Ráda využívám výročí ke vzpomínce na někoho, kdo si zaslouží připomenout. Výročí 16. února mě zaujalo i proto, že někomu se v životě podaří fakt "pecka". Ovšem, až si přečtete další text, uvidíte, že mít systém v práci a nevzdávat se se vyplácí. Budiž tohle i nám poučením v našem konání...
Dnešní osobnost se proslavila faraónem a to už mu nikdo neodpáře. 😎 Toho dne roku 1923 Howard Carter odpečetil Tutanchamonovu hrobku. Každý o faraónech slyšel, ale zkuste vyjmenovat, kolik eg. faraónů zpaměti řeknete. Tipuji, že by to mohli být tři, ale zaručuji, že po dnešním článku nějaký ještě přibude. 😃 Poprvé jsem o Tutanchamonovi slyšela v 6. třídě, takže to bylo učivo a měla jsem štěstí na učitelku, která to uměla podat, hned jsem patřila mezi ty, kteří to už tehdy "žrali". 🙇
_____________________
O faraonu Tutanchamonovi jeho objevitel
Howard Carter kdysi řekl: "Jedinou pozoruhodností v jeho životě bylo, že
zemřel a byl pohřben". O stovkách panovníků pohnuté historie lidstva se
však nedá říct ani to.
Je tomu už dávno, od objevu hrobky uplynulo víc jak sto let. Přesně 4. listopadu 1922
narazili dělníci britského egyptologa Howarda Cartera při kopání v
egyptském Údolí králů na první kamenný schod, den na to už bylo jisté,
že jde o celé schodiště. 24. listopadu stáli Carter a jeho mecenáš lord
Carnarvon před zdí s pečetěmi faraona Tutanchamona a tušili, že budou
nejspíš prvními lidmi, kdo se za ni od chvíle faraonova pohřbu podívá.
Napadlo mě posbírat informace o člověku, jehož jméno se vždy jen tak mihne a přece jeho zásluhou i my můžeme jít do 30. 6. 2025 na výstavu o Tutanchamonovi. Kdo tedy byl ten slavný objevitel?
Howard Carter byl Angličan, narodil se roku 1874 v Norfolku, což je hrabství na východě Anglie. Vzdělání získal v soukromých školách. Velice ho ovlivnilo to, že jeho otec byl malíř
a kreslíř, specializoval se především na kreslení zvířat. Malému Howardovi dal velmi dobrou školu, takže se chlapec začal zajímat o kreslení a
v oblibě měl pérovky a také akvarely. V tomto oboru dosáhl výjimečných
kvalit a už v 17 letech byl na doporučení jedné přítelkyně egyptologů,
lady Ahmerstové přijat do Společnosti na výzkum Egypta, která měla zamezit
ničení a vykrádání staroegyptských památek.
Tady, pod vedením P.
E. Newberryho, začala egyptologická kariéra Howarda Cartera. Právě s
Newberrym přišel do Bení Hasanu a do Dér el-Bahri, což jsou lokality nedaleko Luxoru (dříve známé jako Théby),
kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše a právě Carter v těchto
hrobkách dokumentoval reliéfy. Později pracoval ještě s W. M. Flindersem
Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Newberry byl nejen egyptolog, on byl botanik a zkoumal nalezené rostlinné zbytky, jeho žena zase konzervovala tkaniny nalezené v hrobkách.
Pohled na Dér el-Bahri a chrám královny Hatšepsut. (zdroj Wikipedie)
Ve 25 letech už Carter zastával úřad generálního inspektora Památkové správy pro Horní Egypt a Núbii. Do některých
hrobek zavedl elektrické osvětlení, podařilo se mu odhalit vyloupené
hroby faraona Thutmose IV. a královny Hatšepsut. Právě tam začal
jeho zájem o západní nilský břeh u Théb a Carter se nadále zaměřuje na
Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením
Američana Theodora M. Davise. Na příkladu Howarda Cartera vidíme, jak je důležité natrefit na správné lidi.
Theodore M. Davis (vpravo) s H. Carterem. Davis
je ceněn pro svou práci v Údolí králů.
Systematicky prokopal údolí, a tak našel 18 hrobek, zastavil se na
místě, které je nyní KV 61, jen kousek od nalezení hrobky krále Tuta, KV
62.
