Sedlnice - Alej Ceny Miroslava Moravce

Jsou místa, o kterých moc lidí neví, ale vy si k nim vypěstujete určitý vztah. Vložím mapku, protože pro někoho to může být "nějaký zapadákov". Na příkladu této obce zkusím dokázat, že to není pravda a jak vesnice žije. Poprvé jsem o Sedlnicích slyšela v dětství od babičky, která tam strávila část života. O vesnici příliš nevyprávěla, já dnes určitě o té obci vím mnohem víc než ona. Sedlnice jsou v okrese Nový Jičín.

  

Je tam více zajímavostí, se kterými se chci podělit a to se do jednoho článku nevejde. Není to až takový zapadákov, když leží na trati na letiště Mošnov.

 

  

Mimochodem, vlakové spojení funguje od r. 1881. Konkrétně teď jezdí S4: Petrovice u Karviné - Mošnov, Ostrava Airport a častější S8: Ostrava střed - Veřovice. Tento spoj jsme využili. Tímto vlakem se dostanete i do takových výletních míst jako je Kopřivnice nebo Štramberk. I do Příbora, odtud to je kousek. 

K vysvětlení názvu obce jsem využila nahlédnutí do kroniky: 

 

  

V obecní kronice jsou vidět různé názvy, které se používaly. 

Dříve byla  nádraží stavěna mimo obec, v Sedlnicích to platí doslova, takže do centra je to pěkný kousek. Procházeli jsme krajinou, u některých domků jsou na zahradě sněženky, do Sedlnic jsme se vypravili za sněženkami.

 

 

V dálce za polem se zvedají Oderské vrchy, které leží na území Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Ve vojenském prostoru Libavá tam pramení Odra.

 

Talovín kvete v průběhu března, jejich hlízy obsahují jedovatý lektin. Stádo srnek na poli je  jako bonus, ale to jsem musela dost přiblížit. Zato koníci jsou na lidi zvyklí, ti mohutnější by mohli patřit k plemeni slezský norik. Ličkovy sady patří místní rodinné firmě, která vlastní Farmu Lička, známou v okolí.

  

  

Fotila jsem pasoucí se koně, jinak je to přímá cesta. Jsme na místě, je to "Miroslavovo", neboli jak říká označení v místním Íčku - Alej Ceny Miroslava Moravce je pamětní místo československých hereckých osobností. Tohle byste nejspíš v polích u vesnice okresu Nový Jičín těžko čekali. 

  

Snad ta tabule bude čitelná (rozklikněte), vliv počasí zanechává stopu. Na blog chodí i ti, kteří pana Moravce nebudou znát. Jako uznání umění dabingu obec Sedlnice a tamní Kulturní a informační centrum Sněženka otevřely Síň slávy Miroslava Moravce. Sedlnice se před několika lety staly místem předávání cen nejlepším dabérům.

 

 

Pan Miroslav Moravec byl hvězdou českého dabingu, měl jedinečný znělý hlas, který ho proslavil. Kojak, Moulin, Fantomas nebo Centrální mozek lidstva v seriálu Návštěvníci, těm všem svůj hlas propůjčil. S Moulinovým představitelem Yvesem Rénierem se dokonce osobně sešel, pak francouzský herec začal Moravce trochu kopírovat, protože uznal, že Moulinovi drsnější hlas sluší víc.

 

 

V aleji je tato tabule se jmény dabérů. Turista si tu přečte jména herců - dabérů. Tady je vidět, jak důležitý je nápad, který dokáže obzvláštnit krajinu.  Sem pozvali herce, kteří si tu zasadili svoji třešni a v době, kdy to rozkvete, to musí být nádhera! 

 

Je tam i jednoduché odpočinkové místo pro turisty, stůl a dvě lavice, kde se můžete posadit, rozbalit si svačinu a vypít kávu z termosky, posedět v tom tichu a pozorovat okolí... Prostě odpočinková zóna.

 

Pomníček králům českého dabingu - v polích v Sedlnicích. 

 

Pamětní desku zde má i paní Aťka Janoušková, s krásně malovaným kamenem. 

 

 

Byla to naše nejmenší herečka, trpěla poruchou růstu, dorostla do výšky 120 cm, ale proslula v dabingu, kde mluví hlasem Včelky Máji. 

 

Bob Frídl, vl. jménem Josef Frídl, byl český písničkář, zpěvák, kytarista a skladatel. Po vzoru Boba Dylana hrál na kytaru a na foukací harmoniku. Převzal od něj i umělecké křestní jméno. Pamatujete si ho? Nevím, jestli jinde mají tito dva umělci pamětní desku.

 

Všimněte si, jak jsou všechny ty stromky v aleji očíslovány pečlivě malovanými kameny a nejsou to nějaké kamínky do ruky. Leží na zemi a jsou v pěkném stavu. 

Cedule upozorňuje, že vstupujeme do Zóny klidu Patrik a na dohled je Domeček, turistický přístřešek.

 

 

 

Vyfotila jsem jen tyto zbytky po železničních pražcích, totiž ze zdejší železniční stanice, kam jsme přijeli, vycházela 2 km dlouhá železniční vlečka do vojenských muničních skladů. Samotný areál muničních skladů se nacházel mezi obcemi Sedlnice a Bartošovice.

 

 

Ty koleje vedly těsně kolem odpočinkového domku, který je na mapě. Podívat se na fotografie můžete ZDE.  Dál jsme nešli, do takových zpustlých objektů nechodím.

 

Jsme u Josefova dubu, který tu připomíná básníka, o něm budu vyprávět v jiném článku. Areál je popsán na té červenozelené tabuli.

 

 

 

V domku byl návštěvník a jak si můžete přečíst, je tam i možnost občerstvení ve formě samoobsluhy. Můžete se posadit u stolu, vzít si knížku, protože objekt slouží i jako knihobudka. Pěkné místo. 👍

 

 

  

Tady je už vidět sedlnický kostel a to je už jiné téma, pokračování bude v jiném článku.