivínu, netrvá hodinu,
stromkama je sázená."
Blížíme se k Blanickému mlýnu. Dříve se podle majitele nazýval Pauleho mlýn. Spolu s mlýnem tam byla i pila, která prý funguje dodnes. Budovy jsou postaveny do "účka".
Při pohledu na Blanický mlýn se nabízí další písnička:
V Zálužanech na potoce stával mlýn,
dnes už je tam jenom halda rozvalin.
Když tam mlejnek stával, vesele klapával,
dnes tam roste jenom blín.
Bejvalo tam, bejvalo tam veselo,
že se mlečům ze mlejnice nechtělo.
Hezká panímáma, když tam mlela sama,
tam se mouky namlelo.
dnes už je tam jenom halda rozvalin.
Když tam mlejnek stával, vesele klapával,
dnes tam roste jenom blín.
Bejvalo tam, bejvalo tam veselo,
že se mlečům ze mlejnice nechtělo.
Hezká panímáma, když tam mlela sama,
tam se mouky namlelo.
Ano, podobně to asi bývalo na Blanickém mlýně. Dnes je na něj od cesty pohled žalostný. Asi jako v té písničce. Ani změna režimu to nezměnila, koukněte na to, v jakém stavu je Blanický mlýn. Ovšem Blanice se tam dostává do kaňonovitého údolí. Není moc široká, v tom místě odhaduji tak do tří metrů, ale rozvodnit se dokáže. Jsou v ní i perlorodky.
A jdeme do Cudrovic. Přesněji na místo, kde bývaly Cudrovice. Některé fotografie jsem popsala pro lepší orientaci.
Tu vesnici provázela smůla a války jí byly osudné. Třicetiletá válka přinesla zkázu, tehdy pravděpodobně zahynuli všichni původní obyvatelé. Od 2. poloviny 17. století se zde usazovali převážně Němci.
V roce 1850 založil děkan Jan Matiáš Paule v Cudrovicích kostel Korunování Panny Marie, který se později stal kostelem farním. Ve věži byly čtyři zvony, které byly zrekvírovány za
války. Na místě kostela je nyní kříž a pamětní deska.
V roce 1930 zde žilo 411
obyvatel. V letech 1938 - 1945 byly Cudrovice v důsledku Mnichovské dohody připojeny k nacistickému Německu.
Zuderschlag na nedatovaném snímku, kdy ves byla osídlená, i s kostelem, který byl focen před r. 1950:
O vesnici si můžete přečíst na místě a náhrobky ze hřbitova byly vyčištěny a jsou tam takto uspořádány. Je to pod hradem Hus.
V terénu jsem si uvědomila, kolik je v šumavské krajině různých výklenkových kapliček, křížů nebo zbytků starých hřbitovů. Ano, jsme v oblasti, kde mnohé vesnice zanikly po odsunu Němců po 2. světové válce, ale je zajímavé sledovat, že "někdo" se o ty kapličky stará a ony jsou v drsné šumavské přírodě vystaveny povětrnostním vlivům, proto mě zajímalo, v jakém stavu ty kapličky jsou.
Jsme v místě zvaném Kalvárie. Je tu čtrnáct zastavení a výklenkové kapličky jsou z dioritu. Zaujaly mě sochy na vrcholu schodiště, které představují Pannu Marii a sv. Jana Evangelistu. Nechala je zhotovit manželka bývalého starosty na počátku 19. stol. a protože byly z vápence, byly už tak poškozené, že musely být nahrazeny novými. Ty původní sochy jsou spíše torza, viděla jsem je ve volarském muzeu. 14. zastavení je skalka s Božím hrobem.
Naše cesta končí pod hřbitovem ve Volarech, kam se také půjdeme podívat. Nejdříve nahlédneme do volarského muzea, co tam mají ke křížové cestě, kterou jsme v přírodě navštívili:
Zajímavé povídání!! Moc se mi líbí kombinace přírody a sakrálních památek, tak nějak to k sobě patří. Velmi hezké snímky. Přeji krásný den.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za pochvalu. Ta kombinace přírody a těchto památek také svědčí o tom, že v dávných dobách ty šumavské oblasti byly osídleny a tak "něco" jako připomenutí zůstalo. Ještě několik takových případů představím.
VymazatPřeji klidný a pohodový víkend. ☺
Malebná krajina s hezkým povídáním.Mám takové nenápadné vesničky a památky nejraději.Vůbec by mě nevadilo,kdyby byly bez lidí.Možná jsme se tam někdy ještě s malými dětmi pohybovali,jezdili jsme do Volar k manželovým příbuzným.Hani,hezké dny
OdpovědětVymazatJsem ráda, Jituš, že se Ti to líbí. Víš úplně bez lidí, to pro mne není. Vidíš, i vy jste se v podobných oblastech pohybovali s dětmi. Volary budu na blogu určitě mít, město je jedním ze šumavských center.
VymazatPřeji příjemný víkend, Jituš. ☺
Moc krásné fotografie. Zajímavý je dům na prvních dvou fotografiích, ale pokud na něm neopraví střechu, tak je předurčen k zániku a to by byla škoda. Já naopak krajinu bez davů lidí miluji. Ten klid a pohoda je pak k nezaplacení. Měj se hezky.
OdpovědětVymazatJari, moc děkuji za pochvalu fotografií, Ty jsi fotoznalec, tak to umíš posoudit. S tou střechou máš pravdu, sama jsem si té "děravé" střechy všimla až doma při prohlídce fotografií, v terénu to není tak okaté.
VymazatCo se týká toho dalšího, tady se budeme různit. Co chápeš slovem "davy"? Já davy znám třeba na Pustevnách v Beskydech, kde mnohdy "průvod" směřuje k Radegastovi. Tady na Šumavě i na fotografiích uvidíš pár lidí a potkat tak 10 lidí, většinou staršího staršího věku na 5-7 km trase, to určitě davy nejsou. Ne, pustina ta pro mne fakt není. A přesto jsem tam zažívala klid i pohodu. Také na túry do hor nějací "barabové" (ostravský výraz) nechodí, takže se pozdravíme a oni ani moc kraválu nedělají, protože každý je trochu zadýchán, tak prohodí sem tam slovo. 😎
Díky a také se měj hezky, ať zdravíčko slouží. 😍
Ten můj komentář tu byl dvakrát. Tento druhý jsem smazala. Jinak my jsme šli v "průvodu" v sobotu na Praděd. Náročný výstup skalnatým terénem podél Bílé Opavy, úzkou cestičkou a pořád musíš být na pozoru a někomu uhýbat. To není nic pro mě. Je tam krásně, to je pravda, ale na kochání není čas, když tě proud lidí žene nahoru...
VymazatHani, chodit po Šumavě těmi cesty bez lidí, kolem zaniklých vesnic na které upozorní jen kaple nebo zbytek hřbitova, nás moc baví. Krásná příroda s trochu trpkým nádechem - tolik nešťastných lidských osudů...
OdpovědětVymazatDěkuji za zajímavý článek a a přeji příjemný den. Helena
Helenko, asi proto, jaké to tam teď je, nás to upoutá. Nevím, čistě jen kdyby tam ti původní obyvatelé zůstali, jestli bychom my tam teď chodili. Prostě to tak je a myslím, že ani jedna z nás by se do osídlování pohraničí nehrnula. 😎 Tak nějak si to vždy vyložím a mám jasno. 😍
VymazatPřeji parádní pondělí.