Panoramatický pohled na Údolí králů, kde probíhají vykopávky. (Wikipedie)
Davis dostal právě roku 1902 od
egyptské vlády povolení k vykopávkám v Údolí králů. Kopal tu 12 let a
objevil mimo jiné hroby Thutmose IV., Siptaha, Haremheba a mumii a rakev
krále Amenhotepa IV. Po Davisově úmrtí navázal Carter na jeho výzkumy a začal řídit své první vykopávky v Údolí králů se sponzorskou podporou lorda Carnarvona - na snímku vpravo:
Velkou událostí byl objev Haremhebovy hrobky, což tehdy určitě Cartera motivovalo. Ještě netušil, že on svým větším objevem Tutanchamona trumfne tento objev. Připomenu:
Detail kamenné sochy faraona Haremheba, dnes uložené v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni. Haremheb se dá přeložit jako Horus je jásající. Panoval asi 26 let a jeho hrobka KV57 byla objevena r. 1908, vpravo hliněná pečeť s kartuší. Haremhebova hrobka a nedokončené reliéfy v hrobce ukazují, jak v tehdejší době tyto výzdoby vznikaly (zdroj Wikipedie)
Když
Carter s Carnarvonem se svými výzkumy v egyptském Údolí králů začínali,
všichni jim tvrdili, že dělají marnou práci. Motyky a lopaty archeologů
a také zlodějů už dávno obrátily údolí doslova naruby. Carter a
Carnarvon byli však jiného názoru. Nejen, že věřili ve svůj úspěch, oni věděli úplně přesně co hledají - hrob faraona Tutanchamona. S
pátráním začali v roce 1917. Jak si ale mohli být jisti tím, že tam
skutečně ta hrobka někde je?
Když Davis zemřel,
byly jeho výzkumy ve stádiu, kdy se obecně předpokládalo, že se už v
Údolí králů opravdu nic dalšího nalézt nedá. Během prvních desetiletí
20. století však bylo poblíž dosud skrytého vchodu do Tutanchamonovy
hrobky nalezeno několik drobností, které přesvědčily Carnarvona i
Cartera o tom, že ta hrobka někde poblíž být musí. Byl to především
pohárek z fajánse se jménem faraona Tutanchamona, dále zlaté plíšky s
vyobrazením Tutanchamona na voze a byla také nalezena rituální jáma, v
níž byly pohřbeny balzamovací potřeby, rovněž označené Tutanchamonovým
jménem. Je paradoxní, že když Davis objevil hrobku krále Aje a našel v
ní nápisy se jmény Aje i Tutanchamona, jehož byl Aj nástupcem, byl
přesvědčen o tom, že se jedná právě o Tutanchamonovu hrobku. Když v ní
ale Carter později provedl revizní průzkum, zjistil, že se jedná o
hrobku jiného panovníka. Toto zjištění ho ještě více podpořilo v dalším
hledání skutečné Tutanchamonovy hrobky. Měl sice problém s tím, že lordu
Carnarvonovi docházela trpělivost a také peníze, takže na přelomu let
1921-22 už nechtěl nadále sponzorovat žádnou expedici. Jenže
Carterova výmluvnost sklidila plody a lord přece jen svolil k poslední sezóně, která přinesla
kýžené ovoce. Jen několik dnů po zahájení expedice dělníci narazili na
první schody, vedoucí do Tutanchamonovy hrobky.
Je
takřka neuvěřitelné, že se tak stalo na místě, které si oba badatelé už v
roce 1917 označili jako pravděpodobnou polohu hrobky. Různé vnější
okolnosti, nerozhodnost, pochybnosti a také rozličné pokyny kolegů -
odborníků však způsobily, že své kopání na tomto místě přerušili a
vrátili se na něj až po pěti letech. A dobře udělali.
Jsou fotografie, které viděl snad každý. Howard Carter v Tutanchamonově hrobce.
V hrobce se našla víceméně kompletní pohřební výbava - ani ona totiž
neunikla pozornosti zlodějů. Bylo to ale nedlouho po pohřbu, takže kněží
stihli znovu zapečetit hrobku a zajistit ji před dalšími pozdějšími
vykradači. Mladý panovník Tutanchamon vládl velmi krátkou dobu a patří k
nejméně významným faraonům Nové říše. Svou slávou ho předčili panovníci
takových zvučných jmen jako byli např. Thutmose III., Ramesse II.,
Ramesse III. a další.
Tutanchamonova hrobka, pohřební komora - současný stav, zdroj sever.rozhlas.cz.
Tutanchamonova pohřební výbava obsahovala věci určené pro faraonovu posmrtnou potřebu. Byly to nádoby s oleji, vodou
a vínem, byly tam složeny i potraviny a také různé předměty a oděvy,
které faraon používal za svého života. Dále tam byly předměty, vyrobené
výhradně pro jediný účel - pro den smrti, kdy bude pohřební výbava
slavnostně vnesena do pohřební komory a nebo přesněji do prostor, pro
pohřební výbavu připravených.
Ve výbavě byly i různé sošky sloužících,
tzv. vešebtů, kteří se měli starat o panovníka po smrti, dále
lůžka, rozložené vozy, luky, šípy, různé truhlice naplněné šperky, oděvy
nebo plátnem. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem, kde v
několika rakvích spočívalo tělo panovníka. Mimochodem - spočívá tam
dodnes, a je to jediné tělo panovníka, které zůstalo do dnešních dnů na
svém místě. V hrobce byly i další poklady, které se nacházely v
místnosti, nazývané dnes pracovně pokladnice. Pokud jste už navštívili pravidelně opakované výstavy Tutanchamon a jeho hrobka (já jsem byla 4x), kde jsou věrné kopie vybavení hrobky, máte představu. Máte-li zájem, můžete nahlédnout ZDE.
Tutanchamonova hrobka KV 62 byla plná předmětů ve značném chaosu, a to zčásti kvůli své malé
velikosti, dále kvůli loupežím a také chvatnému dokončování. Vyklidit
hrobku a vytvořit kresby a záznamy trvalo Carterovi osm let i z důvodu jeho přehnané pečlivosti při
vedení záznamů. Celý její obsah byl přesunut do Egyptského muzea v Káhiře.
V roce 1939 Carter zemřel a jeho pozůstalost věnovala
jeho dcera do Griffitova ústavu v Oxfordu. Všechny jeho rukopisy,
nákresy, náčrty i malby jsou tu k dispozici badatelům, takže pokud někdo
z egyptologů bude mít zájem dál zpracovávat Tutanchamonovu hrobku, má
možnost sáhnout do původních pramenů, které jsou skutečně velmi přesné.
Pokud je článek o objevu Tutanchamonovy hrobky, musím zmínit tzv. kletbu faraonů. "Smrt přiletí na rychlých perutích k tomu, kdo poruší faraonův klid", stojí
prý na jednom z nápisů v hrobce. A skutečně. Pár měsíců po jejím objevu
umírá lord Carnarvon. Jenže v různých pramenech jsem četla, že byl "chatrného zdraví". V té chvíli se věci chopili novináři a zveřejnili
další strašidelná fakta.
Už v den otevření hrobu uštkla kobra
Carnarvonova kanára. V momentě Carnarvonovy smrti prý zhasla v Káhiře
všechna světla a jeho pes doma v Anglii v tutéž chvíli zavyl a zcepeněl.
Carnarvonův mladší bratr zemřel náhle necelý rok po objevu hrobky.
Do
souvislosti s ní a kletbou faraonů byla kladena i četná další více či
méně "záhadná" úmrtí, jako např. neočekávaná smrt rentgenologa Reida na
cestě do Egypta, kde měl zkoumat královu mumii. Nedlouho po návštěvě
Tutanchamonovy hrobky zemřeli i další lidé - mezi nimi A. C. Mace,
člověk, který s Carterem otvíral královu pohřební komoru. A tak bychom
mohli pokračovat a kdoví co se ještě v příštích letech dočteme.
Berme v úvahu, že v hrobce byly podmínky, které neumožnily rozvoj různých organismů.
Ty zůstaly konzervované a je
možné, že vlivem vzduchu a vlhkosti mohlo dojít k novému rozvoji bakterií. Ty pak, smíšené třeba s
prachem, mohly být případně vdechnuty a slabším či subtilnějším osobám
mohly uškodit. Nebyl znám ani penicilin,
takže nemoci, které jsou dnes léčitelné, mohly v té době
představovat i smrtelné nebezpečí.
zdroj: egyptoložka Sylva Pavlasová, Wikipedie, rozhlas.cz
Dodatek: Pokud někoho tato problematika zajímá a chtěl by si přečíst knihu, z mnoha titulů doporučuji:
Jaromír Málek, Tutanchamon: Největší objev egyptologie, 2023
Miroslav Bárta, Tutanchamon - Století záhad a objevů, 2022
Archeologie mě vždy zajímala, ale z velkých jmen mi v hlavě utkvěly jen dvě - Jean-François Champollion a Heinrich Schliemann (jeho způsob učení se cizím jazykům mě fascinuje dodnes). Dnes si ráda poslechnu p.Bártu. - Zajímavý článek. Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu článku, napsala jsi to výstižně. Díky za inspiraci. 😎
VymazatHanko, udělala jsi mi tímto článkem radost. Já jsem se sice nikdy moc nezajímala o archeologii, ani Egyptologii, ale hned jsem si vzpomněla na knihu, kterou jsem četla v dětství právě z toho faraonského prostředí. Dívka v písku našla destičky a na těch destičkách byl zapsán celý příběh z dávné minulosti z rodiny egyptského krále. Ta kniha byla snad magická nebo tak dobře napsaná, tak silná, že mě i jako dítko školou povinné natolik zaujala, že její název nikdy nezapomenu. A dneska jsem se donutila zapátrat, zda se nemýlím, zda jsou mé vzpomínky ověřitelné. A knihu jsem našla a mám chuť si ji přečíst. https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/stopa-v-pousti-96802
OdpovědětVymazatTy kletby a úmrtí po otevření hrobky Tutanchamona byly myslím docela obstojně a pravděpodobně vysvětleny. Ale i novináři už dávno dokázali napsat takové bludy....:-D
Maruško, radost někomu dělám ráda i na blogu. 😎 Děkuji za pěknou vzpomínku, někdy se vynoří dávná vzpomínka na knihu, tak pokud to budeš číst po letech, přeji, aby Tě to stále tak bavilo jako tehdy.
VymazatMěj hezký den. ☺
Děkuji za krásný článek. Minulý týden byl stejný pořad na čt2. Moc se mi líbil. Alena
OdpovědětVymazatJsem ráda, Alenko, že Tě můj článek zaujal a vlastně toto téma. 😃
VymazatHezký článek. Před časem jsme sledovali v televizi zajímavý dokument na toto téma.
OdpovědětVymazatDěkuji, Jaruško, mám radost, že takové dokumenty sledujete a že vás takové téma zajímá. 😃
VymazatAť se daří!
Tohle téma mě hodně zajímá a viděla jsem hodně dokumentů.je i film a i něco přečetla.Z tvého příspěvku jsem se dozvěděla i něco nového.O výstavě vím,ale zda se na ni podíváme zatím netuším.
OdpovědětVymazatHeni,hezký začátek nového týdne
Jituš, vždy mám radost z toho, když někdo napíše, že se v mém příspěvku dověděl něco nového. 😃
VymazatKdo má zájem o historii, to je můj člověk a s takovými lidmi si dovedu dobře "pokecat". Výstava je do konce školního roku.
Děkuji a Tobě přeji příjemné únorové dny.
Díky za zajímavý článek. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatTaké zdravím, Večernice, a dík za zájem o historii. 😃
VymazatTeda, člověk tady chvilku chybí a hned tady najde takové poklady (vzhledem k tématu docela příhodné označení, že?). Moc faraonů neznám, to je pravda. Na výstavě o Tutanchamonovi jsem byla v Brně, je to tak dva roky nazpět, a bylo to tam zajímavé, takže doporučuji :-)
OdpovědětVymazatNo vidíš, musíš nahlížet pravidelně, já přidávám příspěvky dost často. 😃
VymazatNa té brněnské výstavě jsem také byla, k tomu je ten článek, na který dávám odkaz. Také neznám všechny eg. faraóny, ale aspoň deset bych dala.
Měj příjemný den, Liliano.
Hani, děkuji za zajímavý článek. Shodou okolností jsme měli Tutanchamona nedávno v "ústech" - uvažujeme o návštěvě výstavy v Letňanech - už jsme několikrát slyšeli chválu...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Helenko, tak do Letňan my nepojedeme, já jsem už byla na čtyřech těchto výstavách, ale mají to pěkně připraveno. A pokud tam není nával lidí, je to paráda.
VymazatPříjemný den přeji i Tobě.